Portál:Třebíč/Článek/2010

Archiv článků měsíce Portálu Třebíč za rok 2010

01[editovat zdroj]

Založení článku: 2. 6. 2006, Frettie
Významní přispěvatelé: Ria

Borovina je část města Třebíče. Její součástí je stará Borovina i tzv. nová Borovina. Starší část jsou převážně rodinné domy, mladší tvoří pak převážně panelové domy. Těsně sousedí se Stařečkou a leží na západě města, na pravém břehu řeky Jihlavy. Počet obyvatel byl v roce 2008 5 864, a v dnešní době se již příliš nemění. Nadmořská výška se pohybuje okolo 450 m n. m.

Nová část leží částečně v údolí Stařečského potoka, na kterém zde leží Borovinský rybník. Zbytek Boroviny, převážně její starší část, se pak nachází na návrší mezi tímto potokem a řekou Jihlavou.

Borovina vznikla díky založení společnosti na výrobu obuvi Karl Budischowski, která byla později převzata Tomášem Baťou. To bylo důvodem výstavby velkých kolonií dělnických domků v severozápadní části Boroviny. Díky této společnosti bylo v Borovině postaveno také poměrně velké nádraží se stáčírnou mazutu pro blízkou kotelnu.

02[editovat zdroj]

Založení článku: 31. 12. 2008, Nostrifikator
Významní přispěvatelé: Frettie

Národní dům nebo dříve též Besední dům je dům na Karlově náměstí v Třebíči-Vnitřním Městě. Nese čp. 58 a orientační 47. Zbudován byl roku 1871 a stal se střediskem českého vlasteneckého hnutí v Třebíči. Vyjma kulturu, které stále slouží, poskytoval své prostory též obchodu a dlouhou dobu též peněžním službám.

Ještě v polovině 19. století trpěla Třebíč nedostatkem vhodných prostor k pořádání větších společenských událostí. Když byla roku 1861 obnovena měšťanská beseda, záhy – nejvíce po volbách v roce 1867 – se stalo téma vybudování důstojných společenských prostor jedním z nejpřednějších. Tento úkol si předsevzalo nově ustavené družstvo, v jehož čele stanul starosta Ignác Přerovský.

Pro postavení Národního domu byla nakonec vybrána parcela pod domem č. 58 na horní straně Karlova náměstí; město dále souhlasilo s rozšířením stavby i na místo půldruhého metru široké uličky spojující náměstí s prostranstvím u kostela svatého Martina, která byla ostudou města. Projekt Národního domu vypracoval stavitel Karel Tebich, stavbu realizoval stavitel Herzán.

Národní dům byl slavnostně otevřen 29. října 1871, téhož dne jako bylo otevřeno třebíčské nižší české gymnázium. První poschodí sloužilo hostinství a knihovně, v přízemí byl konfekční závod. Nejdůležitější částí však byl velký sál. V něm se konaly plesy i divadelní představení, schůze i přednášky. Zde čeští vlastenci vítali výsledek vítězných voleb v roce 1882 i vznik československého státu v roce 1918.

03[editovat zdroj]

Založení článku: 22. 7. 2007, Frettie
Významní přispěvatelé: Nostrifikator

Sousoší svatých Cyrila a Metoděje je kulturní památka ve středu Karlova náměstí v Třebíči.

Bylo vytvořeno k tisícímu výročí příchodu věrozvěstů na Moravu v roce 1885. S iniciativou přišel kaplan u kostela sv. Martina František Diviš v roce 1867. Za vhodné bylo vytipováno místo, kde původně býval pranýř a popraviště trestem stětím. Na podporu postavení sousoší se konala i veřejná sbírka. Vybralo se 2487 zlatých a ty byly předány organizačnímu výboru pro postavení sousoší. Organizační výbor nejdříve jednal s Josefem V. Myslbekem, ale jeho požadavek – 3400 až 3800 zlatých za zhotovení sousoší vysokého devět stop a stojícího na stejně vysokém podstavci – se organizačnímu výboru zdál být přemrštěný. Organizační výbor se poté obrátil na sochaře Ludvíka Šimka; jeho návrh poté vytesal sochař Bernard Otto Seeling.

Podstavec sochy vzešel z rukou kameníka Josefa Hraby z Počátek. Řetěz, který sousoší lemoval až do druhé světové války, kdy byl zabaven, zhotovily blanenské železárny. Pro vztyčení sousoší bylo nutno vykopat třímetrové základy (v něm organizační výbor uložil schránku s dokumenty určenými potomkům). Sousoší připutovalo do Třebíče z Prahy železnicí přes stanici Stařeč, v níž bylo přeloženo na povozy, které je dovezly až na místo určení.

Slavnostní posvěcení sousoší 16. srpna 1885 bylo dvoudenní slavností. Oslav se zúčastnil i brněnský biskup František Saleský Bauer.

05[editovat zdroj]

Založení článku: 16. 7. 2007, Kkvysociny
Významní přispěvatelé: –

JUDr. Albín Bráf (27. února 1851 Třebíč – 1. července 1912 v Roztokách u Prahy) byl český právník, vysokoškolský profesor, národohospodář, politik a novinář.

Bráfův otec byl hospodářským úředníkem na třebíčském valdštejnském panství, matka pocházela z měšťanské rodiny Trávníčků, třebíčských barvířů sukna.

Po absolvování právnických studií (1874) začal vyučovat národní hospodářství na československé obchodní akademii v Praze. Roku 1877 se habilitoval jako soukromý docent a v roce 1882 se stal profesorem politické ekonomie a národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy; své přednášky uváděl jako první v češtině. Podílel se významnou měrou na vytvoření českého národohospodářského názvosloví a je považován za zakladatele české národohospodářské školy. Sám sice nevytvořil své vlastní ekonomické teorie, ale byl prvním velikým praktikem ekonomie u nás. Vytvořil program Dovršení národního obrození, který byl charakterizován jako cesta od rovnocennosti k rovnomocnosti, což znamenalo vyrovnání se na poli ekonomiky s úspěchy v oblasti kulturní, jazykové a politické.

Politicky zakotvil u staročechů, pod protektorem svého tchána Františka Ladislava Riegra. Nebyl zdaleka tak konzervativní jako jeho strana, patřil již k jiné generaci, což se projevilo například při punktacích. Chápal ekonomické souvislosti v plné šíři a všímal si zároveň sociálního postavení dělnictva.

06[editovat zdroj]

Založení článku: 19. 4. 2010, Frettie
Významní přispěvatelé: Frettie

Budischowsky & Söhne byla koželužská společnost v Třebíči, sídlila na Stařečce v domě č. 87 a později i domech okolních. Založena v prostorách na Stařečce byla kolem roku 1700, nicméně počátky řemesla pochází již od Řehoře Budischowského (1541-1609).

Historie[editovat zdroj]

Rodina Budischowských má pocházet z nedalekého Budišova, prvním doloženým členem rodiny, který má zároveň i první dílnu je Řehoř Budischowsky. Jeho syn Jan (narozen 1574) již byl členem městské rady a také starším literátského bratrstva, v roce 1609 se narodil syn Jan, ten převzal dílnu. Tento umírá roku 1636 a jeho synové téhož roku emigrují z důvodu pronásledování církve bratrské.

Druhý syn Jana (*1574) Nicolaus již přestěhoval rodinu do domu č. 87 na Stařečce, Nicolaus se narodil v roce 1630 a stal se opět váženým občanem města a radním, zemřel v roce 1722 a měl několik synů. Jediným, který se dožil dospělosti a převzal tak společnost, byl Karel Budischowsky (26. ledna 1683 - 16. března 1742), stal se opět radním a také se stal i purkmistrem města. Dalším dědicem společnosti byl Franz Karl (7. prosince 1717 - 17. května 1778), ten opět byl radním a také filantropem, měl opět několik synů a dalším pokračovatelem tradice byl Johan Jakob Budischowsky (1. května 1721 - 1768). Dalším pokračovatelem byl Johan Anton Budischowsky 6. května 1757, ten již založil samotnou společnost Budischowsky & Söhne. Tento byl dvakrát ženat, v prvním manželství se žádné z dětí nedožilo dospělosti, v druhém manželství se již děti dožily dospělosti. Dcery provdal za další koželuhy z Třebíče.

Pokračování článku.

10[editovat zdroj]

Založení článku: 21. 3. 2006, IP 195.113.73.129
Významní přispěvatelé: marv1N

Jan Syrový (24. ledna 1888, Třebíč – 17. října 1970, Praha) byl československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.

Jan Syrový vystudoval stavební obor na střední průmyslové škole. Rok sloužil jako dobrovolník v rakousko-uherské armádě. V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády.

Ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které přišel o oko. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.

Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.

11[editovat zdroj]

Založení článku: 8. 5. 2006, Ria (pod IP)

Gymnázium Třebíč je všeobecné gymnázium, které se nachází v třebíčské čtvrti Horka-Domky naproti budově Městského úřadu Třebíč. Blízko školy se nachází i Obchodní akademie Dr. Albína Bráfa a Hotelová škola Třebíč.

Rozvoj třebíčského školství začal až po školských reformách Marie Terezie v 18. století. V té době byly nasnadě i první pokusy o vytvoření gymnázia v Třebíči. Další, již úspěšnější, snahy se datují do poloviny 19. století. O založení gymnázia usiloval starosta Martin Hassek, který už v roce 1853 podal žádost o zřízení gymnázia. Nakonec se ani tento pokus nestal úspěšným a tak se střední škola opět nezaložila.

V roce 1871 se městská rada rozhodla finančně podpořit gymnázium a císař František Josef I. 14. srpna rozhodl, že gymnázium bude založeno. Prvním ředitelem se stal Alois Vaníček, třebíčské gymnázium bylo jedním z prvních českých gymnázií v Česku. Spolu s Národním domem bylo slavnostně otevřeno 29. října 1871. Již v roce 1873 se stalo gymnázium gymnáziem německým. V roce 1880 se toto gymnázium stalo gymnáziem dvojjazyčným. V roce 1889 byla postavena stará gymnazijní budova. Roku 1994 byla přistavěna nová budova, kotelna a tělocvična.

12[editovat zdroj]

Založení článku: 4. 11. 2006, Frettie

Zadní synagoga (původně Nová synagoga a Neuschul) pochází z roku 1669. Nejdůležitější částí byla východní stěna, která směřuje k Izraeli, zde se nacházela schránka s Tórou.

Na stěnách synagogy se nachází malby, které se dochovaly z let 1706 - 1707, byly malovány bez šablon (od ruky). Jedná se především o biblické verše v hebrejštině a citáty z Talmudu. Na stropě je barokní štuková výzdoba. V roce 1837 byla ze severní strany přistavěna i ženská galerie.

V roce 1926 přestala být synagoga využívána k náboženským účelům a sloužila jako skladiště Subakovy koželužny, po zániku koželužen zde bylo skladiště národního podniku Zelenina Třebíč. Tímto zacházením byla synagoga zdevastována a od roku 1988 do roku 1997 byla kompletně rekonstruována. Od té doby slouží jako výstavní a koncertní sál, na ženské galerii je umístěna stálá expozice Pražského židovského muzea.