Fedcupový tým Itálie
Itálie | ||
Kapitán | Tathiana Garbinová | |
Žebříček ITF | 5. | |
Nejvýše v žebříčku | 1. (9. listopadu 2009) | |
Barvy | modrá bílá | |
Debut v soutěži | 1963 | |
Odehraných ročníků | 60 | |
Zápasů celkově | 150 (85–65) | |
Tituly | 4 (2006, 2009, 2010, 2013) | |
Finalistky | 1 (2007, 2023) | |
Nejvíce výher, celkem | Francesca Schiavoneová (27–22) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Francesca Schiavoneová (23–21) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Roberta Vinciová (18–1) | |
Nejlepší pár | Erraniová / Vinciová (6–1) | |
Nejvíce zápasů | Sandra Cecchiniová (25) | |
Nejvíce odehraných let | Roberta Vinciová (15) | |
Údaje v infoboxu aktuální k 28. listopadu 2023 |
Tým Itálie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Itálii v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis e Padel. Představuje jedno ze čtyř družstev, které v soutěži odehrály všechny ročníky.
Itálie vyhrála ročníky 2006, 2009, 2010 a 2013. Jako poražený finalista skončila v letech 2007 a 2023. Po Rusku se stala druhým nejúspěšnějším týmem 1. desetiletí třetího tisíciletí.
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová čtyřka Francesca Schiavoneová, která vyhrála 27 utkání včetně 23 dvouher. Nejvyšší počet 25 mezistátních zápasů odehrála Sandra Cecchiniová a v rekordních patnácti ročnících se představila Roberta Vinciová. Nehrající kapitánkou se v roce 2017 stala Tathiana Garbinová.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 2006 se Itálie stala prvním družstvem, které vyhrálo soutěž jako venkovní celek od zavedení finálového formátu domácí–hosté v roce 1995.
V roce 2012 Italky porazily v prvním kole Světové skupiny v Bielle Ukrajinu 3–2. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně nestačily na Českou republiku vedenou Petrou Kvitovou 1–4. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 zdolaly na domácí půdě Spojené státy 3:2, poté na palermské antuce oplatily porážku Češkám 3:1 a v cagliarském finále si poradily s Ruskem 4:0, když za hosty nenastoupily nejlepší hráčky pro zranění nebo únavu.
Roberta Vinciová držela spolu s Indonésankou Angelique Widžažaovou k roku 2011 rekord nejvyššího počtu 16 deblových výher bez jediné porážky. V roce 2012, po deblové výhře v úvodním kole Světové skupiny, Widžažaovou překonala.
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]2000–2009
[editovat | editovat zdroj]Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2009 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Orléans, Francie | tvrdý (h) | Francie | 5–0 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 25.–26. dubna | Castellaneta, Itálie | antuka | Rusko | 4–1 | výhra | |
Světová skupina, finále | 7.–8. listopadu | Reggio di Calabria, Itálie | antuka | Spojené státy | 4–0 | vítězství (2) |
2010–2019
[editovat | editovat zdroj]Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2010 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Charkov, Ukrajina | tvrdý (h) | Ukrajina | 4–1 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 24.–25. dubna | Řím, Itálie | antuka | Česko | 5–0 | výhra | |
Světová skupina, finále | 6.–7. listopadu | San Diego, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy | 3–1 | vítězství (3) | |
2011 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–6. února | Hobart, Austrálie | tvrdý | Austrálie | 4–1 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 16.–17. dubna | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Rusko | 0–5 | prohra | |
2012 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–5. února | Biella, Itálie | antuka (h) | Ukrajina | 3–2 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 21.–22. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 1–4 | prohra | |
2013 | Světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Rimini, Itálie | antuka (h) | Spojené státy | 3–2 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 20.–21. dubna | Palermo, Itálie | antuka | Česko | 3–1 | výhra | |
Světová skupina, finále | 2.–3. listopadu | Cagliari, Itálie | antuka | Rusko | 4–0 | vítězství (4) | |
2014 | Světová skupina, 1. kolo | 8.–9. února | Cleveland, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy | 3–1 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 19.–20. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 0–4 | prohra | |
2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Itálie, Itálie | antuka (h) | Francie | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 18.–19. dubna | Brindisi, Itálie | antuka | Spojené státy | 3–2 | výhra | |
2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Francie | 1–4 | prohra |
Světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Lleida, Španělsko | antuka | Španělsko | 0–4 | prohra | |
2017 | 2. světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Forlì, Itálie | antuka | Slovensko | 2–3 | prohra |
2. světová skupina, baráž | 22.–23. dubna | Barletta, Itálie | antuka | Tchaj-wan | 3–1 | výhra | |
2018 | 2. světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Chieti, Itálie | antuka (h) | Španělsko | 3–2 | výhra |
Světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Janov, Itálie | antuka | Belgie | 0–4 | prohra | |
2019 | 2. světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) | Švýcarsko | 1–3 | prohra |
2. světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | Moskva, Rusko | antuka (h) | Rusko | 0–4 | prohra |
2020–2029
[editovat | editovat zdroj]Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 5. února 2020 | Tallinn, Estonsko | tvrdý | Rakousko | 3–0 | výhra |
6. února 2020 | Estonsko | 2–1 | výhra | ||||
7. února 2020 | Řecko | 3–0 | výhra | ||||
Zóna Evropy a Afriky, souboj o postup | 8. února 2020 | Chorvatsko | 2–0 | výhra | |||
Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Kluž, Rumunsko | tvrdý | Rumunsko | 3–1 | výhra | |
2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Alghero, Itálie | tvrdý | Francie | 3–0 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) | Švýcarsko | 0–3 | prohra | |
10. listopadu | Kanada | 0–3 | prohra | ||||
2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Slovensko | 3–2 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | Francie | 2–1 | výhra | |
10. listopadu | Německo | 3–0 | výhra | ||||
Finálový turnaj, semifinále | 11. listopadu | Slovinsko | 2–0 | výhra | |||
Finálový turnaj, finále | 12. listopadu | Kanada | 0–2 | porážka | |||
2024 | Finálový turnaj, čtvrtfinále | týden od 11. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Japonsko / Rumunsko |
Přehled finále: 5 (4–2)
[editovat | editovat zdroj]Složení týmu
[editovat | editovat zdroj]Rok | Členky týmu | |||
---|---|---|---|---|
2019 | Camila Giorgiová | Sara Erraniová | Martina Trevisanová | Jasmine Paoliniová |
Deborah Chiesaová | Elisabetta Cocciarettová | — | ||
2021 | Jasmine Paoliniová | Camila Giorgiová | Giulia Gatto-Monticoneová | Martina Trevisanová |
Elisabetta Cocciarettová | Bianca Turatiová | — | ||
2022 | Camila Giorgiová | Jasmine Paoliniová | Martina Trevisanová | Lucia Bronzettiová |
Elisabetta Cocciarettová | — | |||
2023 | Martina Trevisanová | Camila Giorgiová | Elisabetta Cocciarettová | Jasmine Paoliniová |
Lucia Bronzettiová | — |
Nehrající kapitáni
[editovat | editovat zdroj]- Raffaella Reggiová, 1998–2001
- Corrado Barazzutti, 2002–2016
- Tathiana Garbinová, od 2017
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Squadra italiana di Fed Cup na italské Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Itálie na Wikimedia Commons
- Fedcupový tým Itálie na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)