Poustevník: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 16 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: oprava ISBN
m (Editace uživatele 178.255.168.171 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JQtt)
značka: rychlé vrácení zpět
m (Robot: oprava ISBN)
[[Soubor:Berner Nelkenmeister 001.jpg|náhled|Svatý Jan Křtitel na poušti, Bernský mistr, cca 1495]]
 
'''Poustevník''' (také '''anachoreta''', z [[řečtina|řeckého]] ''anachórein'': ustoupit, vzdálit se, od toho anachorese – poustevnictví, nebo '''eremita''' z řec. ''eremos'': poušť) je [[mnich]] žijící na odlehlém a opuštěném místě, v [[poustevna|poustevně]], za účelem duchovního očištění, [[kontemplace]] a [[modlitba|modliteb]]. Poustevnickou tradici mají různá náboženství: [[hinduismus]], [[judaismus]], [[křesťanství]] i [[islám]].<ref>Jacques Le Goff: ''Les a poušť v imaginaci středověkého Západu'', In: ''Středověká imaginace'', Praha, 1998, {{ISBN |80-7203-074-4}}</ref><ref name="brynychova" />
 
== Historie ==
Za kořen poustevnictví je považována indická tradice, že se hlava [[bráhman]]ské rodiny ve stáří odebrala do ústraní a žila v lese jako poustevník.<ref name="brynychova" /><ref>Universum: Všeobecná encyklopedie. Díl VII. Praha, 2001. S. 449. {{ISBN |80-207-1069-8}}</ref> Poustevnické motivy se objevují i u řeckých pythagorejců ([[Pythagoras]]) a stoiků ([[Diogenes]]), biblických postav ([[Eliáš]] a [[Elizeus]] na hoře [[Karmel]], [[Jan Křtitel]], [[Ježíš Kristus|Ježíš]] 40 dní na poušti, podle tradice dožila život jako poustevnice i [[Marie Magdalena]]). Do ústraní odcházeli lidé i z nejrůznějších jiných důvodů než čistě duchovních – před daněmi, trestem, nouzí a podobně.<ref name="brynychova" /> Poustevníci žili v jeskyních nebo v chatrčích postavených vlastníma rukama. Živili se například pěstováním plodin, ručními pracemi, z almužen, v pozdější době i správou náboženských objektů za obživu od vrchnosti.<ref name="brynychova" />
 
Počátky křesťanského poustevnictví jsou kladeny do Egypta do 2. poloviny 3. století po Kristu, kde vzniklo [[Křesťanská askeze|asketické hnutí]], které vyzývalo muže i ženy k odchodu do ústraní a do pouště, která byla hodnotovým protikladem města, místem sepětí s Bohem, překonávání démonů, odvrácením od světa. V evropském prostředí poušť zastupoval les.<ref name="brynychova" /> Za otce křesťanského poustevnictví jsou pokládání svatý [[Pavel Thébský]] (228–341) a svatý [[Antonín Veliký]] (251–356).<ref name="brynychova" /> Pavel Thébský byl do ústraní vyhnán pronásledováním křesťanů, Antonín Veliký pocházel z bohaté a urozené rodiny a po vyslechnutí evangelia se rozhodl vzdát svého majetku a žít v chudobě. Zvláště přísnou formu poustevnictví provozovali tzv. [[stylita|stylité]] (sloupovníci), kteří trávili život na hlavici sloupu – nejznámějším je [[Simeon Stylita starší|svatý Simeon Stylita starší]] na přelomu 4. a 5. století. Ve 4. století se rozšířilo klášterní hnutí, které se přísným kolektivismem stalo alternativou individualistickému poustevnictví. Poustevnictví si však svůj význam zachovalo a někteří mniši po průpravě v klášteře odcházeli k poustevnickému životu.<ref name="brynychova" />
* Pavel Preiss: ''Boje s dvouhlavou saní. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách'', Praha, 1981
* Jan Royt: ''O poustevnictví. Zrození poustevnictví na Východě a jeho rozšíření do Evropy'' In: ''Sv. Vintíř, sv. Prokop a poustevnictví v Čechách'', Muzeum Šumavy Sušice a Národní galerie v Praze, Praha, 1995
* Jiří Šubrt ed.: ''Legendy o poustevnících – vitae eremitarum'', Praha, 2002, {{ISBN |80-7298-050-5}}
* Jacques Le Goff: ''Les a poušť v imaginaci středověkého Západu'', In: ''Středověká imaginace'', Praha, 1998, {{ISBN |80-7203-074-4}}
 
=== Související články ===
421 379

editací

Navigační menu