Nikolaj Prževalskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Prževalskij
Nikolay Przhevalsky photoportrait and signature.jpg
Narození 31. březnajul. / 12. dubna 1839greg.
Kimborovo
Úmrtí 20. říjnajul. / 1. listopadu 1888greg. (ve věku 49 let)
Karakol
Příčina úmrtí břišní tyfus
Místo pohřbení Kyrgyzská sovětská socialistická republika
Alma mater General Staff Academy
Ocenění medaile Alexandera von Humboldta (1878)
Founder’s Medal (1879)
medaile Vega (1884)
Řád akademických palem
Konstantinova medaile
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Prževalského památník v Petrohradě

Nikolaj Michajlovič Prževalskij (rusky Никола́й Миха́йлович Пржева́льский; 12. duben greg. / 31. březen jul. 1839, ves Kibory, Smolenská gubernie1. listopad greg. / 20. říjen jul. 1888, Karakol, dnes Kyrgyzstán) byl ruský geograf a objevitel střední a východní Asie. Cestoval zejména severním Tibetem, v oblasti dnešní provincie Čching-chaj a Džungarií.

Jeho konečným cílem bylo navštívit Lhasu, avšak nikdy se tam nedostal. Významně přispěl k tehdejšímu vědění o střední Asii a byl vůbec první Evropan, který popsal divokého koně, který byl pojmenován kůň Převalského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ruské vesnici Kimborovo ve Smolenské oblasti do polské rodiny. V r. 1855 ukončil studium na gymnáziu ve Smolensku a vstoupil do armády. Vojenskou akademii studoval v Petrohradě, v roce 1864 se stal učitelem geografie a historie na vojenské škole ve Varšavě. Za své první práce Lovcovy vzpomínky (Воспоминания охотника) a Zkušenosti ze statistického popisu a vojenského průzkumu Amurské oblasti (Опыт статистического описания и военного обозрения Приамурского края) byl v r. 1864 přijat za člena Carské ruské zeměpisné společnosti. V roce 1867 byl vyslán na expedici do ussurijské oblasti. Výprava trvala dva roky a byla to první významná Prževalského expedice. Poznatky z této první expedice zveřejnil v pojednáních O cizokrajném obyvatelstvu v jižní části Amurské oblasti (Об инородческом населении в южной части Приамурской области) a Cesta do ussurijské oblasti (Путешествие в Уссурийский край). Za své objevy a velké množství přivezeného materiálu (herbáře, vycpaná zvířata) byl uvolněn z běžné služby v armádě a pověřen organizováním zeměpisných výprav.[1]

V následujících letech podnikl celkem čtyři cesty do střední Asie:

  • 1870–1873 – cestoval z Kjachty přes poušť Gobi do Pekingu, poté zkoumal horní tok řeky Jang-c’-ťiang. V roce 1872 se dostal do Tibetu. Na této expedici Prževalskij prozkoumal přes 7 000 čtverečních mil, sesbíral a zpět s sebou přivezl okolo 5 000 rostlin, 1 000 ptáků a 3 000 druhů hmyzu, dále 70 plazů a 130 různých kůží savců.[2] Výsledkem této expedice byla kniha Mongolsko a země Tangutů (Монголия и страна тангутов).
  • 1876–1877 – výprava směřovala skrz východní Turkestán, přes pohoří Ťan-šan Prževalskij navštívil jezero Lobnor, které údajně nenavštívil žádný Evropan od dob Marca Pola.[3] Věnoval se hlavně ornitologickým pozorováním. Po návratu svou cestu popsal v publikaci Z Kuldži přes Ťan-šan na Lobnor (От Кульджи за Тянь-Шань и на Лоб-Нор).
  • 1879–1880 – tibetská expedice, během které Prževalskij zavítal k jezeru Kukunor. Když se snažil dojít do Lhasy, příslušníci tibetských úřadů jej zastavili 260 kilometrů před ní a donutili ho obrátit zpět. Během této cesty zpozoroval dosud neznámý druh divokého koně, který byl později pojmenován kůň Prževalského (Equus Przewalskii).
  • 1883–1886 – čtvrtá výprava vedla z Kjachty přes poušť Gobi k východní straně pohoří Ťan-šan. Poté směřovala k řece Jang-c’-ťiang, zpět ke Kukunor a západním směrem k Chotanu a jezeru Issyk-kul.

Výsledky Prževalského cest podstatnou měrou přispěly k poznatkům evropskému bádání o středoasijské geografii, ale i fauně a flóře. Je po něm pojmenován kůň a gazela. Na svých cestách se vedl podrobné deníky, které mu byly podkladem pro jeho knihy. Zemřel na skvrnitý tyfus během své páté výpravy v kyrgyzském Karakolu na březích jezera Issyk-kul.[1] Je pohřben na východním břehu jezera mezi ústím dvou řek 12 km od města Karakol. Dnes jsou v Karakolu a Petrohradě mnohé Prževalského památníky. Za své objevy byl oceněn vědeckými společnostmi nejen v Rusku, ale i dalších evropských státech (Francie, Německo, Anglie, Švédsko, Itálie).

Nechť jiný, šťastnější cestovatel završí mnou nedokončené dílo v Asii.
— Nikolaj Prževalskij[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Przhevalsky na anglické Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Пржевальский, Николай Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. a b CODR, Milan; BERNARDOVÁ, Klára. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Nikolaj Michajlovič Prževalskij, s. 172-175. 
  2. WOOD, Francis. The Silk Road: Two Thousand Years in the Heart of Asia. Berkeley: University of California Press, 2002. ISBN 978-0-520-24340-8. S. 165–169. (anglicky) 
  3. August Strindberg zastává názor, že před Prževalskim jezero navštívil Johan Gustaf Renat. Viz August Strindberg, "En svensk karta över Lop-nor och Tarimbäckenet" (švédsky) Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine
  4. „Doslov překladatele“, in: Cesta k posvátným místům Tibetu: podle deníků vedených v letech 1899 až 1902, Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1987. Překlad Josef Kolmaš.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]