Smrk Glehnův
 Smrk Glehnův | |
|---|---|
 Smrk Glehnův (Picea glehnii) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Rod | smrk (Picea) |
| Binomické jméno | |
| Picea glehnii (F. Schmidt) Mast., 1880 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Smrk Glehnův (Picea glehnii) je druh jehličnatého stromu původem z východní Asie. Byl pojmenován po ruském botanikovi německého původu Peteru von Glehnovi (rusky: Пётр Петрович Глен).
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o strom, který dorůstá až 30 m výšky a průměru kmene až 1 m.[2] Borka je šedohnědá.[2] Větvičky mají červenohnědou barvu, jsou rýhované a hustě hnědě pýřité. Jehlice jsou temně zelené, na průřezu čtverhranné, asi 0,8–1,2 cm dlouhé a asi 1 mm široké, na vrcholu zašpičatělé.[2] Samičí šišky jsou červenopurpurové, za zralosti pak hnědé, válcovité, asi 3–5 cm dlouhé a asi 2–2,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti okrouhlé až obvejčité, asi 8–10 mm dlouhé a stejně tak široké.[2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Smrk Glehnův je přirozeně rozšířen v Japonsku, a to v severní části ostrova Honšú a na ostrově Hokkaidó, dále se vyskytuje na Kurilských ostrovech a v jižní části ostrova Sachalin.[2][3] Smrk Glehnův je poměrně odlišný od jiných východoasijských smrků a příbuzensky má blíže ke severoamerickým druhům Picea rubens a smrku černému (Picea mariana).
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Smrčiny s dominancí smrku Glehnova patří do třídy Vaccinio-Piceetea, svazu Piceion jezoensis. Jsou rozlišovány dvě asociace, a to Piceetum glehnii and Lysichito-Piceetum glehnii..[4] Také smrčiny s dominancí smrku Glehnova jsou ovlivňovány přírodními procesy, jako je např. vítr, který vytváří polomy. Jsou známy i kůrovcové kalamity v těchto smrčinách, které mnohdy navazují právě na rozsáhlé polomy. Tyto kalamity způsobuje např. druh kůrovce známý i z České republiky, Ips typographus, zde je rozlišována forma japonicus. Například rozsáhlá kalamita na porostech smrku ajanského i smrku Glehnova byla zaznamenána mezi léty 1983 a 1986 na ostrově Hokkaidó.[5]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Využíván v místě původu díky svému kvalitnímu dřevu.[3] Ve střední Evropě se s ním setkáme jen vzácně v arboretech, např. v Průhonicích.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e The Gymnosperm Database [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Muhlenberg.edu [online]. [cit. 2012-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-15. (anglicky)
- ↑ KRESTOV, Pavel et al. SYNTAXONOMICAL DIVERSITY OF PICEA GLEHNII FORESTS, RARE ECOSYSTEMS OF INSULAR EASTERN ASIA. Botanicheskii Zhurnal. 2003, čís. 88 (7), s. 12–26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. (anglicky) Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ YAMAOKA, Yuchii et al. Ophiostomatoid fungi associated with the spruce bark beetle Ips typographus f. japonicus in Japan. Mycol. Res.. 1997, čís. 101 (10), s. 1215–1227. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu smrk Glehnův na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo smrk Glehnův ve Wikislovníku
