Startovací komplex 40

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
SLC-40 v únoru 2010 s Falconem 9 v1.1 před startem zkušebního letu
SLC-40 v únoru 2010 s Falconem 9 v1.1 před startem zkušebního letu
Kosmodrom Cape Canaveral Air Force Station
Poloha Mys Canaveral, Florida, USA
Zkrácený název SLC-40
Provozovatel letectvo USA
Ramp 1
Historie startů
Uživatel SpaceX
Status aktivní
Druh rampy startovní
Celkově startů 92
První start 18. červen 1965
Titan IIIC / Transtage
Poslední start 22. února 2019
Falcon 9 Block 5 / Nusantara Satu
Rakety Titan III
Titan 34D
Titan 4
Falcon 9

Startovací komplex 40 na Cape Canaveral Air Force Station (SLC-40) je startovní rampa na severním konci mysu Canaveral na Floridě.

Rampa byla v letech 1965 až 2005 používána letectvem spojených států pro lety raket Titan III a Titan 4 .[1] Po roce 2007 letectvo pronajalo komplex společnosti SpaceX pro starty rakety Falcon 9. Do srpna 2016 odtud odstartovalo pětadvacet Falconů 9.[2] Dne 1. září 2016 byla rampa silně poškozena při výbuchu rakety Falcon 9 se satelitem Amos-6,[3] kdy při tankování vzplanul druhý stupeň.

Přehled startů[editovat | editovat zdroj]

Titan[editovat | editovat zdroj]

První start z rampy SLC-40 se uskutečnil 18. června 1965 a odstartoval z něj raketa Titan IIIC.

Z rampy odstartovaly dvě meziplanetární mise:

V letech 1965 až 2005 odtud odstartovalo celkem 30 raket Titan IIIC, 8 raket Titan 34D a 17 raket Titan 4. Poslední start Titanu z rampy SLC-40 byl s průzkumným satelitem Lacrosse-5, který odstartoval 30. dubna 2005 na raketě Titan 4-B.

Obslužná věž byla demontována na přelomu let 2007 a 2008 a mobilní servisní struktura (MSS) byla 27. dubna 2008 zdemolována pomocí odstřelu.[4]

Falcon 9[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. dubna 2007 pronajalo americké letectvo komplex společnosti SpaceX. Během roku 2008 byla zahájena výstavba pozemních zařízení nezbytných pro starty raket Falcon 9. Rekonstrukce zahrnovala instalaci nových nádrží na kyslík a RP-1 a výstavbu hangáru pro přípravu raket a nákladu.

První raketa Falcon 9 dorazila na kosmodrom na konci roku 2008 a poprvé byla vztyčena 10. ledna 2009. Po startu 4. června 2010 náklad úspěšně dosáhl oběžné dráhy. V roce 2013 došlo k úpravě rampy, aby umožnila starty Falconu 9 v1.1, který je o několik metrů vyšší, o 60 % těžší a má o 60 % vyšší tah.

Z rampy do září 2016 odstartovalo 27 Falconů 9, z toho 25 misí bylo úspěšných. V červnu 2015 došlo k rozpadu rakety za letu při misi CRS-7 a v září 2016 došlo k vážnému poškození rampy při statickém zážehu před misí Amos-6. Po této nehodě byla rampa více než rok mimo provoz, protože došlo k váženému poškození rampy. Starty se na toto období přesunuly na rampu LC-39A, jejíž přestavba byla urychlena.

Oprava rampy po nehodě Amos-6[editovat | editovat zdroj]

Při opravách rampy se přikročilo rovnou i k jejímu vylepšení, kdy byla například většina vybavení udělána robustnější, aby lépe odolávala náporu při startu a některé systémy, které byly původně umístěny na povrchu, byly přesunuty do podzemí. Pro možnost lepšího testování, tady delší statické zážehy použitých prvních stupňů, byl vylepšen vodní systém a výkop pro odvod spalin. Bylo také změněno spojení s rampou, dříve šly všechny kabely od senzorů do jednoho místa, nyní se kabely dělí do deseti uzlů a signály jdou přes optické spoje, což znemožňuje rušení.

Nový TEL (zařízení, na kterém je připevněna raketa) je pevnější a dokáže s raketou manipulovat rychleji Zatímco dříve zvednutí nebo položení rakety trvalo 25 minut, nyní je to 5 minut pro vztyčení a 3 minuty pro sklopení. Nový TEL má šedý nátěr a díky tomu, že se bude těsně před startem odklánět od rakety o něco více (podobně jako TEL na rampě LC-39) by při startu mělo docházet k jeho menšímu opotřebení.

Bylo přistoupeno i k určité unifikaci systémů, z důvodu jednoduššího sdílení pozemních obslužných týmů pro jednotlivé rampy, aby pro každou rampu nemusel být extra vycvičená obsluha. Sjednocení konstrukce a pracovních postupů je dalším prvkem ve skládačce, směřující k rychlejší znovupoužitelnosti a vyšší bezpečnosti i spolehlivosti.

Všechny tyto opravy a vylepšení vyšly asi na 50 milionů dolarů a SpaceX očekává, že pauzy mezi starty by měly trvat přibližně týden, možná i méně.[5][6]

Seznam letů Falconu 9 z SLC-40[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Launch Complex 40. www.afspacemuseum.org [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SPACEX. Launch Manifest. SpaceX. Dostupné online [cit. 2017-05-06]. (anglicky) 
  3. Falcon Heavy build up begins; SLC-40 pad rebuild progressing well | NASASpaceFlight.com. www.nasaspaceflight.com [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WHITESIDES, Loretta Hidalgo. Launch Pad Demolition Clears Way for SpaceX Rockets. WIRED. Dostupné online [cit. 2017-05-06]. (anglicky) 
  5. New and improved Florida pad ready to resume Falcon 9 launches - SpaceNews.com. SpaceNews.com. 2017-12-08. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. (anglicky) 
  6. SpaceX Ready to Debut Upgraded SLC-40 - We Report Space. We Report Space. 2017-12-08. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]