Emil Holub: Porovnání verzí
značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
m doplnění kategorie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 137: | Řádek 137: | ||
[[Kategorie:Úmrtí 21. února]] |
[[Kategorie:Úmrtí 21. února]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách]] |
Verze z 23. 5. 2016, 14:29
Emil Holub | |
---|---|
Narození | 7. října 1847 Holice |
Úmrtí | 21. února 1902 (ve věku 54 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | objevitel, lékař, kartograf, etnograf, spisovatel, zoolog, světoběžník, zoologický sběratel a sběratel rostlin |
Ocenění | Řád Františka Josefa Řád železné koruny 3. třídy |
Choť | Růžena Holubová |
Příbuzní | Josef Špíral (bratranec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Doktor medicíny Emil Holub (Emilian Carl Johann Holub) (7. října 1847 Holice – 21. února 1902 Vídeň) byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872–1879 a 1883–1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku.
Životopis
Mládí a studia
Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny.
První africká cesta
Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi mezi městy Dutoitspan a Kimberley mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánského kmene, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy.[1]
3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziů (Bartostů, Maruců), kde se setkal s jejich králem Sipopem. Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi. Ta však neskončila příliš šťastně, neboť Holub i s domorodým doprovodem ztroskotal v peřejích, kde se utopily jeho sbírky, cestovní deníky i několik domorodých veslařů.
Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil se 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). 2. listopadu 1883 se ve Vídni oženil s osmnáctiletou dívkou Rosou (Růženou) Hofovou (1865-1958).[2]
Druhá africká cesta
Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu: Josef Špíral ze Šťáhlav, Antonín Halouska z Rajhradu, Osvald Söllner a Karel Bukač z Vídně, Ignác Leeb z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete z maďarského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Expedice směřovala z Kapského města přes řeky Oranje a Vaal do dnešní země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů. V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů. Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn levhartem a Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Přesto se mu podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích u nás, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud Leopolda II. do Belgického Konga. Zdravotní stav mu to již nedovolil.
Po návratu z druhé africké cesty
Vydal knihu Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze), které navštívilo 190 000 návštěvníků. Pro nízké vstupné však výstavy skončily finanční ztrátou. Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek (okolo 13 000 předmětů) a začal je po částech rozprodávat nebo je i daroval muzeím, vědeckým institucím a školám. V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA. V Africe překonal malárii a další tropické nemoci, které se pak projevily na jeho zdravotním stavu v posledních letech života. Zemřel ve Vídni 21. února 1902 v 55 letech a zde je také pohřben[3].
Manželka Růžena Holubová
Manželka Emila Holuba se narodila 11.5.1865 ve Vídni jako Rosa Hofová. S Emilem Holubem se seznámila po jeho návratu z první africké cesty, když ve Vídni ukládal sbírkové předměty. Čyři roky byla jeho spolupracovnicí a na druhou cestu do Afriky ho doprovázela. Své křestní jméno Rosa si počeštila na Růžena. S Emilem Holubem žila ve Vídni až do jeho smrti. V roce 1920 jí město Holice udělilo čestné občanství a domovské právo, v roce 1947 jí bylo navráceno československé občanství.[4]
Konec života prožila se svou sestrou v Hietzingu u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím. Je pochována spolu s Emilem Holubem v Vídni.[p 1]
Pocty a odkazy v kultuře
Vlastní díla Emila Holuba
Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. Během prvního pobytu v Africe vydal dvě publikace anglicky, dále už pak převážně česky a německy (často vycházely ve stejném roce obě jazykové mutace). První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879). Díl prvý
Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873) a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher ). V dalších letech pak vyšly knihy Emila Holuba též v němčině, angličtině a ruštině.[5]
Film
- Podle románu Edvarda Valenty Druhé housle natočil v roce 1952 režisér Miloš Makovec film Velké dobrodružství. Emila Holuba hrál Otomar Krejča, Růženu Holubovou Antonie Hegerlíková.[6]
- Emil Holub s manželkou Růženou se též objevili v anekdotické sekvenci filmu Jára Cimrman, ležící, spící (1983, režie Ladislav Smoljak). Emila Holuba hrál Jiří Zahajský, Růženu Holubovou Nina Divíšková.[7] [8]
- V roce 1998 natočila Česká televize dokumentární film Po stopách Emila Holuba[9]
Ostatní
- Cestovatelův pomník (od Jindřicha Soukupa) byl odhalen roku 1949 v jeho rodném městě Holicích.
- Roku 1970 otevřeli v Holicích Africké muzeum Dr. Emila Holuba.
- O Holubovi bylo napsáno také mnoho knih: Edvard Valenta Druhé housle (1943),[10] František Běhounek Na sever od Zambezi (1946), Vojtěch Lev Za velkým dobrodružstvím (1947), Jiří Baum: Holub a Mašukulumbové, Bohumil Bauše: Život a cesty Dr. Emila Holuba, Ctibor Votrubec: Jihoafrické cesty Emila Holuba, J. V. Želízko: Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v posledních dopisech, J. M. Dlouhý: Neznámý dr. Emil Holub.
- V roce 1993 věnovala česká pubrocková kapela Tři sestry Emilu Holubovi píseň Lidojedi[11] (zařazena do alba Švédská trojka).
- 31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název Gymnázium Dr. Emila Holuba.
- 20. února 2002 Česká národní banka vydala stříbrnou minci nominálu 200 Kč k připomenutí 100 let od úmrtí Dr. Emila Holuba.
- V letech 2002–2006 zorganizovalo Velvyslanectví ČR v Harare [12] řadu akcí spjatých s propagací Emila Holuba [12]
- Při příležitosti 130. výročí, kdy Emil Holub poprvé navštívil Viktoriiny vodopády, byla z iniciativy Velvyslanectví ČR v Harare odhalena před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně s Viktoriinými vodopády) odhalena jeho busta od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa. Sochu slavnostně odhalili [13] velvyslanci České republiky Jaroslav Olša, jr. a Rakouské republiky Michael Brunner.
- V roce 2005 jej hlasy diváků ČT umístily na 90. místo v anketě Největší Čech.
Zajímavost
Emil Holub byl filatelista, byl členem nejstaršího českého klubu – Klubu českých filatelistů – později Klub 001. Byl zobrazen na československých známkách z roku 1952 a na české známce z roku 2007. K oběma výročím byla vydána i obálka prvního dne.[14]
Výstavy věnované Emilu Holubovi
- Jižní Afrika, Z cestopisného deníku Emila Holuba (1996) – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha
- Afrika očima Emila Holuba (2002) – Národní knihovna České republiky-Klementinum, Praha
- Dr. Emil Holub 100 let od úmrtí významného českého cestovatele (2002) – Okresní muzeum, Sokolov
- Emil Holub – česko-rakouský cestovatel (2004–2005) – Livingstone, Limulunga, Lusaka (Zambie); Pretoria, Kimberley (JAR); Bulawayo (Zimbabwe)
- Dr. Emil Holub – africký cestovatel (realizace výstavy Památník Dr. Emila Holuba v Holicích a Společnost přátel Afriky, 2009–2013) – Regionální muzeum, Litomyšl; Muzeum Kroměřížska, Kroměříž; Zoo Ohrada, Hluboká nad Vltavou; Galerie Na kolonádě Léčebných lázní Bohdaneč; Galerie Českého centra, Brusel; Muzeum v Moravské Třebové; ZOO Plzeň; České centrum, knihovna Fili, ZOO, Moskva; ZOO Liberec
- Dr. Emil Holub – příběh cestovatele (2012, 2013, 2014, 2015) – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha; Pátek (zámek)
- Emil Holub a Slapy Viktoriiny (2012) – Regionální muzeum K. A. Polánka, Žatec
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Holub na anglické Wikipedii.
- ↑ Vladimír Rozhoň - Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti
- ↑ Die Presse, 3.11.1883, s.9, oznámení o svatbě
- ↑ http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Index_14A_Bild/14A_holub_11.htm
- ↑ Africké muzeum dr. Emila Holuba: Příběh Růženy Holubové
- ↑ Databáze NK ČR, Autor: Holub, Emil
- ↑ Filmová databáze.cz, Velké dobrodružství
- ↑ Filmová databáze.cz, Jára Cimrman ležící, spící
- ↑ YouTube, sekvence z filmu Jára Cimrman ležící, spící
- ↑ Česká filmová databáze.cz, Po stopách Emila Holuba
- ↑ Databáze NK ČR, Druhé housle
- ↑ http://www.hlasite.cz/text-pisne/trisestry/37406-lidojedi
- ↑ a b Velvyslanectví České republiky v Harare [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Emil Holub se vrátil k Viktoriiným vodopádům [online]. Dějiny a současnost [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Zdeněk Jindra:Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek, Infofila 2011
Poznámky
- ↑ Rosa Hofová nebyla jediná žena v životě Emila Holuba. Národní listy z 25.2.1928 informovaly, že byl před první africkou cestou zasnouben s Bertou Novákovou. Ta (již sedmdesátiletá a dlouho provdaná) předala v roce 1928 osobní korespondenci Národnímu muzeu. Národní listy se obsahu dopisů obsáhle věnovaly. [1]
Literatura
- BAUM, Jiří. Holub a Mašukulumbové : kapitoly o největším českém cestovateli. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 127 s.
- BAUŠE, Bohumil. Život a cesty doktora Emila Holuba. Praha: J. Otto, 1907. 195 s.
- BĚHOUNEK, František. Na sever od Zambezi : Cesty doktora Emila Holuba. Praha: Toužimský & Moravec, 1946. 212 s.
- DLOUHÝ, Jindřich. Dr. Emil Holub : africký cestovatel. Praha: Náprstkovo muzeum v Praze, 1947. 173 s.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- KAFKA, Josef. Průvodce africkou výstavou cestovatele Dra. Emila Holuba. Praha: J. Otto, 1892. 79 s. Dostupné online.
- LEV, Vojtěch, PODHAJSKÝ Jan. Za velkým dobrodružstvím : vypravování o českém cestovateli. Praha: Komenium, 1947. 227 s.
- MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha: Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 253–255.
- STREIT, Vincenc. S jménem Rosa Afrikou (Žena rovná mužům). Pelhřimov: [s.n.], 2010. 144 s. ISBN 978-80-7415-042-5.
- ŠÁMAL, Martin. Emil Holub : Cestovatel – etnograf - spisovatel. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2013. 304 s. ISBN 978-80-7429-243-9.
- VALENTA, Edvard. Druhé housle : román o velké cestě Emila Holuba. Praha: ELK, 1945. 315 s.
- VOTRUBEC, Ctibor. Jihoafrické cesty Emila Holuba. Praha: Mladá fronta, 1954. 157 s.
- ŽELÍZKO, Jan Vratislav. Život a utrpení afrického cestovatele dra E. Holuba v posledních dopisech : (1897–1902). Praha: Vydavatelství Nové epochy, 1922. 93 s.
- KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918: HOLUB Emil [online]. Libri [cit. 2013-01-23]. Dostupné online.
- KDO BYL KDO Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté: HOLUB Emil [online]. Libri [cit. 2013-01-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Holub na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Holub
- Plné texty děl autora Emil Holub na projektu Gutenberg (anglicky)
- Africké muzeum dr. Emila Holuba
- Krátká biografie
- V Africe uctili cestovatele Holuba
- Otevřeli výstavu o Holubovi, odvezou obrázky nosorožcům
- IMDB.com – Velké dobrodružství, film o Emilu Holubovi
- CSFD.cz – Velké dobrodružství, film o Emilu Holubovi
- Život a cesty Emila Holuba. 1. část – Sedm let v Africe
- Život a cesty Emila Holuba. 2. část – Do země Mašukulumbů
- Emil Holub a 11 let afrického dobrodružství – cestovatelský pořad Casablanca na Radiu Wave