Mořic Adolf Saský
| Nejjasnější a nejdůstojnější Pán Mořic Adolf Karel Saský O.Melit. | |
|---|---|
| Titulární arcibiskup farsalský 8. královéhradecký biskup 5. litoměřický biskup | |
 | |
| Období služby | 1731–1733 Hradec Králové; 1733–1759 Litoměřice |
| Předchůdce | v Hradci Králové: Václav František Karel Košín v Litoměřicích: Jan Adam Vratislav z Mitrovic |
| Nástupce | v Hradci Králové: Jan Josef Vratislav z Mitrovic v Litoměřicích: Emanuel Arnošt z Valdštejna |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1. prosince 1702 nebo 1702 |
| Místo narození | Neustadt an der Orla Svatá říše římská, Durynsko |
| Datum úmrtí | 20. června 1759 |
| Místo úmrtí | Hradiště sv. Hypolita u Znojma České království, České království |
| Vyznání | římskokatolické |
| Rodiče | Bedřich Jindřich Saský a Anna Frederika Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Wiesenburská |
| Povolání | .svg) |
| Poznámky | plným titulem: Vévoda saský, vestfálský, z Julichu, Kleve a Bergu, Emgern, lankrabě duryňský, markrabě míšeňský, horno- a dolnolužický, okněžený hrabě henneberský, hrabě z Marku, Ravensbergu a pán na Ravensteinu[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mořic Adolf Karel Saský, O.Melit., (německy Moritz Adolf Karl von Sachsen-Zeitz-Neustadt, 1. prosince 1702, zámek Moritzburg – 20. června 1759, Hradiště sv. Hypolita[2] u Znojma) byl římskokatolický kněz a titulární arcibiskup farsalský, sídelní biskup v Hradci Králové (1731–33) a v Litoměřicích (1733–59).
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 1. prosince 1702 v zámku Moriztburg jako vévoda sasko-zeitzsko-neustadtský. Jeho rodiči byli vévoda Bedřich Jindřich z vedlejší větve kurfirtského saského rodu luterského vyznání a jeho manželka Anna Frederika Filipína Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Wiesenburská.
Byl svým strýcem Kristiánem Augustem odňat matce a dán katolickým učitelům. Tento strýc, sám konvertita, se roku 1707 stal ostřihomským arcibiskupem. Do jeho rukou složil mladý Mořic v kterémsi maďarském, podle jiných v lužickém klášteře v Marienthalu, vyznání víry roku 1716 [3] a v sedmnácti letech se stal členem kapituly v Kolíně nad Rýnem.
Arcibiskup a sídelní biskup
[editovat | editovat zdroj]Papež Benedikt XIII. jej 8. února 1730 jmenoval titulárním arcibiskupem (pro hac vice) z Farsaly[3]. Vysvěcen byl v Drážďanech a Karel VI. ho jmenoval biskupem v Hradci Králové, kde byl intronizován 8. října 1731. Na vlastní žádost byl pak 4. července 1733 přeložen do litoměřické diecéze, intronizace proběhla 7. listopadu 1733.
Biskupem v Litoměřicích
[editovat | editovat zdroj]Šlechtic z nejvyšších kruhů evropské aristrokracie[4] se zhlížel zejména ve svém slavném příbuzném, saském kurfiřtovi a polském králi Augustovi II. Silném, který učinil z Drážďan velkolepé rezidenční město s mnoha věhlasnými stavbami.[5] Věnoval se proto zejména mecenášství a sběratelským zájmům, v Litoměřicích si vybudoval vlastní dvůr a zřídil obrazovou galerii, v níž měl 232 obrazů, z nichž 155 sám vlastnil a zbytek patřil biskupství. Část světských obrazů byla umístěna na zámku Stvolínky, která sloužila jako biskupská letní rezidence.[6] Oproti tomu v sídle své katedry se zdržoval jen zřídka.[5] Diecézi spravovali v jeho nepřítomnosti generální vikáři Regner, Fischer a Jarschel. Za správy těchto svědomitých kněží došlo roku 1738 ke zřízení diecézního semináře. V roce 1739 se ujali v Konojedech u Úštěku správy kláštera servité a v roce 1753 byl na Mělníce usazen řád kapucínů. V roce 1744 obdrželi kapitulní děkan a starší kanovník v Litoměřicích právo pontifikálií, ostatní kanovníci fialový kanovnický pláštík.
Mořic Albert měl nesporné schopnosti a byl považovaný za schopného hodnostáře s velkými nadějemi. Mělo se zvažovat i jeho budoucí jmenování kardinálem.[7] Přesto byl osobně nešťastným člověkem, trpícím tím, že mu rodina předurčila kněžské povolání, pro něž neměl vlohy ani pochopení.[7] „Sám o sobě říkal, že matce vděčí za výchovu ve víře, ale nikoli za to, že se musel stát knězem. Nakonec svému zoufalství podlehl a vedl nepřiměřený život utápěný v marnotratnostech.“[7] Postupně se čím dál víc oddával světskému způsobu života, takže mu časem přestaly stačit výnosy z prebend a bohatých litoměřických statků.[7] Roku 1746 byl na litoměřické biskupství dokonce uvalen konkurs.[7] Vedle toho žil i s litoměřickou kapitulou ve stálých sporech pro svévolné i protiprávní zasahování do usnesení církevního soudu, a pro svou nesnášenlivou povahu.
Episkopát vévody Mořice Adolfa, navenek reprezentovaný nádherou pozdně barokního dvora, založeného na stále se množících dluzích, které vedly nakonec k sekvestraci (ustanovení nucené správy) a kuratelní administraci statků, znamenal pro kapitulu a katedrální kostel vedle ztrát finančních i nové spory s biskupem o výběr a dosazování kanovníků. Biskup protežoval své oblíbence ze svého „hofštátu“ (z něm. Hofstaat). Tragický byl příchod Johana Wilhelma von Horsta, sice už kanovníka kapituly v Lutychu a v Kolíně nad Rýnem, ale více světského dvořana než kněze, který nejenže nevykonával povinnosti, plynoucí z jeho prebendy II. königseggovského kanonikátu, ale svým zhoubným vlivem na biskupa přivedl jeho finance k úplnému zhroucení. Zásah císařovny spolu s úsilím děkana kapituly Wenzela Regnera, německého rodáka z Kličína, přinuceného k rezignaci na generální vikariát a oficialát, zabránily sice nejhoršímu, ale teprve potom, co byl von Horst odhalen jako pruský špion a vypovězen z císařských zemí. K dobrým počinům biskupovým patří získání papežského privilegia pontifikálií pro děkana a kanovníka seniora, a velké kapy (latinsky cappa magna – fialový pláštík) pro kanovníky (1744).
Ustálení poměrů v kapitule i v diecézi přinesl až příchod jeho nástupce Emanuela Arnesta hraběte z Valdštejna, do té doby světícího biskupa pražského (1760–1789).
Na sklonku života
[editovat | editovat zdroj]Smrt ho překvapila v Hradišti u Znojma na křižovnickém proboštství, kam se utekl před nepříjemnostmi sedmileté války 20. června 1759. Na proboštství v Hradišti byl umístěn k celému zaopatření na nátlak vídeňského dvora. Tamější probošt Hauer mu přidělil za obydlí celé východní křídlo reprezentační budovy, po předchozím ujištění saského dvora, že všechny výlohy spojené s vydržováním „serenissima“ budou zaplaceny. To se však ani za pět let po smrti vévodského hosta nestalo. Křižovnický probošt Hauer však ani na okamžik nepochyboval, že se tak stane, a proto se dal na účet tohoto dluhu do svého dávného plánu – generální opravy proboštské svatyně sv. Hypolita. Nešetřil při tom náklady a dal vyzdobit kostel slavnými obrazy freskaře Maulpertsche, kterého poznal při práci v blízkém Louckém klášteře. Saský dvůr zaplatil nejdříve na úhradu pohřbu zesnulého biskupa 7000 zlatých a později na vyrovnání celého dluhu poukázal ještě 14 150 zlatých prostřednictvím saského rezidenta ve Vídni Zikmunda z Pezoldu. K tomu řádu bylo ponecháno zařízení celého bytu a některé jiné věci. Tak rocheta s pravými bruselskými krajkami, dvě kasule a dva pluviály z pravého brokátu, nábytek ve stylu Ludvíka XV. potažený bledězeleným a karmazínovým sametem, všechno věci, které byly možná kdysi majetkem litoměřického biskupství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CROŸ, Jana. Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence. Hradec Králové: Biskupstvé královéhradecké, Garamon s.r.o., 2014. ISBN 978-80-86472-58-4. S. 125.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b Bibliografie http://www.deutsche-biographie.de/pnd122073177.html
- ↑ Croÿ, str. 125
- ↑ a b Croÿ, str. 127
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola V biskupské rezidenci ve Stvolínkách, s. 39.
- ↑ a b c d e Croÿ, str. 129
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTŮNĚK Václav: Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha, 1959, s. 50.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 44–47.
- VLNAS Vít, Vévoda Mořic Saský, enfant terrible na litoměřickém biskupském stolci, in: Kaiserová Kristina (ed.), Čechy a Sasko v proměnách dějin, Ústí nad Labem Univ. J. E. Purkyně 1993, s. 441-448.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mořic Adolf Sasko-Zeitstký na Wikimedia Commons - Záznam o úmrtí v matrice Hradisko sv. Hypolita, Moravský zemský archiv Brno
- (anglicky) www.catholic-hierarchy.org
| Apoštolská posloupnost | |
| Hlavní světitel: | František Ferdinand Khünburg |
| Datum svěcení | 27. srpna 1730 |
| Předchůdce: Václav František Karel Košín |
|
8. biskup královéhradecký 1731–1733 |
|
Nástupce: Jan Josef Vratislav z Mitrovic |
| Předchůdce: Jan Adam Vratislav z Mitrovic |
|
5. biskup litoměřický 1733–1759 |
|
Nástupce: Emanuel Arnošt z Valdštejna |
