Boeing CST-100 Starliner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boeing CST-100 Starliner
Boeing Starliner na misi OFT-2 při příletu k ISS.

Boeing Starliner na misi OFT-2 při příletu k ISS.

Základní údaje
Výrobce Boeing
Země původu USAUSA USA
Provozovatel Boeing
Použití Pilotované lety ke stanici ISS
Technické specifikace
Typ kosmická loď k přepravě posádky
Nosná raketa Atlas V
Kapacita posádky až 7 astronautů
Délka 5,03 m
Průměr 4,56 m
Objem 11 m³
Výrobní specifikace
Stav testování
Vyrobeno 3
Vypuštěno 2 (+1 Pad Abort test)
První start 20. prosince 2019 (bez posádky)
Související zařízení
Maketa CST-100
Integrace Starlineru na raketu Atlas V před letem OFT.

Boeing CST-100 Starliner (anglicky Crew Space Transportation)[1] je kosmická loď vyvíjená společností Boeing v rámci programu Commercial Crew Development vyhlášeném roku 2008 americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jejím hlavním úkolem má být doprava astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kam má podle kontraktu vykonat 2 až 6 pilotovaných letů,[2] případně soukromé vesmírné stanice, jejichž příkladem je navrhovaná stanice společnosti Bigelow Aerospace.[3]

Navenek je podobná lodi Orion (MPCV), kosmické lodi vyvíjené pro NASA společností Lockheed Martin.[4] Je větší než velitelský modul Apolla, ale o něco menší než Orion.[5] Loď má nést až sedmičlennou posádku, kvůli omezené kapacitě amerického segmentu ISS však bude dopravovat spíše čtyřčlennou posádku a omezené množství zásob.[6] Na oběžné dráze připojená ke stanici bude moci zůstat sedm měsíců, koncipována je jako znovupoužitelná s životností 10 letů.[6]

V první fázi programu CCDev, roku 2010, dostal Boeing od NASA 18 miliónů dolarů na předběžný návrh lodi.[7] Ve druhé fázi, roku 2011, Boeing získal 93 miliónů na další vývoj. Kromě CST-100 bude mít NASA k dispozici i loď Dragon 2 konkurenční společnosti SpaceX.[8]

CST-100 má být uzpůsobena k vynášení různými nosiči, a sice nosnými raketami Atlas V, Delta IV a Falcon 9.[6][9] Pro první start zvolil Boeing raketu Atlas V.[10]

Seznam lodí[editovat | editovat zdroj]

Seznam jednotlivých vyrobených kusů lodi Dragon 2:[11]

Výrobní označení Jméno Status Počet letů Celková doba letů Poznámky Galerie
Spacecraft 1 (nepojmenovaný prototyp) Vyřazena 1 1 minuta a 35 sekund Použita pro Pad Abort Test (test úniku lodě ze startovací rampy) a poté vyřazena z provozu.
Kategorie „Boeing Starliner Spacecraft 1“ na Wikimedia Commons
Spacecraft 2 (dosud bez jména) Ve službě 1 5 dní, 23 hodin a 54 minut Použita pro dodatečný testovací let OFT-2.
Kategorie „Boeing Starliner Spacecraft 2“ na Wikimedia Commons
Spacecraft 3 Calypso Ve službě 1 2 dny, 1 hodina a 22 minut Použita pro let OFT. Pokřtěna jménem slavné výzkumné lodi oceánografa a filmaře Jacquese Cousteaua.[12]
Kategorie „Boeing Starliner Calypso“ na Wikimedia Commons

Seznam misí[editovat | editovat zdroj]

Let Datum startu Použitá loď[* 1] Stav mise Čas strávený na ISS Trvání mise Poznámky
Boeing Pad Abort Test 4. listopadu 2019 Spacecraft 1 Úspěšná 99 sekund test úniku lodě ze startovací rampy[13]
Boeing Orbital Flight Test 19. prosince 2019 Spacecraft 3 Calypso Částečně neúspěšná 2 dny, 1 hodina a 22 minut zkušební bezpilotní let na ISS, loď ke stanici nedoletěla
Boeing Orbital Flight Test 2 19. května 2022 Spacecraft 2 Úspěšná 4 dny, 18 hodin a 8 minut 5 dní, 23 hodin a 54 minut opakovaný zkušební bezpilotní let na ISS, loď byla ke stanici připojena bezmála 5 dní
Boeing Crew Flight Test únor 2023 Spacecraft 3 Calypso Plánovaná ~ 5 dní (plánováno) 7 dní (plánováno) zkušební let na ISS s dvoučlennou posádkou
Boeing Starliner-1 září 2023 Spacecraft 2 Plánovaná 6 měsíců (plánováno) první z až šesti operačních pilotovaných letů na ISS v rámci CCP
Boeing Starliner-2 až Boeing Starliner-6 2024-2028 Spacecraft 2 / Spacecraft 3 Calypso Plánovaná 6 měsíců (plánováno) lety pro NASA objednané v první fázi CCP

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pokud je kosmická loď znovupoužitá, je za jejím číslem a jménem také číslo značící, po kolikáté byla použita.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku CST-100 na anglické Wikipedii.

  1. MAJER, Dušan. Zapomeňte na CST-100, je tu Starliner [online]. 2015-09-04 [cit. 2018-10-07]. (Kosmonautix.cz). Dostupné online. 
  2. Boeing Submits Proposal for NASA Commercial Crew Transport System. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  3. Bigelow Aerospace — Next-Generation Commercial Space Stations: Orbital Complex Construction Archivováno 10. 7. 2010 na Wayback Machine, Bigelow Aerospace, accessed 2010-07-15.
  4. New Boeing Spaceship Targets Commercial Missions. [s.l.]: [s.n.], 25 June 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  5. CLARK, Stephen. Boeing space capsule could be operational by 2015. www.spaceflightnow.com. 2010-07-21. Dostupné online [cit. 2011-09-18]. (anglicky) 
  6. a b c Commercial Human Spaceflight Plan Unveiled, Aviation Week, 2010-07-20, accessed 2010-09-16.
  7. NASA Selects Boeing for American Recovery and Reinvestment Act Award to Study Crew Capsule-based Design. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  8. MORRING, Frank, Jr. Five Vehicles Vie To Succeed Space Shuttle. Aviation Week. 2011-04-22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-21. (anglicky) 
  9. Commercial Crew and Cargo Program [online]. [cit. 2011-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-05. (anglicky) 
  10. Boeing Selects Atlas V Rocket for Initial Commercial Crew Launches [online]. Boeing, 2011-08-04 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. List of Dragon Capsules – ElonX.net. web.archive.org [online]. 2020-06-03 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  12. DUNBAR, Brian. Starliner Returns to Earth With a New Name: Calypso. NASA [online]. 2019-12-22 [cit. 2022-05-21]. Dostupné online. 
  13. CLARK, Stephen. Boeing tests crew capsule escape system – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]