Bigelow Expandable Activity Module

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bigelow Expandable Activity Module
Exteriér testovací repliky modulu.

Exteriér testovací repliky modulu.

Start 8. dubna 2016, 20:43 GMT (plánovaný)
Kosmodrom CCAFS, LC-40
Nosná raketa Falcon 9 v1.1 FT
Výrobce Bigelow Aerospace
Provozovatel NASA
Stav probíhá testování modulu
Hmotnost ~1 360 kg
Délka 4 m
Šířka 3,2 m (vyfouknutý)
Obytný objem 16 m³

Bigelow Expandable Activity Module, také známý jako BEAM, je technologický demonstrátor a experimentální nafukovací modul soukromé společnosti Bigelow Aerospace. Je určený pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde v průběhu dvou let projde testováním různých aspektů své konstrukce, a to zejména míry ochrany proti sluneční a vesmírné radiaci, atomárnímu kyslíku, ultrafialovému záření a vesmírným troskám. Tyto testy eventuálně rozhodnou o nasazení technologie nafukovacích vesmírných modulů pro cestu na Mars a do hlubokého vesmíru.[1]

Mise[editovat | editovat zdroj]

Průběh expanze BEAM

BEAM byl vynesen do vesmíru a na ISS v nehermetizovaném nákladním prostoru vesmírné lodi Dragon jako součást osmé komerční zásobovací mise americké společnosti Space Exploration Technologies, plánované na časný duben. Modul BEAM byl pomocí robotického manipulátoru Canadarm2, ovládaného odborníky z Johnsonova vesmírného střediskaHoustonu a z kontrolního centra Kanadské kosmické agentury u Montréalu, vyňat z nákladního prostoru Dragonu a přesunut ke své cílové destinaci, záďovému adaptérů modulu Tranquility. Posádka Expedice 47 zajišťovala ovládání dokovacího adaptéru a zajistí ukotvení modulu.

V průběhu následujících čtyř měsíců bude BEAM nafukován ze vzduchových zásob ISS do své plné velikosti. Kromě toho bude BEAM živě snímán během nafukovacího sekvence kamerou na manipulátoru Canadarm2. Experimentální BEAM nebude posádka ISS obývat. Nicméně astronauti do něj několikrát během roku vstoupí, aby odebrali vzorky vzduchu a změřili teplotu a radiaci. Výhodou nafukovacího modulu je, že mohou být přepravovány složené, a zabírají tak míň místa. BEAM ve složeném stavu měří 2,13 krát 2,36 metru a po rozvinutí se zvětší na 4 krát 3,2 metru s vnitřním prostorem přibližně 16 metrů krychlových.

Modul byl úspěšně rozvinut 28. května 2016 a 6. června 2016 do něj poprvé vstoupili astronauti.[2]

Během prvního roku test do něj astronauti vstoupili celkem devětkrát (do 5.2017). Dosavadní část experimentu probíhá dobře: dávky kosmického záření jsou na stejné úrovni jako u pevných modulů vesmírné stanice. Vnějším stěnám se daří zabránit průniku nečistot i přes mnoho možných kolizí s mikrometeority .

Od konce dubna 2017 probíhá podrobnější radiační experiment, kdy jeden ze dvou monitorů radiace je překryt polokulovitým výtiskem z 3D tiskárny. Cílem je porovnat, jak dobře funguje štít při blokování záření v porovnání s nestíněným senzorem. Test se provede při různé síle materiálu. První je silná pouze 1,1 mm, druhá je 3,3 mm, až po 10 mm pro třetí zkoušku.

Po úspěšném splnění mise bude BEAM oddělen od ISS a pomocí manipulátoru přesunut do co nejnižšího dosažitelného místa. Poté bude uvolněn aby následně strávil méně než rok na orbitě a shořel při vstupu do atmosféry.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAHONEY, Erin. BEAM Facts, Figures, FAQs [online]. NASA, 2015-07-17, rev. 2016-09-10 [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. 
  2. BEAM's first year on ISS expands potential of inflatable space habitats. newatlas.com [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]