Tarpan

Tarpan
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla);
Čeleď	koňovití (Equidae);
Rod	kůň (Equus);
Binomické jméno
	Equus ferus; Boddaert, 1785
Poddruhy a formy
	tarpan lesní (E. f. silvestris); tarpan stepní (E. f. ferus); kůň domácí (E. f. f. caballus);
Synonyma
	Equus caballus ferus; Equus ferus ferus;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarpan (Equus ferus), evropský divoký kůň, obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli^[1].

Tarpani byli předky dnešních domácích koní (Equus ferus f. caballus).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výška: 130–135 cm
Znaky: krátká stojatá hříva
Zbarvení: šedé nebo plavé, úhoří pruh, zebrování

Tento kůň měl oproti dlouholebým kertagům se zavalitým a poměrně hrubým utvářením těla ušlechtilejší hlavu, rovnou nebo mírně prohnutou v profilu a zřetelně kratší v obličejové části. Byl lehčí a měl štíhlejší končetiny. Jeho typická barva byla světlý nebo tmavý plavák a měl vrozené znaky: úhoří pruh, oslí kříž a zebrované nohy. Tento kůň byl rozšířen v jihoruských náhorních stepnatých planinách kolem Černého a Kaspického moře a na východ do Asie až k Aralskému jezeru.

Tarpan stepní[editovat | editovat zdroj]

Obýval stepi jihovýchodní Evropy a Kaspické oblasti.

Měli rovný profil hlavy.

Tarpan lesní[editovat | editovat zdroj]

Žil ve střední a západní Evropě. Byl huben zemědělci. Nejdéle vydržel v Litvě a Polsku. Žil do 1. poloviny 19. stol.

Protože v Polsku se poslední tarpani křížili s domácími koňmi, primitivní polské plemeno, konik, má mnoho znaků původního tarpana. Proto proběhlo zpětným křížením několik pokusů o regeneraci původního tarpana. Skutečně se podařilo získat zvířata, která se původním tarpanům velmi podobají, nemají ale stojací hřívu. Dnes jsou postupně vypouštěni zpět do volné přírody, převážně v Bělověžském národním parku.

Dalšími potomky tarpana jsou huculové žijící i na českém území. Používají se hlavně na agroturistiku a patří mezi genové zdroje Česka. U některých zástupců tohoto plemene jsou dodnes zachovány znaky původního tarpana.