Kůň Převalského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKůň Převalského
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď koňovití (Equidae)
Rod Equus
Binomické jméno
Equus przewalskii
Poliakov, 1881
mapa rozšíření
mapa rozšíření
Synonyma
  • Equus caballus przewalskii
  • Equus ferus przewalskii
Sesterský druh
kůň (Equus caballus)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertak[2][3] (někdy psáno kertag) je jediný do současnosti přeživší divoce žijící druh koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí.[4] Další koně by do Mongolska měli být převezeni v červenci 2014.[5]

Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje – trávu, listy a pupeny. Typické stádo vede starší klisna a jsou v něm ještě 2–4 další klisny, jejich mláďata a jeden hřebec, který se pohybuje na okraji stáda.[zdroj?] Po březosti trvající 333–345 dní se rodí jedno hříbě.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Klisna koně Převalského v ZOO

Kůň Převalského byl považován za přímého předka dnešního zdomácnělého koně (Equus caballus), byl proto dlouho označován za poddruh původního "divokého" koně, Equus ferus ssp. przewalskii, nebo dokonce za subpopulaci koně domestikovaného, Equus caballus ssp. przewalskii.[6][7] Rozvoj molekulární genetiky na počátku 21. století umožnil hlubší srovnávací studie, které ukázaly sice značnou podobnost obou taxonů, ovšem přeci jen jisté nepominutelné rozdíly. Kůň Převalského sice může hybridizovat s koněm domácím, přičemž potomci zůstávají plodní, ovšem u koně Převalského je karyotyp tvořen 66 chromozomy (což je nejvíce ze všech koňovitých[8]), u domestikovaného koně je jich pouze 64.[6] Analýza DNA rovněž vyvrátila, že by kůň Převalského byl přímým předkem domestikovaných koní.[6] Variance v genetické výbavě je však minimální, signifikantní rozdíly byly nalezeny pouze u 4 alel.[6] Oba taxony jsou si tedy velmi blízce příbuzné, v minulosti pravděpodobně došlo k spontánnímu zkřížení.[6] Různý počet chromozomů však hovoří pro dvě různé populace. Poslední taxonomické studie proto označují (domestikovaného) koně a koně Převalského za sesterské taxony, obvykle na úrovni druhu (domestikovaný kůň = Equus caballus, kůň Převalského = Equus przewalskii),[7][9] někdy však také na úrovni poddruhu (domestikovaný kůň = Equus ferus ssp. caballus, kůň Převalského = Equus ferus ssp. przewalskii).[6] K oddělení obou populací došlo zhruba před 38 000 - 72 000 lety.[10]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stádo koní Převalského

Na území stepí a pouští střední Asie kůň Převalského přežíval nerušeně až do doby, kdy zde došlo k rozvoji pastevectví. Pak jej pastevci začali pronásledovat jako konkurenta svých stád dobytka a vybíjet. Zbylo z něj jen několik ojedinělých kusů. Měl tehdy různé označení, Kyrgyzové jej pojmenovali kertak, Mongolové tachiČíňané jie-ma.

Znovuobjevení druhu[editovat | editovat zdroj]

Až do poloviny 19. století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení. Roku 1879 propátrával Nikolaj Prževalskij, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávát místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.

Plemenná kniha v Praze[editovat | editovat zdroj]

Do Prahy kertaky přivezl obchodník se zvířaty Hagenbeck. Pražská Zoo má s chovem dobré výsledky a vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu koně. Do roku 1988 se jen zde narodilo 150 hříbat.[11]. K 1. lednu 2014 činil počet aktuálně žijících jedinců koně Převalského (jak v zajetí, tak reintrodukovaných) registrovaných v Plemenné knize 1988.[6]

Reintrodukce, status divokých populací a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Od počátku 90. let 20. století probíhá reintrodukce koní Převalského do vybraných oblastí v Mongolsku a Číně, kde se dříve přirozeně vyskytoval.[6] Na počátku projektu stály především německé, švýcarské a nizozemské organizace. Pražská ZOO poskytla v letech 1998 a 2000 čtyři koně.[12] Významnějším způsobem se pražská ZOO do introdukčních projektů zapojuje až od roku 2011, od kdy probíhají pravidelné transporty koní Převalského z Česka na vybrané lokality v Mongolsku. V roce 2017 činila celková bilance již 27 z Česka převezených a do přírody vypuštěných koní, z nichž někteří se již dočkali i vlastních potomků.[12]

Počet jedinců (reintrodukovaných i již v přírodě narozených) na třech chráněných lokalitách v Mongolsku (Přísná přírodní rezervace Velká Gobi B, Národní park Khustain, Khomintal) dosáhl roku 2014 počtu 387,[6] dalších více než 100 jedinců bylo napočítáno na dvou lokalitách v Číně.[6] Reintrodukce je proto považována za úspěšnou a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) koně Převalského přeřadil mezi ohrožené taxony.[6]

Do budoucna se uvažuji i o reintrodukci v Rusku a Kazachstánu.[6]

Chov v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice koně Převalského chovají zoologické zahrady v Praze, BrněChomutově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=kertak&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
  3. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5641
  4. Koním Převalského z Česka se v Mongolsku daří. Mají další hříbě. Metro Praha. duben 2014, čís. 77, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811.  
  5. Další koně poletí domů. Metro Praha. červen 2014, čís. 119, s. 4. Dostupné online. ISSN 1211-7811.  
  6. a b c d e f g h i j k l KING, S. R. B.; ZIMMERMANN, W.; KENDALL, B. E:. Equus ferus ssp. przewalskii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2014-10-09, [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. DOI:10.2305/IUCN.UK.2015-2.RLTS.T7961A45172099.en (anglicky) 
  7. a b Equus przewalskii [online]. Integrated Taxonomic Information System, [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. LAU, Allison N.; PENG, Lei; GOTO, Hiroki; CHEMNICK, Leona; RYDER, Oliver A.; MAKOVA, Kateryna D.. Horse Domestication and Conservation Genetics of Przewalski's Horse Inferred from Sex Chromosomal and Autosomal Sequences. Molecular Biology and Evolution. 2009-01, roč. 26, čís. 1, s. 199–208. Dostupné online. DOI:10.1093/molbev/msn239. (anglicky) 
  9. STEINER, Cynthia C.; MITELBERG, Anna; TURSI, Rosanna; RYDER, Oliver A.. Molecular phylogeny of extant equids and effects of ancestral polymorphism in resolving species-level phylogenies. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-11, roč. 65, čís. 2, s. 573–581. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/j.ympev.2012.07.010. (anglicky) 
  10. ORLANDO, Ludovic; GINOLHAC, Aurélien; ZHANG, Guojie ; FROESE, Duane; ALBRECHTSEN, Anders; STILLER, Mathias; SCHUBERT, Mikkel, et al. Recalibrating Equus evolution using the genome sequence of an early Middle Pleistocene horse. Nature [online]. 2013-06-26, roč. 499, čís. 7456, s. 74–78. DOI:doi:10.1038/nature12323.  (anglicky) 
  11. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15.  
  12. a b Návrat koní Převalského do Mongolska [online]. ZOO Praha, [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]