Smrk východní
Smrk východní | |
---|---|
Smrk východní (Picea orientalis) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
Třída | jehličnany (Pinopsida) |
Řád | borovicotvaré (Pinales) |
Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
Rod | smrk (Picea) |
Binomické jméno | |
Picea orientalis (L.) Peterm., 1845 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Smrk východní (Picea orientalis) je jehličnatý, stálezelený strom vzhledově se na prvý pohled příliš nelišící od smrku ztepilého, nejběžnějšího smrku v přírodě střední Evropy. Jeho původním areálem je Kavkaz, jižní okraj evropského Ruska ke Kavkazu přiléhající a pohoří v severovýchodní část Turecka u Černého moře. Do Evropy byl přivezen v roce 1770 a do české krajiny, kde není původním druhem, byl pro svůj dekorativní vzhled zavlečen s největší pravděpodobnosti v roce 1813. Byl využíván jako exotická, okrasná dřevina s hustým habitem a krátkými jehlicemi a vysazován hlavně v lázeňských lesích a v lesoparcích u panských sídel. V porovnání se smrkem ztepilým roste pomaleji a proto v lesnickém hospodářství nebývá příliš častý. V současnosti je jako exotická dřevina pěstován i v Severní Americe.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Smrk východní snese velké zastínění, suché stanoviště, horké léto a je běžně odolný proti mrazu do -30 °C, dobře roste i v sevřených lesních porostech, na pH a kvalitu půdy není náročný. Přestože v jeho domovině se vyskytují průměrné roční dešťové srážky v rozsahu od 650 do 2000 mm, bez problémů se přizpůsobuje i klesajícímu objemu srážek a tím i snižující se půdní vlhkosti na nynějších evropských stanovištích. V domovině má optimum růstu v nadmořské výšce 1300 až 1800 m, často se ale roste i ve výšce přes 2100 m, kde vytváří s jedlí kavkazskou a bukem východním horní hranici lesa. Je pouze středně tolerantní ke znečištěnému městskému prostředí a nesnáší zasolení půdy.
Pyl se v samčích šišticích tvoří v dubnu a květnu, semena v šiškách dozrávají během října a listopadu; stromy začíná plodit nejdříve ve věku 25 až 30 let a dožívají se 400 až 450 let. Dřevina je v mládí často poškozována okusem zvěří, později se u ní vyskytují mšice korovnice kavkazská (Dreyfusia nordmannianae) a bývá napadána houbami václavkou smrkovou (Armillaria ostoyae) a popraškou smrkovou (Coniophora puteana). V otevřených větrných polohách trpívá její porost, pro nehluboko sahající kořeny, občasnými vývraty.[2][5][6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jehličnatý strom dorůstající do výšky 25 až 40 m, výjimečně až 60 m, s průměrem kmene 1 až 1,5 m a široce kuželovitou, až k zemi sahající korunou a špičatým vrcholem. Kmen rostoucí z plochého, nehluboko rozloženého kořenového systému má v mládí kůru hladkou a červenohnědou, později jemně rozbrázděnou a hnědou. Větve tmavě zelené koruny rostou v přeslenech a v mládí šikmo odstávají od kmene, na průřezu okrouhlé letorosty jsou lesklé a žlutě šedé až hnědavé a v mládí hustě chlupaté. Pupeny bývají asi 3 mm dlouhé, červenavě hnědé, vejčité, tupě špičaté a nemají pryskyřici. Jehlice jsou dlouhé 5 až 10 mm a široké 1 mm, čtyřhranné, lesklé, tmavě zelené s jednou až čtyřmi řadami bělavých průduchů a jsou hustě nahloučené se svrchní strany větévky, kterou hustě překrývají.
Samčí šištice jsou válcovité, tmavě červené, 1 až 2 cm dlouhé a vyrůstají v úžlabí horních jehlic na starších větvičkách. Samičí jsou zprvu tmavě červené a později purpurově fialové, dlouhé až 3 cm, zpočátku vzpřímené a po opylení svěšené, vyrůstají na konci letorostů. Šišky složené z tvrdých, nehtovitých, světle hnědých šupin jsou dlouhé 5 až 12 cm a široké asi 2,5 cm, nerozpadavé a mnohdy pryskyřičnaté. Semena v nich na podzim uzrávají a počátkem zimy se šišky otevírají a semena uvolňují; šišky následujícím rokem opadají. Semena se žlutohnědým, asi 10 mm dlouhým blanitým křídlem jsou tmavě hnědá a 5 mm velká, při klíčení mívají pět až sedm děložních lístků.
Mimořádně vzrostné exempláře nejsou v České republice příliš časté, v registru AOPK není uveden žádný významný jedinec. Za největší exemplář je považován strom v zámeckém parku v Buchlovicích vysoký 33 m a s obvodem kmene 252 cm (o průměru asi 80 cm). Za nejmohutnější strom rostoucí mimo původní areál je považován jedinec v parku u zámečku Cortachy Castle s obvodem kmene 418 cm a za nejvyšší je považován strom u vesnice Logierait vysoký 40 m, obě místa jsou ve Skotsku ve Velké Británii.[2][4][5][6][7][8]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Stromy lze množit vegetativně i pohlavně. Vegetativní množení je mnohem úspěšnější při roubování na podnože vlastní nebo smrku ztepilého, než při snaze zakořenit řízky. Jeho spodní větve však někdy při déletrvajícím styku s půdou samy zakoření. Při množení semeny se sbírají ještě neotevřené šišky počátkem prosince. Klíčivost čerstvých semen je poměrně slabá, bývá asi 50 %.[2][5]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Smrk východní má dřevo světlé žlutohnědé barvy, které je měkké a středně těžké, asi 460 kg/m³, jeho letokruhy jsou úzké a rovnoměrné. V místě hlavního rozšíření, v oblasti Kavkazu, je významnou produkční dřevinou. Je široce využíván pro výrobu nábytku, překližek, pro stavbu domů a dalších lehkých staveb, na obklady, šindele, přepravní bedny a buničinu pro výrobu papíru. Pěstuje se i na vánoční stromky. Pro venkovní použití dřeva je nutná jeho impregnace proti hmyzím i houbovitým škůdcům.
Je vhodnou dřevinou pro dekorativní sadovnictví, kde se prosazuje jako poměrně rychle rostoucí strom s rovným kmenem, ozdobnou, tmavě zelenou korunou a šiškami v době plodnosti. Je vyšlechtěno několik kultivarů, například žlutě rašící 'Aureum' a málo vzrůstný 'Aureospica'.[2][5][7][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e ÚRADNÍČEK, Luboš. Smrk východní. S. 40–41. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy, 07.2014 [cit. 28.09.2018]. Roč. 93, čís. 14, s. 40–41. Dostupné online. ISSN 0322-9254.
- ↑ FARJON, Aljos. Catalogue of Life: Picea orientalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2018-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b Plant Finder: Picea orientalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2018-09-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Dendrologie.cz: Smrk východní [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 08.06.2007 [cit. 2018-09-28]. Dostupné online.
- ↑ a b JELÍNKOVÁ, Eva. Smrk východní [online]. Eva Jelínková [cit. 2018-09-28]. Dostupné online.
- ↑ a b BULÍŘ, Pavel. Smrk východní [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2018-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Picea orientalis [online]. Дмитрий Орешкин, Плантариум, RU [cit. 2018-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-13. (rusky)
- ↑ FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Picea orientalis [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources (IUCN), rev. 2013 [cit. 2018-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu smrk východní na Wikimedia Commons
- Taxon Picea orientalis ve Wikidruzích