Dragon 2
.jpg)
Crew Dragon přilétavající k ISS, mise DM-1, 3. března 2019 | |
| Základní údaje | |
| Výrobce | SpaceX |
| Země původu |  USA
|
| Provozovatel | SpaceX |
| Použití | přeprava posádky do vesmíru |
| Technické specifikace | |
| Typ | kosmická loď k přepravě posádky |
| Životnost | 7 dní ve volném letu, 210 dní zadokovaný k ISS |
| Prázdná hmotnost | 9 525 kg |
| Kapacita nákladu | až 6000 kg na orbit, až 3000 kg návrat |
| Kapacita posádky | 7 (4 při letech pro NASA) |
| Výška | 8,1 m |
| Průměr | 4,0 m |
| Objem | 9,3 m3 hermetizovaný 12,1 m3 nehermetizovaný |
| Energie | Solární panely |
| Oblast působení | LEO |
| Výrobní specifikace | |
| Vyrobeno | 2 (1 testovací + 1 produkční) |
| Vypuštěno | 1 |
| Funkčních | 1 |
| První start | 2. Března 2019 |
| Související zařízení | |
| Odvozeno z | Dragon |
Dragon 2, dříve označována jako Dragon V2 nebo DragonRider, je druhá generace kosmické lodi společnosti SpaceX. Bude existovat jak v nepilotované variantě označované jako Cargo Dragon 2, tak i v pilotované verzi pod označením Crew Dragon 2. Pilotovaná loď je je vyvíjená v rámci programu NASA CCDev, ve kterém získala zakázku pro pilotované lety k ISS i loď CST-100 Starliner společnosti Boeing. Jménem navazuje na zásobovací loď Dragon. Crew Dragon je primárně určena pro dopravu amerických astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), ke které má podle kontraktu vykonat 2 až 6 pilotovaných letů nejdříve od roku 2019.[zdroj?] Může být případně využita i pro dopravu k soukromým vesmírným stanicím, například k plánované stanici společnosti Bigelow Aerospace.[zdroj?]
Loď je vybavena jiným stykovacím uzlem než první verze, na bázi NASA Docking System, který umožňuje automatické zadokování u orbitální stanice přes International Docking Adapter (IDA).
Na rozdíl od jiných současných lodí měl původně Dragon 2 motoricky přistávat za pomocí 8 motorů SuperDraco a to bez padáků. Těmi měla loď disponovat pouze pro nouzové případy. Motory SuperDraco nahrazují klasickou věžičku pro rychlou záchranu posádky z rampy, nebo při poruše během letu. Při tomto způsobu přistání by nebyla potřebná žádná nákladná záchranná operace a pro posádku by byl pohodlnější. Podobnou výhodou disponovaly jen americké raketoplány programu Space Shuttle, které přistávaly na letištní dráze, podobně jako normální letadlo. O systému motorického přistání se uvažuje i u ruské kosmické lodi Federace. Nakonec ale bude loď přistávat pomocí padáků a motory budou použity k přistání pouze v případě nouze.
Nosičem Dragonu 2 je raketa Falcon 9, která již vynáší zásobovací lodě Dragon, v budoucnu i jeho konfiguraci DragonLab. Další plánovanou verzí Dragonu byl Red Dragon pro dopravu vědeckých přístrojů nebo zásob na Mars. Ten měl startovat na raketách Falcon Heavy. První demonstrativní pilotovaná mise Crew Dragon 2 je naplánovaná na červenec 2019.[1]
.jpg)
Obsah
Varianty lodi[editovat | editovat zdroj]
Cargo Dragon 2[editovat | editovat zdroj]
Verze nahrazující současný Dragon pro dopravu nákladu. Na rozdíl od současné verze bude disponovat automatickým dokovacím systémem. Původně bylo v plánu, že Dragon 2 bude přistávat motoricky, ale podle informace z července 2017 se společnost rozhodla od motorického přistávání upustit z důvodu složité certifikace. Dragon 2 bude teoreticky i nadále schopný motorického přistání, ale jelikož nebude disponovat přistávacími nohami, tak by musel přistávat do měkkého. Elon Musk ale možnost motorického přistávání do budoucna úplně nevyloučil a řekl, že se k němu možná v budoucnu vrátí.[2]
Crew Dragon 2[editovat | editovat zdroj]
Určena je pro let až sedmičlenné posádky, k ISS kvůli omezené kapacitě americké sekce však bude spíše létat pouze posádka čtyřčlenná a menší množství zásob. Celková nosnost lodi má být až 6 000 kg, zpět na Zemi může dopravit až 3 000 kg[3] a hmotnost odpadu z ISS až 800 kg.[4] Její systémy mají vydržet jeden týden volného letu a po připojení k ISS až 210 dní.[5][6] Let je plně automatický, posádka tedy nebude muset vykonávat žádné úkony, pokud to nebude nezbytné.
8. března 2019 se úspěšně modul Crew Dragon (číslo C201) vrátil na Zemi po několikadenní zkušební misi DM-1, kdy byl připojený k Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Modul přistál v Atlantském oceánu kolem 14:43 našeho času za pomocí padáků. Stejný modul měl být použit pro letový test záchranného systému (In-Flight Abort Test) v průběhu července 2019. Při maximálním dynamickém namáhání po startu rakety Falcon 9 se má demonstrovat schopnost lodi Crew Dragon oddělit se pomocí motorů SuperDraco od nosné rakety a bezpečně přistát.[7] 20. dubna 2019 při statickém testu motorů SuperDraco na lodi Crew Dragon C201 došlo k nehodě,[8][9] kdy byla loď při explozi zničena.[10] Havárie může způsobit odklad pilotovaného letu k Mezinárodní vesmírné stanici.
V plánu bylo použití této verze v kombinaci s Falconem Heavy pro pilotovaný oblet Měsíce na konci roku 2018.[11]
Red Dragon[editovat | editovat zdroj]
Nepilotovaná nákladní verze určená pro dopravu až 1000 kg k Marsu. První let byl plánován na rok 2018, ale došlo k odkladu na rok 2020 s tím, že by mohly v tomto roce odstartovat hned dva Red Dragony. Podle vyjádření Elona Muska z července 2017 ale společnost přehodnotila způsob přistávání, kdy je vespod lodi tepelný štít a na boku motory. Tento návrh už se nezdál být vyhovující a plánované lety Red Dragonu v roce 2020 byly zrušeny.[2] Lety na Mars by místo toho měla realizovat loď Starship.
DragonLab[editovat | editovat zdroj]
Nepilotovaná verze lodi určená k samostatným letům na oběžné dráze země za účelem provádění různorodých experimentů. V současné době není známa žádná mise využívající tuto verzi.
Harmonogram misí[editovat | editovat zdroj]
| Datum startu lodi | Let | Číslo lodi[* 1] | Stav | Hmotnost
Nákladu |
Čas strávený na ISS | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2. března 2019 | Crew Dragon Demo 1 | C201 | Úspěšná | 204 kg | 5 dní | Demonstrativní bezpilotní let na ISS |
| 2019 | Test záchranného systému Crew Dragon | Plánovaná | 0 dní | Suborbitální testovací let | ||
| 2019/2020 | Crew Dragon Demo 2 | Plánovaná | 14 dní | Demonstrativní pilotovaný let na ISS | ||
| 2020 | USCV-1 | Plánovaná | 6 měsíců | První operační pilotovaný let na ISS |
- ↑ Pokud je kosmická loď znovupoužitá, tak je za číslem lodi i číslo značící, po kolikáté byla použita.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dragon V2 na anglické Wikipedii.
- ↑ MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2017-08-30 [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b ŽIVĚ: Elon Musk promluví na konferenci. www.kosmonautix.cz. 2017-07-19. Dostupné online [cit. 2017-07-20]. (česky)
- ↑ Dragon [online]. Spacex.com, 2019-03-01. Dostupné online.
- ↑ Audit of Commercial Resupply Services to the International Space Station [online]. Nasa, 2018-04-26. Dostupné online.
- ↑ Dragon [online]. SpaceX, 2011-01-04. Dostupné online.
- ↑ NASA’s Commercial Crew Program [online]. Nasa [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ MAJER, Dušan. Dragon jde vstříc pilotovaným misím [online]. kosmonautix.cz, 2015-5-20 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky)
- ↑ MAJER, Dušan. Zkouška Crew Dragonu skončila havárií [online]. kosmonautix.cz, 2019-4-21 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky)
- ↑ BAYLOR, Michael. SpaceX’s Crew Dragon spacecraft suffers an anomaly during static fire testing at Cape Canaveral [online]. nasaspaceflight.com, 2019-4-20 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MELECHIN, Petr. Elonovinky #63: Crew Dragon byl zničen při nehodě [online]. elonx.cz, 2019-4-25 [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ SpaceX posune kosmickou turistiku na další úroveň. www.kosmonautix.cz. 2017-02-28. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. (česky)
