Draco (raketový motor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Draco
Draco In-space Firing.png
Vesmírná loď Dragon blížící se k ISS s jedním zažehnutým motorem Draco
Země původu spojené státy americké
Výrobce SpaceX
Účel reakční řídící systém
Použití Dragon, druhý stupeň prvních verzí Falconu 9
Status ve službě
Nástupce SuperDraco
Specifikace
Tah (vakuum) 400 N
Isp (vak) 300 s
Druh pohonných látek kapalné
Palivo Monomethylhydrazin
Okysličovadlo oxid dusičitý
Počet komor 1
Možnost restartu ano
Směrování tahu ne
Rozměry

Draco je rodina hypergolických kapalinových raketových motorů navržených a postavených společností SpaceX pro použití na jejich nosné raketě a vesmírné lodi. Byly postaveny dva typy motorů: Draco a SuperDraco.

Původní motor Draco je malý raketový motor pro použití na kosmické lodi Dragon.[1] Tyto motory byly také použity jako řídící v počáteční verzi Falconu 9 na horním stupni. Novější verze Falconu 9 používají dusíkové trysky.[2][3]

SuperDraco je odvozen od Draca, a využívá stejné skladovatelné (nekryogenní) palivo jako malý Draco ale je větší a má téměř dvěstěkrát větší tah. Mnohem větší SuperDraco motory budou použity na vesmírné lodi Dragon 2, kde budou použity jako systém záchrany posádky při letech na nízkou oběžnou dráhu Země a pro řízené motorické přisávání na Zemi nebo Marsu.

Draco[editovat | editovat zdroj]

Motory Draco mají tah 400 newtonů a jako palivo používají směs monomethylhydrazinu jako paliva a oxidu dusičitého jako okysličovadla. Tah motoru Draco je srovnatelný s tahem motoru Marquardt R-4D, který byl vyvinutý pro servisní a lunární moduly lodi Apollo v roce 1960 a používal se pro řízení polohy na orbitě.

Pro řízení polohy lodi Dragon se používá osmnáct motorů Draco.[4] Tento systém není redundantní ve všech osách, pro kontrolu rotace a translace vyžaduje alespoň 7 trysek.[5]

Čtyři motory Draco byly použity na druhém stupni Falconu 9 v1.0 pro řízení orientace. Verze Falconu 9, která létá od roku 2015 (Falcon 9 v1.1 FT), už místo motorů Draco používá trysky se stlačeným dusíkem.

SuperDraco[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku SuperDraco.

Dne 1. února 2012 SpaceX oznámila, že dokončila vývoj nové, výkonnější verze raketového motoru s názvem SuperDraco. Tento motor má asi dvěstěkrát větší tah než Draco. Má schopnost velké regulace výkonu, stejně jako Draco je restartovatelný a používá stejné palivo. Jeho primární účel je LAS (záchrana posádky při startu) na Dragonu 2. Podle NASA přechod od zapálení na plný výkon trvá 100 ms. Během přerušení startu se očekává, že osm motorů SuperDraco by pracovalo na plný výkon 5 sekund. Vývoj motoru je částečně financován NASA programem CCDev 2.

Motory SuperDraco budou použity na všech verzích lodi Dragon 2 (i pilotované verzi Crew Dragon[6]) a byly použity na testovací kabině DragonFly. Zatímco motor je schopen tahu 73 kN, při požití na testovací kabině DragonFly byl tah omezen na 68,17 kN. První zážeh všech osmi motorů SuperDraco se konal 6. května 2015.[7][8]

SuperDraco motory jsou navržené jako znovupoužitelné a mají schopnost velké regulace výkonu, což umožní přesné ovládání během motorického přistávání Dragonu 2.[9]

Od roku 2015 je SuperDraco třetí nejsilnější motor vyvinutý společností SpaceX Je přibližně 200 krát[10] silnější než Draco a předstihnou ho pouze motory Raptor a Merlin. Pro srovnání, je více než dvakrát silnější než Kestrel, který byl použit na druhém stupni Falconu 1.

Kromě použití motorů SuperDraco pro motorické přistávání na Zemi zkoumá NASA Ames Research Center proveditelnost motorického přistání lodi RedDragon, která by přistála na Marsu a nesla by vědecké vybavení. Z předběžné analýzy vyplývá, že to bude možné.[11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Draco (rocket engine family) na anglické Wikipedii.

  1. SpaceX: SpaceX Draco Thruster Performs Long-Duration Firing and Restart, tisková zpráva, [cit. July 17, 2014], Dostupné on-line.
  2. Falcon 9 Launch Vehicle Payload User’s Guide, 2009 [online]. SpaceX, 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 29, 2011. (anglicky) 
  3. Falcon 9 Users Guide Rev 2 [online]. SpaceX, 21 October 2015 [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-14. (anglicky) 
  4. SpaceX News [online]. [cit. 2007-12-10]. Dostupné online. 
  5. SERVIDIA, Pablo. Spacecraft Thruster Control Allocation Problems. IEEE Transactions on Automatic Control. February 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SPACEXCMSADMIN. Dragon. SpaceX. 2012-11-15. Dostupné online [cit. 2017-04-09]. (anglicky) 
  7. SpaceX Pad Abort Test. [s.l.]: [s.n.], 8 May 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  8. POST, Hannah. Crew Dragon Completes Pad Abort Test. SpaceX. 2015-05-06. Dostupné online [cit. 2017-04-09]. (anglicky) 
  9. Satnews Publishers: Daily Satellite News. www.satnews.com [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. NASA - SpaceX Test Fires Engine Prototype for Astronaut Escape System. www.nasa.gov [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. karcz-red_dragon-nac-2011-10-29-1 [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. 
  12. NAC_Science_Meeting_ReportOctober_31-November_1_2011-finalTAGGED [online]. [cit. 2013-01-20]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]