Jan Ferák
Jan Ferák | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 8. července 1913 Ústí |
Úmrtí | 14. května 1942 (ve věku 28 let) nebo 15. května 1942 (ve věku 28 let) Barentsovo moře |
Vojenské informace | |
Příslušnost | Československé letectvo (1933–1935) Španělské republikánské letectvo (1936–1938) |
Hodnost | kapitán |
Války | španělská občanská válka druhá světová válka |
Vyznamenání | Československý válečný kříž 1939 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Ferák (8. července 1913 Ústí – 14. května 1942 Barentsovo moře) byl československý vojenský pilot, který se na straně republikánů zúčastnil španělské občanské války.
Ve Španělsku bojoval jako pilot bombardéru, po návratu do Československa ve vzpomínkách uveřejněných v časopise Ahoj ale tvrdil, že létal i jako stíhač a dosáhl několika sestřelů. Tyto neověřené informace byly později, zejména v době komunistického režimu, přebírány různými autory a Ferák byl prezentován jako letecké eso. Podle posledních výzkumů se údaje o Ferákově kariéře stíhače s největší pravděpodobností nezakládají na pravdě.[1]
Po německé okupaci uprchl Ferák přes Polsko do Sovětského svazu. V roce 1942 se v Buzuluku přihlásil do vznikajícího československého praporu. Protože množství československých letců v SSSR nestačilo k vytvoření samostatné letecké jednotky, bylo rozhodnuto o jejich odeslání k československým perutím ve Velké Británii. Během cesty zahynul Jan Ferák společně s několika dalšími letci na palubě křižníku HMS Trinidad, který byl napaden německými letouny a potopen.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako jediný syn kováře a rolníka Jana Feráka staršího a jeho manželky Aloisie rozené Dudové. Měl starší sestru Vlastu. Po obecné škole v Ústí a měšťanské škole ve Vsetíně se vyučil strojním zámečníkem a automechanikem. V lednu 1931 získal výuční list, odstěhoval se z domova, půl roku pracoval jako automechanik v Holešově a 1. října 1931 nastoupil do prostějovské Školy pro odborný dorost letectva.[2]
Služba v československé armádě
[editovat | editovat zdroj]Po absolvování školy narukoval 1. srpna 1933 jako pilot k Leteckému pluku 1. Byl přezkoušen u cvičné letky ve Kbelích a poté nastoupil k pozorovací letce 3 v Milovicích. Zde létal na strojích Aero AP-32. Nadřízenými byl hodnocen příznivě a byl postupně povýšen na svobodníka (15. října 1933) a desátníka (10. října 1934). Na konci října 1934 byl převelen k pozorovací letce 15 Leteckého pluku 3 ve Vajnorech. V létě 1935 absolvoval šestitýdenní stíhací kurz, během něhož byl 16. července povýšen na četaře. Od 16. srpna 1935 sloužil u stíhací letky 38, vyzbrojené převážně letouny Avia BH-33, která byla umístěna také ve Vajnorech.[3]
Jeho kariéra stíhače trvala velmi krátce, neboť již 9. září byl obviněn z celkem šesti krádeží peněz na vojenských ubikacích. Byly mu prokázány tři (140 Kč a 2× 100 Kč), ke kterým se také přiznal. Zbylých obvinění byl zproštěn pro nedostatek důkazů. Brigádní soud v Bratislavě jej 19. září 1935 odsoudil k degradaci na vojína a k podmíněnému trestu čtyř týdnů vězení se zkušební dobou na tři roky. Po odsouzení byl vyloučen z řad letců a převelen k pěchotě.[4]
Od 22. října 1935 sloužil u Pěšího pluku 42 v Terezíně. Degradaci a službu u pěchoty nesl velmi těžce, své psychické problémy řešil alkoholem a také morfiem. Jeho stav se zhoršil natolik, že 6. března 1936 byl na týden umístěn na pozorování na neuro-psychiatrické oddělení Divizní nemocnice č. 1 v Praze. Krátce poté, 15. března, byl z armády propuštěn v hodnosti vojína v záloze.[5]
Po propuštění z armády
[editovat | editovat zdroj]Usadil se v Praze a nastoupil jako montér do leteckého oddělení ČKD ve Vysočanech.[5] V této době byl kontaktován neznámým mužem, který po něm žádal fotografie budov ČKD. Ferák to oznámil na policii, protože se domníval, že muž je německý agent.[6] Sám Ferák byl ale zanedlouho vyšetřován pro podezření z vyzvědačství ve prospěch Německa. Odpověděl totiž na inzerát, zveřejněný v československém tisku, ve kterém byli hledáni spolupracovníci, působící v letectví, pro lipský letecký časopis Die Flugwelt. Žádný takový časopis ale neexistoval a československé úřady měly podezření (které se v roce 1938 potvrdilo[7]), že jde o akci německé zpravodajské služby.[6] Řízení proti Ferákovi bylo zastaveno, protože žádné důkazy o vyzvědačství nebyly nalezeny a on sám nabídl spolupráci policejním orgánům.[7]
V červenci 1936 vypukla španělská občanská válka a na podzim začala KSČ organizovat ilegální nábor dobrovolníků pro boj na straně republikánů.[8] Jan Ferák v této době s KSČ sympatizoval, účastnil se stranických schůzí a dalších akcí.[9] Nabídku k cestě do Španělska dostal Ferák pravděpodobně od komunistického poslance Otto Synka.[9]
Španělská občanská válka
[editovat | editovat zdroj]Ferák se vydal na cestu do Španělska společně s dalšími dvěma čs. dobrovolníky na konci listopadu 1936,[10] do výcvikového střediska interbrigád v Albacete dorazil v prosinci.[11][pozn. 1] Zde byl přidělen jako pilot bombardéru k Escadre André Malraux pod velením André Malrauxe. Jednotka byla vyzbrojena bombardéry Potez 540/542 a stíhačkami Nieuport-Delage NiD 52 a Dewoitine D.371. Krátkou dobu operovala z letiště Alcalá de Henares nedaleko Madridu, poté byla přesunuta do Alicante.[11] V bojích při neúspěšné obraně Málagy během ledna a února 1937 jednotka utrpěla těžké ztráty a v březnu byla rozpuštěna.[15]
Poté nastoupil Ferák do bombardovací jednotky Grupo 11 de Bombardeo Nocturno (nazývané také Grupo Mixto No. 11 nebo Grupo Potez). Vyzbrojena byla šesti Potezy 540 a 542, dvěma Blochy MB.210 a jednotlivými kusy Fokkerů F.VII, F.IX, F.XII a F.XVII. Ferák se stal velitelem letky vyzbrojené Potezy a byl povýšen na kapitána.[16] Palubními střelci ve Ferákově osádce byli Češi Josef Soušek a Zdeněk Talaš.[17]
Dne 31. května 1937 bombardoval Ferák se svým Potezem město Palma de Mallorca. Po náletu byl napaden třemi Fiaty CR.32 z italské jednotky, umístěné na ostrově. Ferák se pokusil s poškozeným letounem, kterému hořel levý motor, nouzově přistát na pobřeží Mallorky. Letoun ale havaroval a shořel. Ferák při nezdařeném přistání utrpěl popáleniny a posléze byl zajat, ostatní členové posádky včetně Souška a Talaše zahynuli na místě, nebo zanedlouho zemřeli na následky zranění.[18] Zraněný Ferák byl do 26. června léčen ve vojenské nemocnici v Palmě de Mallorca. Zde ho navštívil velitel místní letecké základny Ramón Franco, mladší bratr generála Franka.[19] Společně s dalšími šesti zajatými republikánskými letci byl Ferák 19. července 1937 v Hendaye na španělsko-francouzské hranici vyměněn za sedm italských a německých letců.[20][pozn. 2]
Po krátkém odpočinku se vrátil zpět do Španělska. Jeho další nasazení není zcela jasné, bojově pravděpodobně již nelétal.[pozn. 3] Nakrátko se vrátil ke své původní jednotce,[24] poté působil na barcelonském letišti, ze kterého přelétával s novými a opravenými letouny k bojovým jednotkám.[25] Později (oficiálně od 28. prosince 1937[26]) sloužil jako instruktor u nově formované jednotky, vyzbrojené americkými letouny Vultee V-1. Šlo o původně dopravní letouny, které byly ve Španělsku přestavěny na lehké bombardéry. Jednotka byla bojově nasazena až v době Ferákova odchodu ze Španělska.[27]
Zpět v Československu
[editovat | editovat zdroj]Na začátku dubna 1938 se Ferák vrátil zpět do Československa.[28] Po návratu byl bez peněz a neúspěšně požadoval finanční podporu od Rudé pomoci (v té době v Československu zakázané a působící pod krycím názvem Solidarita). Neposkytnutí pomoci vedlo k ochlazení jeho vztahů s komunisty. To se projevilo i v jeho vzpomínkách ze Španělska, které pod názvem Ve stihačce a bombarďáku nad Španělskem během roku 1938 vycházely na pokračování v časopise Ahoj a v nichž byl k působení komunistů ve Španělsku dosti kritický. Nezveřejnil je pod svým jménem, ale pouze pod šifrou KOL. S jejich zpracováním mu pomáhal jeho kamarád ze služby v československém letectvu Václav Kubec. Dle policejních záznamů se v této době Ferák veřejně politicky neangažoval. Žil opět v Praze a pracoval jako strojní zámečník v Avii.[29] Seznámil se s Marií Talašovou (* 1917), sestrou svého padlého spolubojovníka ze Španělska Zdeňka Talaše, a 7. února 1939 se s ní oženil.[30]
V Sovětském svazu
[editovat | editovat zdroj]Po německé okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Ferák jako bývalý interbrigadista obával represí. Proto 15. dubna 1939 manželé Ferákovi Protektorát opustili a přes Polsko emigrovali do Sovětského svazu.[31] Byli ubytováni nedaleko Moskvy v letním sídle („dače“) společně s vedoucími komunistickými emigranty (Gottwald, Kopecký, Slánský, Šverma, Nejedlý a další) a jejich manželkami. Ferák se úporně snažil o přijetí do řad sovětského letectva, ale neúspěšně. Po pěti měsících byli manželé Ferákovi odesláni do Čeljabinsku, kde Jan Ferák začal pracovat jako soustružník v traktorovém závodě. Marie Feráková zde 21. března 1940 porodila dceru Janu. Jejím kmotrem byl Vendelín Opatrný.[32]
Podle vzpomínek Marie Ferákové byl život v Čeljabinsku velmi těžký a Jan Ferák proto vícekrát neúspěšně žádal o přeložení na jiné místo. V červnu 1940 byli manželé povoláni zpět do Moskvy, kde jim komunistický poslanec Josef Krosnář oznámil, že pro ně zajistil lepší místo ve Vorošilovgradě. Ferák zde pracoval také v traktorovém závodě. Podmínky ve Vorošilovgradě byly snesitelnější až do napadení SSSR nacistickým Německem, kdy se město stalo cílem německých náletů. V prosinci 1941 bylo rozhodnuto o evakuaci traktorového závodu před postupujícími Němci a Ferákovi absolvovali vyčerpávající čtyřicetidenní cestu vlakem do Alma-Aty v Kazachstánu. Během cesty jejich dcera vážně onemocněla a po příjezdu do Alma-Aty málem zemřela.[33]
V únoru 1942 odjel Ferák do Buzuluku a přihlásil se do nově formovaného československého praporu. Od 14. února byl zařazen do štábní roty v hodnosti četaře,[pozn. 4] 6. března byl povýšen na rotného.[34] Již 28. března se ale se skupinou dalších letců vydal na cestu do Murmanska, odkud měli být přepraveni lodí do Velké Británie. Počet československých letců v SSSR totiž nestačil k vytvoření samostatné letecké jednotky, o což se neúspěšně pokoušel plukovník Josef Berounský, vyslaný z Londýna. Bylo proto rozhodnuto přesunout letce k československým perutím v RAF.[35]
Skupina pod velením Berounského[pozn. 5] vyplula 28. dubna 1942 z Murmanska na palubě britského lehkého křižníku HMS Edinburgh (třída Edinburgh), který byl součástí ochrany konvoje QP 11. Po útocích německých ponorek a torpédoborců byl ale Edinburgh tak poškozen, že 2. května musel být potopen britským torpédoborcem. Skupina československých letců byla zachráněna a dopravena zpět do Murmanska, kromě Berounského, který zahynul.[38][pozn. 6]
Společně s ostatními vyplul Ferák znovu z Murmanska 13. května na palubě britského lehkého křižníku HMS Trinidad (třída Crown Colony) v konvoji QP 13. Druhý den plavby, 14. května 1942, začaly na Trinidad útočit německé torpédové a bombardovací letouny. Po několika neúspěšných útocích byl křižník zasažen čtyřmi pumami, svrženými Junkersem Ju 88. Čtvrtá explodovala v podpalubním prostoru, kde se ukryl Ferák spolu se třemi dalšími letci. Nikdo z nich nepřežil.[40]
Jan Ferák byl 31. srpna 1942 vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam.[41]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ve svých vzpomínkách, uveřejněných v časopise Ahoj, Ferák tvrdil, že do Španělska původně neměl vůbec v úmyslu odjet, ale hodlal emigrovat do Mexika, kde chtěl získat místo pilota. V říjnu 1936 odcestoval do Paříže, kde změnil své rozhodnutí a nechal se najmout do španělského republikánského letectva. Již během října prý nastoupil jako stíhací pilot k jednotce, určené k obraně Madridu, která postupně působila z letišť Cuatro Vientos, Barajas a Alcalá de Henares. Zde měl dosáhnou tří sestřelů nepřátelských letounů. V jednotce prý působil do prosince 1936.[12] V době, kdy měl operovat z Cuatro Vientos, ale bylo toto letiště již obsazeno nacionalisty.[13] Dle dokumentů, dochovaných v archivech, byl Ferák ještě na konci listopadu v Československu. Svůj nový cestovní pas osobně převzal 24. listopadu 1936.[10] Ferákově verzi odporují i vzpomínky jeho spolucestujícího na cestě do Španělska Jaroslava Uhlíře, které sepsal v roce 1957 pro Ústav dějin KSČ. V nich uvedl, že do Španělska odjel s Ferákem a dalším dobrovolníkem Josefem Selicharem „po obstarání si cestovních pasů koncem listopadu 1936“.[14]
- ↑ Dle svých vzpomínek strávil Ferák v zajetí o měsíc déle a k výměně zajatců došlo až 19. srpna 1937. Datum 19. července je ale doloženo dokumenty Červeného kříže a zprávami v dobovém tisku.[20] Ferák dále uvedl, že během zajetí byl letecky přepraven do Berlína, kde měl být vyslýchán gestapem ve věznici Moabit, později měl být vyslýchán i v Římě. Tomu ale odporuje jeho vlastní vylíčení zajetí v Rudém právu z 22. srpna 1937,[21] kde žádnou cestu do Berlína a Říma nezmiňuje, pouze výslechy italskými a německými důstojníky v nemocnici, následný pobyt ve vězení na Mallorce a cestu přes Ceutu, Cádiz, Sevillu, Salamancu a San Sebastián na španělsko-francouzskou hranici.[20]
- ↑ Ve svých vzpomínkách Ferák tvrdil, že dále bojově létal na sovětských bombardérech SB-2, poté se měl stát velitelem stíhací jednotky, vyzbrojené I-16, a dosáhnout minimálně jednoho dalšího sestřelu. (Podle Václava Kubce v tomto období ukončil svou kariéru stíhače s celkem šestnácti sestřely[22]) Tyto údaje nejsou doloženy žádnými věrohodnými zdroji, veliteli letek I-16 byli pouze sovětští a španělští letci, proti svědčí i vzpomínky interbrigadisty Jana Krejčího, který uvedl, že Ferák již bojově nelétal, protože se obával popravy v případě opětovného zajetí.[23]
- ↑ U odvodu zamlčel svou degradaci na vojína a předložil svůj zápisník letů, kde nebyla zaznamenána. Hodnost kapitána, kterou získal ve Španělsku, mu nebyla uznána.[34]
- ↑ Skupinu kromě Berounského a Feráka dále tvořili kapitán Jaroslav Hlaďo, nadporučík Jan Šťastný, podporučík Jiří Mikulecký, rotný Bohuslav Zikmund, rotný Josef Návesník a četař Vratislav Laštovička.[36] Do Murmanska s nimi odcestoval i vojín Josef Spáčil, který zde ale byl z neznámých důvodů zatčen sovětskými bezpečnostními orgány. Po propuštění se vrátil k čs. jednotce do Buzuluku.[37]
- ↑ Plukovník Berounský byl československým letcem s nejvyšší hodností, který padl během druhé světové války.[39]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Demaskující studie z VHÚ o „úžasném“ Ferákovi vyšla i ve Španělsku [online]. Vojenský historický ústav Praha, 19. prosince 2012 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Rajlich (2012), s. 194–199.
- ↑ Rajlich (2012), s. 201–211.
- ↑ Rajlich (2012), s. 216–219.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 220.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 222.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 223.
- ↑ Rajlich (2012), s. 90–91.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 255.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 256.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 263.
- ↑ Rajlich (2012), s. 223–228.
- ↑ Rajlich (2012), s. 244.
- ↑ Rajlich (2012), s. 259.
- ↑ Rajlich (2012), s. 263.
- ↑ Rajlich (2012), s. 280.
- ↑ Rajlich (2012), s. 281.
- ↑ Rajlich (2012), s. 296–302.
- ↑ Rajlich (2012), s. 317.
- ↑ a b c Rajlich (2012), s. 320–324.
- ↑ Vzrušující dobrodružství českého letce. V zajetí u Franca. Rudé právo. 22. srpna 1937, roč. 18, čís. 196, s. 6. Dostupné online [cit. 2022-01-28].
- ↑ KUBEC, Václav. Přepadoví stíhači útočí. Letectví a kosmonautika. 22. prosince 1965, roč. 1965, čís. 26, s. 24/874.
- ↑ Rajlich (2012), s. 358–359.
- ↑ Rajlich (2012), s. 359.
- ↑ Rajlich (2012), s. 340.
- ↑ Rajlich (2012), s. 341.
- ↑ Rajlich (2012), s. 361–362.
- ↑ Rajlich (2012), s. 363.
- ↑ Rajlich (2012), s. 364–369.
- ↑ Rajlich (2012), s. 376.
- ↑ Rajlich (2012), s. 383.
- ↑ Rajlich (2012), s. 386–387.
- ↑ Rajlich (2012), s. 390–399.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 402–403.
- ↑ Rajlich (2012), s. 403–404.
- ↑ Rajlich (2012), s. 405.
- ↑ Rajlich (2012), s. 408.
- ↑ Rajlich (2012), s. 408–414.
- ↑ Rajlich (2012), s. 410.
- ↑ Rajlich (2012), s. 414.
- ↑ Rajlich (2012), s. 422.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RAJLICH, Jiří; MAJTENYI, David. Jan Ferák a ti druzí : českoslovenští letci, interbrigadisté a letouny v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Cheb: Svět křídel, 2012. 744 s. ISBN 978-80-87567-07-4.
- KUBEC, Václav. Kde olivy dozrávají. 1. vyd. Praha: Naše Vojsko, 1964.
- KUBEC, Václav. Kde olivy dozrávají: Drama československého leteckého esa Jana Feráka ve španělské občanské válce. 2. vyd. Praha: Ostrov, 2003. ISBN 80-86289-28-1.
- FOŘT, František. V dešti bomb. Hradec Králové: Vítězná křídla, 1976.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Ferák