Tanguti
Tanguti nebo Tangutové (tibetsky Miňag, čínsky 党项 pchin-jinem Dǎngxiàng nebo Fan, turecky: Tangut) je název středověkého národa, který koncem 9. století založil stát či dynastii Západní Sia, neboli Tangutskou říši, v oblasti současné západní Číny. Čínští historici je tradičně považovali za součást Čchiangského etnika, nicméně současná zjištění naznačují genealogické propojení zakladatele státu Li Jüan-chaoa se starověkým etnikem Sien-pejů[pozn. 1] a jeho vládnoucího klanu Toba čili Tabgačů.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Jazykově tangutština náležela do Tibeto-Barmské skupiny. Dle většiny Čínškých učenců Tanguti náleží k Čchiangům nebo „Tang-siangům“ [pozn. 2]. V minulosti byl „Čchiang“ souhrnné označení pro více etnických skupin, včetně Tibeťanů, kteří žili v západní Číně. Po založení Tu-jü-chunského království (284-670) Sien-peji, byli Tanguti označováni jako „Čchiang Chu“.[1] Sami si říkali „Miňag“, ale postupně převládl turko-mongolský exonym „Tanguti“. Historické záznamy a nedávné archeologické nálezy prokazují, že rodokmen Li Jüan-chaův a jeho královské rodiny odkazuje na přímou linii sien-pejského kmene Tabgačů. [2]
Většina populace vyznávala buddhismus. V roce 1227, Tangutké království rozvrátil Čingischán. Od 16. století byli Tanguti asimilováni Číňany, Mongoly a Tibeťany.
Tangutští panovníci (Tabgačové)
[editovat | editovat zdroj]Tabgačové čili Toba byl též vládnoucí klan království Západní Sia (1038–1227), ale král přijal jméno „Li“ podle Čínského stylu. Toba Si-kong, nebo „Li Si-kong“ byl předek Li Te-mingův, který byl otec Li Jüan-chaoa, prvního krále království. [2]
Osm klanů Tangutů:
- Si-feng (细封),
- Fej-tching (费听),
- Wang-li (往利),
- Pcho-čchao (颇超),
- Je-li (野利),
- Fang-tang (房当),
- Mi-čchin (米擒),
- Tcha-pa (拓跋).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sien-pejská kočovnická konfederace byla řízena Tan Š'-chuajem ze Sien-pejských (čínsky pchin-jinem xiānbēi, znaky 鮮卑) Mu-žungů. Jeho říše se rozpínala na 7000 km (východ-západ)a zahrnovala všechny země bývalé říše národa Siung-nu. Po rozpadu konfederace se roztříštili na několik částí. Nejvýznamnějšími větvemi byly: Mu-žungové, Tabgačové čínsky Toba, Kitani, Ši-wejové a Žuan-žuané
- ↑ Tang-siangové (čínsky v českém přepisu Tang-siang, pchin-jinem dǎngxiàng, znaky 党项)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LÜ, Jianfu. (土族史 → Tchu-cu-š') - Historie Turků. Peking: (中囯社会科学出版社 → Čung-kuo Še-chuej kche-süe čchu-pan-še) - Vydavatelství Čínských společenských věd, 2002. S. 283–309. (čínsky)
- 1 2 ČCHEN, Čching-pching; ČCHEN, Siang; WEN, Wej. (内蒙访古 → Nej-meng Fang-ku) - Návštěva starověkého Vnitřního Mongolska. Chöch chot: (呼和浩特市大學 → Chu-che-chao-tche Š'-ta-süe) - Chöch chotská Universita, 2004. (čínsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tanguti na Wikimedia Commons - http://www.omniglot.com/writing/tangut.htm
- Poslední práce a dokumenty Xenie Kepping
- Nalezený rodinný hřbitov Toba Liho v Ordoském Wu-šen-čchi
- Čínská histórie - dynastie Západní Sia
- The Tangut Royal Tombs – Steinhardt, Nancy Shatzman. 1993. The Tangut Royal Tombs near Yinchuan. In Muqarnas X: An Annual on Islamic Art and Architecture. Margaret B. Sevcenko, ed. Leiden: E.J. Brill.
- Historie Turků Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.
- Návštěva starověkého Vnitřního Mongolska
