Radyk prutnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRadyk prutnatý
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí radyk prutnatý (Chondrilla juncea)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď čekankové (Cichorioideae)
Rod radyk (Chondrilla)
Binomické jméno
Chondrilla juncea
L., 1753
Synonyma
  • radyk sítinový
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rostlina před květem

Radyk prutnatý (Chondrilla juncea) je dvouletá nebo častěji krátce vytrvalá, půl až jeden metr vysoká bylina s prutnatě větvenou lodyhou s četnými nevelkými, žlutými květními úbory. Je v české přírodě původní rostlinou a jediným zástupcem rodu radyk. Roste zde ale velmi rozptýleně a je podle "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 pokládán za ohrožený druh (C3). Paradoxně na nepůvodních územích, v Americe nebo Austrálii, je považován za invazní rostlinu zaplevelující tamní krajinu.[1][2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Euroasijský druh s rozšířením od Pyrenejského poloostrova přes střední a jižní Evropu až na Ural a Kavkaz. V Asii se přerušované vyskytuje v Turecku, na Blízkém východě, Arabském poloostrově i v zemích Střední Asie. Vyrůstá též v Africe ve státech okolo Středozemního moře. Zavlečen byl do obou Amerik i Austrálie, kde v lánech obilovin nebo na čerstvých úhorech vytváří rozlehlé houštiny. Na starém kontinentu roste mezi 35° až 55° severní zeměpisné šířky do nadmořské výšky 1500 m a pouze ojediněle tam nachází rozsáhlá území s optimálními půdními i klimatickými podmínkami, které mu umožňují vytvořit husté porosty.

České republice je rostlina vázána na české a moravské termofytikum, obvykle roste roztroušeně v teplejších oblastech přiléhajících dolním tokům Labe, Vltavy, Otavy, Ohře, Moravy a Dyje.[1][2][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Výrazný světlomilný a teplomilný druh svázaný s dostatečně osluněnými stanovišti na výhřevných místech a s dobře odvodněnou, hrubě zrnitou půdou se spíše zásaditou reakcí. Využívá k růstu hlavně kamenité louky na ke slunci přivrácených stráních, vinice, železniční náspy, písčiny, okraje cest i rozličná lidmi ovlivněná nebo přírodní erozi degradovaná místa. Občas narušovaný a jen řídký travnatý porost usnadňuje vyklíčení nové rostliny a její další rozrůstání. Je hemikryptofyt vykvétající od července do září.[1][2][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Úbor

Dvouletávytrvalá rostlina s přímou, prutnatě větvenou a částečně chlupatou lodyhou vysokou 40 až 120 cm. Z tenkého, až 2 m dlouhého, hluboko rostoucího kořene vyrůstá listová růžice vejčitých listů, jež v době kvetení již zasychají. Ze středu růžice roste dutá, tuhá lodyha řídce porostlá úzce kopinatými, oddáleně zubatými listy dlouhými 2 až 10 cm, jež bývají často zabarveny fialově nebo červenohnědě. Směrem vzhůru se listy zmenšují a horní jsou často jen šupinky. Rostlina po poranění listů nebo lodyhy roní bílý latex.

Nahoře se lodyha rozděluje do několika větví a na jejich koncích vyrůstá z paždí listenů po jednom až třech krátce stopkatých úborech tvořící koncovou latu. Úbory bývají složené ze 7 až 12 žloutkově žlutých, oboupohlavných, ve dvou řadách rostoucích jazykovitých kvítků s pětizubou ligulou. Zákrov je úzce válcovitý, dvouřadý a listeny vnější řady jsou kratší. Květy jsou sice navštěvovány opylujícím hmyzem, semena však vznikají i apomikticky.

Plod je hnědá, podlouhlá, 4 mm velká, podélně žebernatá nažka protažená v zobánek věnčený bělavým chmýrem. Statná rostlina ročně vyprodukuje až 15 000 semen.[1][2][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Na velké vzdálenosti jsou semena rozptylována větrem nebo roznášena v srsti zvířat, mají různou dobu dormance a v půdě si podržují dlouhou životnost. Pro vyklíčení nepotřebují světlo, ale dostatečnou vlhkost a teplotu nad +7 °C, semenáče jsou na světlo ale náročné. Klíčení podporuje i vyšší hladina vápníku, fosforu a dusíku v půdě. Semenáče vyklíčené v létě obvykle zasychají, kdežto podzimní se většinou uchytí.

Místní populace se rozšiřuje vegetativně, z kořene vyrůstají v horní části vodorovné oddenky dlouhé až 0,6 m zakončené listovou růžici, zárodkem nové rostliny. Více se vytvářejí v půdě kypré než ulehlé. Oddenky jsou křehké, snadno se lámou a z 2 cm úlomku vyroste nová rostlina. Kořeny starších rostlin jsou silnější a je v nich uloženo více sacharidů, mají proto větší regenerační kapacitu a lépe odolají vyschnutí.[1][5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ekonomický význam radyku prutnatého je nejen v české přírodě, kde je poměrně vzácný, ale všeobecně velmi malý. Listy mladých rostlin se dají konzumovat syrové nebo vařené v salátech, hořčiny v nich také podporují chuť k jídlu a následní trávení. Ovce, skot i koně spásají mladé rostlin dokud lodyhy nezdřevnatí. Květy produkují hodně pylu a jsou dobrým zdrojem pro tvorbu medu.[2][5][6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Radyk prutnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007, [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Radyk prutnatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 18.02.2010, [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, roč. 84, čís. 3 [cit. 01.12.2017], s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Chondrilla juncea [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017, [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e KRAVCHENKO, O. E.. Chondrilla juncea [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU, [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d WINSTON, Rachel; SCHWARZLÄNDER, Mark; GASKIN, John et al.. Management Plan for the Western United States: Rush skeletonweed [online]. United States Department of Agriculture, Office of Civil Rights, Washington, DC, USA, rev. 03.2009, [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]