Draco (raketový motor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Draco
Draco In-space Firing.png
Vesmírná loď Dragon blížící se k ISS s jedním zažehnutým motorem Draco
Země původu spojené státy americké
Výrobce SpaceX
Účel reakční řídící systém
Použití Dragon, druhý stupeň prvních verzí Falconu 9
Status ve službě
Nástupce SuperDraco
Specifikace
Tah (vakuum) 400 N
Isp (vak) 300 s
Druh pohonných látek kapalné
Palivo Monomethylhydrazin
Okysličovadlo oxid dusičitý
Počet komor 1
Možnost restartu ano
Směrování tahu ne
Rozměry

Draco je rodina hypergolických kapalinových raketových motorů navržených a postavených společností SpaceX pro použití na jejich kosmických lodích. Existují dva druhy: Draco a SuperDraco.

Draco je malý raketový motor používaný na kosmické lodi Dragon.[1]

SuperDraco je odvozen od původního motoru Draco a využívá stejné skladovatelné (nekryogenní) palivo jako malý Draco, ale je větší a má téměř 200krát větší tah. Motory SuperDraco se používají na kosmické lodi Crew Dragon pro systém záchrany posádky při letech na nízkou oběžnou dráhu Země.

Draco[editovat | editovat zdroj]

Motory Draco mají tah 400 newtonů a jako palivo používají směs monomethylhydrazinu jako paliva a oxidu dusičitého jako okysličovadla. Tah motoru Draco je srovnatelný s tahem motoru Marquardt R-4D, který byl vyvinutý pro servisní a lunární moduly lodi Apollo v roce 1960 a používal se pro řízení polohy na orbitě.

Pro řízení polohy lodi Dragon se používá osmnáct motorů Draco.[2] Tento systém není redundantní ve všech osách, pro kontrolu rotace a translace vyžaduje alespoň 7 trysek.[3]

Čtyři motory Draco měly být použity na druhém stupni zrušené výkonnější varianty Block 2 rakety Falcon 9 v1.0. [4] [5]

SuperDraco[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku SuperDraco.

Dne 1. února 2012 SpaceX oznámila, že dokončila vývoj nové, výkonnější verze raketového motoru s názvem SuperDraco. Tento motor má asi 200krát větší tah než Draco. Má schopnost široké regulace výkonu, je restartovatelný stejně jako Draco a používá stejné palivo. Jeho primární účel je záchrana posádky při startu na Dragonu 2. Podle NASA se dokáže od zažehnutí dostat na plný výkon za 100ms. V případě zahájení únikového manévru se očekává, že osm motorů SuperDraco bude pracovat na plný výkon 5 sekund. Vývoj motoru je částečně financován NASA programem CCDev 2.

Motory SuperDraco se používají na lodích Crew Dragon a byly použity na testovací kabině DragonFly. Zatímco motor je schopen tahu 73 kN, při použití na testovací kabině DragonFly byl tah omezen na 68,17 kN. První zážeh všech osmi motorů SuperDraco se konal 6. května 2015.[6][7]

SuperDraco motory jsou navržené jako znovupoužitelné a mají schopnost široké regulace výkonu, což umožní přesné ovládání během motorického přistávání Dragonu 2.[8] Od motorického přistávání Dragonu 2 se nakonec upustilo. [9]

Od roku 2015 je SuperDraco třetí nejsilnější motor vyvinutý společností SpaceX. Je přibližně 200krát[10] silnější než Draco a předstihnou ho pouze motory Raptor a Merlin. Pro srovnání, je více než dvakrát silnější než Kestrel, který byl použit na druhém stupni Falconu 1.

Kromě použití motorů SuperDraco pro motorické přistávání na Zemi, NASA Ames Research Center zkoumala proveditelnost motorického přistání lodi RedDragon na Marsu s vědeckým vybavením. Z předběžné analýzy vyplynulo, že by to bylo možné.[11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Draco (rocket engine family) na anglické Wikipedii.

  1. SpaceX Draco Thruster Performs Long-Duration Firing and Restart. www.spacex.com [online]. SpaceX, 2008-12-9 [cit. 2014-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15. (anglicky) 
  2. SpaceX News [online]. [cit. 2007-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-08. 
  3. SERVIDIA, Pablo. Spacecraft Thruster Control Allocation Problems. IEEE Transactions on Automatic Control. February 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Falcon 9 Launch Vehicle Payload User’s Guide, 2009 [online]. SpaceX, 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 29, 2011. (anglicky) 
  5. SpaceX Falcon 9 Data Sheet [online]. [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SpaceX Pad Abort Test. [s.l.]: [s.n.], 8 May 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  7. POST, Hannah. Crew Dragon Completes Pad Abort Test. SpaceX. 2015-05-06. Dostupné online [cit. 2017-04-09]. (anglicky) 
  8. SpaceX + NASA... SuperDraco Thruster Powers Revolutionary Launch Escape System (Rocket Thruster Test). www.satnews.com [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SpaceX drops plans for powered Dragon landings. spacenews.com [online]. 2017-07-19 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  10. NASA - SpaceX Test Fires Engine Prototype for Astronaut Escape System. www.nasa.gov [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. karcz-red_dragon-nac-2011-10-29-1 [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. 
  12. NAC_Science_Meeting_ReportOctober_31-November_1_2011-finalTAGGED [online]. [cit. 2013-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-01. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]