Protikrál: Porovnání verzí
m přidán dodatek |
m Kategorie značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
{{Symboly monarchie}} |
{{Symboly monarchie}} |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Pretendenti|*]] |
||
[[Kategorie:Následnictví]] |
|||
[[Kategorie:Panovníci]] |
[[Kategorie:Panovníci]] |
||
[[Kategorie:Protikrálové| ]] |
|||
[[Kategorie:Panovnické tituly]] |
Verze z 16. 1. 2023, 18:27
Protikrál (latinsky Contrarex) byl protikandidát legálně panujícího krále, v důsledku nástupnických sporů nebo politické opozice.
Protikrálové se častěji vyskytují ve volených monarchiích. V dědičných monarchiích se protikrál často objevil po vymření vládnoucí dynastie, když se o trůn ucházelo několik kandidátů, přičemž obvykle jsou tito uchazeči označeni jako pretendent. Někteří protikrálové uspěli ve své snaze a stali se legálními králi, například Konrád III. nebo Fridrich II. Štaufský, u jiných je jejich postavení dodnes předmětem diskusí (Jindřich II. Bavorský).
Protikrálové se nejčastěji vyskytli ve Svaté říši římské, kde tento jev úzce souvisel s vzdoropapeži, když císařové často jmenovali vzdoropapeže a naopak papežové korunovali protikrále. Protikrálové se však vyskytli i v Polsku, Uhrách, Francii a Anglii.
Čeští protikrálové
- Matyáš Korvín (1469–1490), proti Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonským
- Karel Albrecht Bavorský (1741–1743), proti Marii Terezii