Navka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Navka je slovanský revenant, nejčastěji zemřelá mladá dívka, která porušila věrnost milému. Mezi další důvody vzniku patří útěk před svatbou, nevěra milého či jeho zavraždění pomocí kouzel. Často splývají s vílami, rusalkami a lesními pannami. Méně známé jsou mužské formy tohoto revenanta. Podobným jménem jsou často nazývani revenanti vzniklí z nepokřtěných dětí. Jméno je odvozeno od náv „podsvětí“.

Na Moravě je známa slibka,, která má podobu krásné ženy v bílém nebo krásně zpívajícího bílého ptáka. Láká k sobě muže voláním nebo ťukáním a poté je utancuje k smrti.

Podobná je ukrajinská manija, jejíž jméno je odvozeno od maniti „mámiti“. Vzniká z dívky která zavraždila svého milého pomocí kouzel či ho pronásleduje kvůli jeho nevěře. Má podobu krásného děvčete s černými vlasy a očima. Pronásleduje na křídlech větru zasnoubené mladíky a kdo se do ní zamiluje, zahyne. Nebezpečná je také lidem ztraceným během bouře. Jejím bratrem je perełesnyk, který se zjevuje v podobě zemřelého milence a nakonec je zahubí. Internet Encyklopedia of Ukraine (Ukrajinská internetová encyklopedie) jej nazývá také lítavec a přisuzuje mu méně se objevující ženský protějšek zvaný perelesnyca.[1] Uvádí také, že se zjevuje v podobě ohnivého draka.

V Rusku je známa manja, ošklivá stařena o berlích, která hledá svého syna, jehož zahubila. Podle Ukrajinců tato bytost podvrhuje místo lidských dětí děti ďábelské, které jsou nemotorné, žravé a v sedmi letech utečou do lesů.

V Bělorusku se věřilo na mavky, majky či nejky v podobě krásných dívek, nahých či oděných jen v bílou košili. Snaží se k sobě přilákat mladé lidi a pak je zahubit. Zjevují se i v podobě malých dětí, poté se nazývají také nedoljitky či semiljitky, protože vznikají z nekřtěnátek, především utopených vlastní matkou. Pokud je nikdo do sedmi let nedokáže osvobodit, mění se v rusalky.[2] Podle Huculů jsou majky lidem příznivé a podobají se vílám.

Makedonští Bulhaři znají bytosti zvané navi a navjaci, což jsou neviditelní duchové létající po obloze, kteří vznikají z duší nekřtěnátek. V Šopsku jsou nazývani lahusi, podobné bytosti znají i Slovinci jako navje a Poláci jako látawce.[3]

Lužičtí Srbové věřili v bytosti zvané bože sedleško a boža łosć, které se také nejčastěji zjevují v podobě malých dětí a pláčem oznamují blížící se neštěstí.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.encyclopediaofukraine.com
  2. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 17. 
  3. Máchal, s. 91.