Karlovo náměstí (Třebíč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karlovo náměstí
Západní část náměstí od sousoší Cyrila a Metoděje
Západní část náměstí od sousoší Cyrila a Metoděje
Umístění
Město Třebíč
Městská část Vnitřní město
Poloha 15°52′51,51″ s. š., 49°12′57,7″ v. d.
Historie
Starší názvy Rynek
Další údaje
Typ náměstí
Délka 360 m
Šířka 65 m
Počet adres 58
PSČ 67401
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Karlovo náměstí (lidově nazývané také Rynek) je centrální náměstí v Třebíči. Svou plochou dosahující 2,2 ha náleží k největším českým náměstím. Náměstí je pojmenováno po císaři Svaté říše římské a českém králi Karlu IV.[1]

Dnešní podoba náměstí pochází z 80. let 18. století. Původní rynk byl zničen velkými požáry města Třebíče v letech 1821 a 1822, kdy z úředního nařízení musely být sneseny vysoce vypjaté a krásně zformované ozdobné štíty a lomenice měšťanských domů. Později nebyly obnoveny. Požáry byla zničena rovněž původní cenná renesanční radnice.

Podoba náměstí po požárech již nebyla tak malebná, působila spíše uzavřeným dojmem. Přímo na náměstí tehdy ještě stále ústily dvě ze tří městských bran. Ty však byly v průběhu 19. století také strženy za účelem zlepšení průjezdu, protože již velikostně bránily rostoucí dopravě.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známá fotografie Třebíče pořízená před rokem 1868 a před velkými požáry, kdy je na fotografii patrná ještě stará renesanční radnice a tzv. Masné krámy

Náměstí pravděpodobně vyměřil sám lokátor Třebíče, měšťan Herman (zřejmě Heřman – původem Němec), jak ho dokládá listina z roku 1277 poprvé dokládající městský status Třebíče.[2] To on stanovil hranice osídlení, tržiště a stavebních ploch; tehdy vytyčené úzké, ale dlouhé parcely jsou patrné ještě dnes: v části parcely přiléhající na náměstí si měšťané stavěli svůj dům, v střední části parcely bývala hospodářská stavení, stavení čeládky[3] a dál často zahrady. Velikost náměstí svědčí o snaze vytvořit nově zakládanému městu podmínky proto, aby mohlo konkurovat královským městům.

K roku 1335 se váže obehnání města hradbami. Jejich zbytky jsou patrné podél řeky a v několika úsecích na jih od náměstí. Přímo vjezd na náměstí střežila dvojice bran, dnešním pojmenováním Jihlavská brána na západě (zbořena 1868) a Jejkovská brána na východě (zbořena 1898). Na jihu, nikoli však už na náměstí, je doplňovala Vídeňská brána (zbořena 1844). V místě Jejkovské brány se zdařilo útočícím vojskům krále Matyáše Korvína překonat obranu města, což posléze vedlo k jeho úplnému zničení a opuštění.

Náměstí zdobila trojice kašen ozdobená sochami světců od třebíčského sochaře Štěpána Pagana. Voda do nich tekla dřevěným potrubím z rybníka Baby a později i dalších rybníčků. Do velkého požáru v roce 1822 taktéž měly domy na náměstí renesanční a barokní štíty. Jak kašny, tak ozdobné štíty nařídil v uvedeném roce odstranit jihlavský krajský úřad: u kašen z hygienických důvodů a u štítů proto, že v souvislosti s velkým požárem došlo ke zřícení jednoho štítu a usmrcení pěti osob a ke zranění několika dalších.[4]

Tak jako jiné části nebo společně s nimi, bylo i vnitřní město se svým Karlovým náměstím několikrát stiženo ničivými požáry. Nejstrašnější požáry jsou doloženy v letech 1822 (shořelo 200 domů, včetně radnice, fary, městské školy, kostela a městské věže) a 1847 (v celém městě lehlo popelem 116 stavení).

Název (původně pro zkrácenou obecnou mluvu) Karlovo náměstí byl zaveden v roce 1903, původní název byl uváděn jako Náměstí císaře Karla IV.[1] Od června 1951 do prosince 1989 se užívalo názvu Gottwaldovo náměstí.

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. května 2016 bylo zastupitelstvo města Třebíče seznámeno se studií budoucí podoby náměstí, studie prošla přes kontroly dopravní policie a památkářů. V budoucnosti by žádná ze současných funkcí náměstí neměla skončit, naopak by některé funkce měly přibýt. Realizace studie by měla stát přibližně desítky milionů korun.[5] Přestavba by měla změnit polohu autobusových zastávek, měly by přibýt dvě kašny a skončit fungování toalet v podzemí náměstí, stejně tak ubude počet parkovacích míst. Směrem od Jejkovské brány by měl být průjezd vozidel povolený pouze jednosměrně, obousměrně pouze ze strany od Jihlavské brány. Autorem návrhu je Tomáš Rusín.[6] Třebíčští architekti Milan Drbálek a Pavla Drbálková zaslali městu otevřený dopis, kde nesouhlasí s některými aspekty přestavby náměstí.[7]

Dne 23. května proběhla diskuze s občany nad tématem nového náměstí, kdy nejčastějším tématem dotazů občanů města Třebíče byla doprava.[8]

Zásadní výhrady k plánované rekonstrukci Karlova náměstí zveřejnil v červnu 2016 i Spolek za starou Třebíč. Vadí jim, že se zpět na náměstí nemají vrátit všechny tři historické kašny, ale pouze jedna z nich. Dále, že mají být odstraněny ostrůvky okrasné zeleně, včetně vzácného kamenného sloupu z 15. století, který je na jednom z nich na východní straně náměstí. Také to, že zastávky z jižní silnice se mají přemístit do dvou řad stání u severní strany náměstí, což tuto část náměstí degraduje na autobusové nádraží a navíc tu chybí potřebný stín pro cestující. Dále jim vadí i to, že z náměstí se má stát bezbariérová plocha, kde nebudou v podstatě vymezeny silnice od chodníků obrubníky, což bude nebezpečné hlavně chodcům.[9]

Byla vyhlášena anketa mezi občany, kdy se jí zúčastnilo 1180 respondentů, kteří se vyjadřovali k budoucí podobě náměstí a k jeho vybavenosti. Největší zájem byl o návrat vodních prvků na náměstí (86 % respondentů), zachování zastávek MAD (85 %), více zeleně (62 %) a plochy pro pěší (61 %). Národní památkový ústav však je z historických důvodů proti navýšení množství zeleně, dříve však nebyla na náměstí žádná zeleně, pouze otevřený prostor.[10]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Karlovo náměstí v rámci Třebíče-Vnitřního Města

Karlovo náměstí je protáhlé ve směru západ-východ, dosahuje délky asi 360 m, šířka kolísá kolem 50 m.

Náměstí se člení na část shromažďovací a část parkovací. Část shromažďovací slouží jako místo trhů, jarmarků, ale i všelijakých lidových slavností, reklamních akcí, politických shromáždění ap. Část shromažďovací vymezuje na západě zástavba budov samosprávy, na východě to je sousoší sv. Cyrila a Metoděje (lidově jen u Cyrila, k Cyrilovi).

Východní polovina náměstí slouží naopak dopravě: k parkování vozidel návštěvníků centra a ku potřebě městské hromadné dopravy: v místě, kde jsou umístěny zastávky, je osobní doprava vyloučena. Západní stranu této části náměstí započíná podzemní objekt veřejných záchodků, na východě to je malý parčík při zbytku středověké zástavby připomínající pranýř.[p 1]

Mimo uvedené dělení na část shromažďovací a část parkovací se často používá členění na horní stranu náměstí, rozuměj jižní, a dolní stranu náměstí, rozuměj severní. Toto členění vychází z toho, že severní část se mírně svažuje k řece Jihlavě, a je tedy níže položena než strana jižní. Podle povodňového plánu města by stoletá voda dolní stranu náměstí zaplavila; naposledy se tak stalo 21. května 1985.

Městské brány vedoucí přímo na Karlovo náměstí[editovat | editovat zdroj]

Budovy a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Další budovy[editovat | editovat zdroj]

  • třebíčské masné krámy, zbourané v letech 18681869, ustoupily výstavbě nové ulice, dnešní ulice Přerovského;[11]
  • dům č. 57 postavený třebíčským kameníkem a měšťanem Mikulášem Krkem před rokem 1604, hned vedle něj je
  • Národní dům, otevřený jako Besední dům roku 1871;
  • Františkovský dům neboli Malovaný dům se sgrafitovou výzdobou a arkádou ve dvoře;
  • dvě budovy radnice na západní straně náměstí;
  • Grand Hotel Třebíč; původně na jeho místě stál dům upravený roku 1877 třebíčskými Němci na Hotel Habsburg, po převratu roku 1918 přejmenovaný na Grand Hotel a od roku 1921 Hotel Slavia.[12] Ten byl v březnu 1974 zbourán a na jeho místě vyrostlo společenské a ubytovací středisko navržené architektem Césarem Grimmichem; v prostorách velkoprodejny našel své místo jeden z prvních supermarketů v Třebíči: Mana (skončil v roce 1999); také se zde konaly první diskotéky v klubu Charlies;
  • Dům obuvi vybudovaný v letech 19781980; jeho balkón byl tribunou pro mluvčí sametové revoluce, pokud nebylo shromáždění řízeno od sousoší sv. Cyrila a Metoděje;
  • dům č. 19 mající listová sgrafita (1563);
  • Hotel Zlatý kříž (nazýván též Šedý) zasazený nepříliš citlivě do okolní historické zástavby v letech 19381939; v suterénu bývala vinárna zvaná ponorka; v roce 1983 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci (přestal vyhovovat hygienickým předpisům a neodpovídal ani novým požadavkům provozním), ta se však táhla a po několikaleté přestávce byla hotova v květnu 2004;
  • Čapkův dům, uzavírající náměstí na východní straně, býval sousedem jejkovské brány, jejíž podobu na své severní zdi zachycuje; v zadním traktu nepřístupném veřejnosti je jedna ze zbylých bašt městského opevnění.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Hostince[editovat | editovat zdroj]

Kašny[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně již na počátku 16. století se třebíčští obyvatelé potýkali s problémem letního vysychání studen zřízených při domech ve Vnitřním Městě a přílišného znečištění řeky Jihlavy, kterou nebylo možno používat jako zdroj pitné vody, což bylo způsobeno především využíváním řeky k praní vlny soukeníky a máčení kůží koželuhy a jircháři.[13] Nedostatek vody umocňovala potřeba jejího velkého množství pro vaření piva v městském pivovaru. Z těchto důvodů právě někdy v této době došlo ke zřízení tří kašen umístěných na Karlově náměstí.[13] Jejich napájení bylo zajištěno vybudováním nového rybníku Baba, později zvaného též Babák, který se nachází nad dnešními ulicemi Cyrilovou a Zdislavinou. Doprava vody na náměstí byla zajištěna potrubím z vyvrtaných borových klád.[13]

S dalším rozvojem města však již množství vody dodávané z rybníku Babák nevystačovalo. Proto město roku 1610 zakoupilo se souhlasem třebíčské vrchnosti Smila Osovského z Doubravice soustavu tří malých selských rybníčků, zvaných Vodovodní, Barák a U Suchých, od týnského občana Ondřeje Kuldánka za 37 zlatých a 15 grošů bílých.[13] Nad rybníky se v té době nacházel ještě čtvrtý a panský rybník zvaný Chudoba.[14]

V čase před tímto rozšířením zásobovací vodovodní soustavy byly kašny na náměstí dřevěné. V první polovině 18. století ale byly původní nahrazeny novými kamennými.[13]

Za účelem zvýraznění estetického významu kašen byly všechny tři ozdobeny barokními sochami světců od umělce Štěpána Pagana, který měl dílnu v Třebíči.[15] Kašnu u radnice zdobila socha svatého Šebestiána s městským znakem a letopočtem 1730 na svém podstavci.[15] Celá skulptura je dnes k nalezení u severní stěny kostela svatého Martina na Martinském náměstí. Prostřední kašna byla přikrášlena sochou svatého Václava. Bylo jí proto přezdíváno svatováclavská.[15] Roku 1854 ji nechal na vlastní náklady opravit starosta města Třebíče Martin Hassek.[15] Socha svatého Václava pocházející z ní se dnes nalézá před vrátnicí třebíčské nemocnice. Poslední kašna na východní straně náměstí měla sochu svatého Floriána – patrona hasičů.[15]

Využití nacházely kašny při zásobování domácností v celém Vnitřním Městě vodou – ženy a služebné do nich chodili pro měkkou vodu, kterou nabírali do puten či pantovnic (nádob umístěných na zádech).[15] Další užití nalézaly kašny při trzích na náměstí, kdy se k nim chodili lidé osvěžovat. Běžně z kašen také brali vodu kočí pro své koně táhnoucí povozy.[15]

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Karlovo náměstí jako přirozený střed města Třebíče hostí mnoho kulturních akcí; z nich lze uvést:

  • Středověké slavnosti Třebíče – oslavy výročí zápisu třebíčských památek na seznam UNESCO (konají se pravidelně v měsíci srpnu);
  • Třebíčské Bramborobranífolklórní festival s řemeslnickými trhy (koná se v září);
  • Třebíčské slavnosti piva (konají se v květnu);
  • Horácká rallyFIA evropský pohár v rally (červenec).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve skutečnosti však jde o kamenný pilíř, který podpíral mázhauz na dolní straně náměstí v místě dnešního Grand Hotelu Třebíč. Datován je do poloviny 13. století, tedy do doby, kdy začalo město vznikat. Objeven byl v roce 1974. Třebíčský pranýř stával na místě sousoší Cyrila a Metoděje.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Promemoria o novém pojmenování Třebíčských ulic a poznačení domů v jednotlivých ulicích orientačními čísly. Třebíč : [s.n.], 1894. Dostupné online.  
  2. NEVOSAD, J. Třebíč – Krok za krokem: Gottwaldovo náměstí. In Zpravodaj města Třebíče, 1/1982, str. 15
  3. FIŠER, R., NOVÁČKOVÁ, E., UHLÍŘ, J. Třebíč. Dějiny města I. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 208 s.
  4. NEVOSAD, J. In Zpravodaj města Třebíče, 11/1983, str. 294
  5. VONDRÁK, František. Radní znají novou podobu Karlova náměstí v Třebíči [online]. Třebíčský deník, 2016-05-02, [cit. 2016-05-02]. Dostupné online.  
  6. JAKUBCOVÁ, Hana. Třebíč přestaví Karlovo náměstí. Nebude to ani revoluce, ani exhibice [online]. iDNES.cz, 2016-05-06, [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.  
  7. Spolek architektů. Otevřený dopis architektů [online]. Horácké noviny, 2016-05-05, [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.  
  8. VONDRÁK, František. Třebíčský deník [online]. Třebíčský deník, 2016-05-26, [cit. 2016-05-30]. Dostupné online.  
  9. HERZÁN, Martin. Rekonstrukce Karlova náměstí v Třebíči. Spolek za starou Třebíč [online].  [cit. 2016-06-17]. Dostupné online.  
  10. JAKUBCOVÁ, Hana. Na náměstí chtějí lidé více stromů. Nepatří tam, namítají památkáři. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-08-25 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online.  
  11. JOURA, J., HEDBÁVNÝ, M. Třebíč v proměnách. 2. vyd. Třebíč : Akcent, Drahomír Rybníček, 2001. ISBN 80-7268-148-6
  12. Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Nikodém, Vilém. Svazek 1. Třebíč : [s.n.]. 572 s. S. 453.  
  13. a b c d e JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. Třebíč : Amaprint-Kerndl, s. r. o., 2000. 193 s. (Procházky starou Třebíčí). Kapitola O kašnách na náměstí, s. 147.  
  14. Mapy.cz – druhé vojenské mapování
  15. a b c d e f g Procházky starou Třebíčí. s. 148.

Literatura a periodika[editovat | editovat zdroj]

  • Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Nikodém, Vilém. Svazek 1. Třebíč : [s.n.]. 572 s. S. 453.  
  • JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. Třebíč : Amaprint-Kerndl, s. r. o., 2000. 193 s. (Procházky starou Třebíčí). Kapitola O kašnách na náměstí, s. 147-150.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]