Junkers Ju 88

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ju 88)
Skočit na: Navigace, Hledání
Junkers Ju 88
Ju 88 3Z+H od I./KG 77
Ju 88 3Z+H od I./KG 77
Určení bombardér, stíhač, průzkumný letoun
Výrobce Junkers
První let 21. prosince 1936
Zařazeno 1939
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe
Rumunsko
Montážní linka
Junkers Ju 88A-1 ze Stab/KG 51 velitele eskadry Obesta J. Kammhubera sestřelený 3. června 1940 francouzskými stíhači. Bombardér nouzově přistál v prostoru jižně od Cocherelu a osádka padla do francouzského zajetí. Po porážce Francie byl Kammhuber propuštěn ze zajetí a později se proslavil jako organizátor noční stíhací obrany říše[1]

Junkers Ju 88 byl německý víceúčelový vojenský letoun, který sloužil od počátku až do konce druhé světové války.

Původně byl navržen jako rychlý střemhlavý bombardér bez obranné výzbroje - to si však nikdo netroufl a stroj dostal obranné kulomety. Nakonec vznikla řada různých variant a letoun se tak stal nejuniverzálnějším ve výzbroji Luftwaffe. Byl to celokovový, obratný středoplošník, který se rychlostí vyrovnal všem tehdejším stíhačkám a mohl si dovolit i akrobacii.

Prototyp Ju 88 V-1 (Werk-Nr.4941,D-AQEN) poprvé vzlétl 21.prosince roku 1936 a dosáhl rychlosti okolo 580 km/h, ale při plném zatížení (munice atd.) dosáhl pouze 450 km/h. Tak vznikla verze A-1, sice pomalejší, ale s větší nosností. Následovala verze A-4 s delším křídlem, které zvýšilo nosnost a stroj tak mohl nést další obranné zbraně, z této verze také vycházely další; např. verze Ju 88 S, která se objevila na začátku roku 1944, dostala výkonné motory BMW 801 a tříčlennou posádku s jen jedním obranným kulometem. Pozdější verze S dosahovaly rychlosti až 615 km/h.

Jako průzkumný letoun sloužila verze D (D-0 až D-5) z roku 1940, vybavená až třemi kamerami a přídavnými nádržemi. Roku 1944 je ve výrobě nahradila verze T s hvězdicovými motory. Varianta C byla těžký stíhač, verze R byla skoro stejná, jen měla hvězdicové motory.

Verze G sloužily převážně jako stíhače noční; tento typ měl zesílené ocasní plochy, vylepšenou pancéřovou ochranu, motory BMW 801, neprosklenou příď a původně nesl šest kanónů ráže 20 mm, ale jejich počet musel být snížen na čtyři, protože při jejich střelbě byla posádka oslňována. Stroje také dostaly radary FuG 220 SN-2, zařízení FuG 227 Flensburg a do výzbroje přišly na konci roku 1943. Jeden stroj však omylem přistál na letišti RAF a Britům se tak do rukou dostalo zařízení Flensburg, které bylo naváděno na jejich výstražné radary Monica a ty byly díky tomu odmontovány. Verze G-6, která se objevila v polovině roku 1944, dostala opět motory řadové (Jumo 213A-1) a šikmo vzhůru střílející kanóny (Schräge Musik). Varianta H s prodlouženým trupem měla sloužit jako průzkumná. Některé typy nesly i torpéda.

Poslední verze byla P, vybavená protitankovým kanónem. Zkoušela se i výzbroj plamenomety a raketomety. Dále vznikl typ bez posádky, který byl naložen výbušninami a používán jako naváděná střela, směr určoval stíhací letoun na hřbetě Junkersu. Celkem bylo vyrobeno okolo 15 000 ks; noční stíhače Ju 88 zničily víc spojeneckých nočních bombardérů, než všechny ostatní stíhačky dohromady. Jako další vývojové typy vznikly letouny Ju 188 a Ju 388.

Specifikace (Ju 88 A-4)[editovat | editovat zdroj]

Junkers Ju 88 A-1 od I./KG 51 „Edelweiß“
Junkers Ju 88 D-1/Trop

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 4
  • Rozpětí: 18 m (později 20 m)
  • Délka: 14,4 m
  • Výška: 4,85 m
  • Nosná plocha: 47,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 8000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 14 000 kg
  • Pohonné jednotky: 2× 12válcový řadový invertní motor Junkers Jumo 211J
  • Výkon pohonné jednotky: 1340 k

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 433 km/h
  • Dostup: 8200 m
  • Bojový dolet: 1790 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • až 7 kulometů ráže 7,92 mm
  • do 3000 kg pum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠNAJDR, Miroslav. Operace Paula. NV Military revue. 5. 1. 2017, roč. 13, čís. 1-2/2017, s. 7. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]