Nikolaj Prževalskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Prževalskij
Narození 12. dubna 1839
Smolensk Uyezd
Úmrtí 1. listopadu 1888 (ve věku 49 let)
Karakol
Příčina úmrtí skvrnitý tyfus
Ocenění Founder’s Medal (1879)
Scheelepriset (1884)
Medaile Vega (1884)
Konstantinova medaile
Řád sv. Stanislava III. stupně
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Prževalského památník v Petrohradě

Nikolaj Michajlovič Prževalskij (rusky Никола́й Миха́йлович Пржева́льский; 12. duben greg. / 31. březen jul. 1839, ves Kibory, Smolenská gubernie1. listopad greg. / 20. říjen jul. 1888, Karakol, dnes Kyrgyzstán) byl ruský geograf a objevitel střední a východní Asie. Cestoval zejména severním Tibetem, v oblasti dnešní provincie Čching-chaj a Džungarií.

Jeho konečným cílem bylo navštívit Lhasu, avšak nikdy se tam nedostal. Významně přispěl k tehdejšímu vědění o střední Asii a byl vůbec první Evropan, který popsal divokého koně, který byl pojmenován kůň Převalského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ruském Smolensku do polské rodiny. Vojenskou akademii studoval v Petrohradě, v roce 1864 se stal učitelem geografie na vojenské škole ve Varšavě. V roce 1867 byl vyslán na expedici do sibiřského Irkutsku. Výprava trvala dva roky a byla to první významná Prževalského expedice. V následujících letech podnikl celkem čtyři cesty do střední Asie:

  • 1870–1873 – cestoval z Kjachty přes poušť Gobi do Pekingu, poté zkoumal horní tok řeky Jang-c’-ťiang. V roce 1872 se dostal do Tibetu. Na této expedici Prževalskij prozkoumal přes 7 000 čtverečních mil, sesbíral a zpět s sebou přivezl okolo 5 000 rostlin, 1 000 ptáků a 3 000 druhů hmyzu, dále 70 plazů a 130 různých kůží savců.[1]
  • 1876–1877 – výprava směřovala skrz východní Turkestán, Prževalskij navštívil jezero Lobnor, které údajně nenavštívil žádný Evropan od dob Marca Pola.[2]
  • 1879–1880 – tibetská expedice, během které Prževalskij zavítal k jezeru Kukunor. Když se snažil dojít do Lhasy, příslušníci tibetských úřadů jej zastavili 260 kilometrů před ní a donutili ho obrátit zpět.
  • 1883–1885 – čtvrtá výprava vedla z Kjachty přes poušť Gobi k východní straně pohoří Ťan-šan. Poté směřovala k řece Jang-c’-ťiang, zpět ke Kukunor a západním směrem k Chotanu a jezeru Issyk-kul.

Výsledky Prževalského cest podstatnou měrou přispěly k poznatkům evropskému bádání o středoasijské geografii, ale i fauně a flóře. Je po něm pojmenován kůň a gazela. O svých cestách napsal několik prací, zemřel na skvrnitý tyfus během své páté výpravy v kyrgyzském Karakolu na březích jezera Issyk-kul. Dnes jsou v Karakolu a Petrohradě mnohé Prževalského památníky.

Nechť jiný, šťastnější cestovatel završí mnou nedokončené dílo v Asii.
— Nikolaj Prževalskij[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Przhevalsky na anglické Wikipedii.

  1. WOOD, Francis. The Silk Road: Two Thousand Years in the Heart of Asia. Berkeley : University of California Press, 2002. ISBN 978-0-520-24340-8. S. 165–169. (anglicky)  
  2. August Strindberg zastává názor, že před Prževalskim jezero navštívil Johan Gustaf Renat. Viz August Strindberg, "En svensk karta över Lop-nor och Tarimbäckenet" (švédsky)
  3. „Doslov překladatele“, in: Cesta k posvátným místům Tibetu: podle deníků vedených v letech 1899 až 1902, Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1987. Překlad Josef Kolmaš.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]