Starship (raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Starship – Super Heavy
Testovací let SN8
Testovací let SN8
Země původuUSAUSA USA
Rodina raketBig Falcon Rocket / Starship
VýrobceSpaceX
Účelpřistání na Měsíci, lety do hlubokého vesmíru, meziplanetární dopravní systém
Rozměry
Výška119 m
Průměr9 m
Hmotnost5 000 t
Nosnost
na LEO100+ t
Historie startů
Statusve vývoji
KosmodromSpaceX South Texas launch site
Celkem startů0
Úspěšné starty0
První stupeň – Super Heavy
Motor33× Raptor
Tah75 MN
Specifický impuls330 s
Palivopodchlazený methan / LOX
Druhý stupeň – Starship
Motor6x Raptor
Tah65,000 kN
Specifický impuls380 s (vakuum)
Palivopodchlazený methan / LOX
Oficiální vizualizace orbitální rampy, integrační věže a systému Mechazilla pro Super Heavy Starship

Starship – Super Heavy (dříve: Big Falcon Rocket „BFR“) je raketa vyvíjená společností SpaceX. Celá raketa bude konstruována z nerezové oceli a pohánět ji budou motory Raptor spalující kapalný metan a kyslík. Kosmická loď zvaná Starship a první stupeň raketa Super Heavy představují plně znovupoužitelný dopravní systém navržený k přepravě posádky i nákladu na orbitu Země, na Měsíc, Mars a dále. Starship Super Heavy bude schopná na oběžnou dráhu Země dopravit více než 100 tun nákladu. Celý systém je navržen tak, aby celkové náklady na start v budoucnu klesly až na 2 miliony amerických dolarů. Podle původních plánů se měl první testovací let uskutečnit už v roce 2020,[1] nicméně v tomto roce došlo pouze ke skoku do výšky 12,5 kilometru.[2] První orbitální start by měl proběhnout do konce roku 2021. Ačkoliv je již téměř vše připraveno pro první orbitální start, SpaceX stále nemá všechny povolení od Amerického leteckého úřadu.[3] Raketa bude startovat z kosmodromu Starbase (dříve Boca Chica launch site) v Texasu, z bývalých ropných plošin „Phobos“ a „Deimos“ v Mexickém zálivu a také z nově budované rampy, která bude nedaleko stávajícího startovacího komplexu LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku, odkud budou probíhat zejména starty Starship HLS.

Historie a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nosný systém Super Heavy Starship vzešel z konceptu BFR, který byl v roce 2016 veřejnosti představen jako Meziplanetární dopravní systém (Interplanetary Transport System „ITS“). Tato obří raketa o průměru 12 metrů měla mít výšku až 122 metrů. V roce 2017 však byl návrh pozměněn a raketa zhubla na 9 metrů s výškou 106 metrů, tento koncept již byl šéfem SpaceX Elonem Muskem nazván „BFR“ (Big Falcon Rocket). Název BFR byl některými médii i interně ve SpaceX označován jako „Big Fucking Rocket“.

V roce 2018 prošel koncept dalšími změnami a byly přidány aerodynamické plochy pro lepší stabilizaci lodi při průletu různě hustými atmosférami. Celá konstrukce měla být původně vyrobena z uhlíkových kompozitů, ale v roce 2018 bylo rozhodnuto využívat nerezovou ocel. Konkrétně se má jednat o upravenou vysoce kvalitní nerezovou ocel 301. Elon Musk také oznámil, že raketa byla přejmenována na Starship.[4]

Dle současných informací má být 120 metrů vysoká.[5] Bude dvoustupňová, přičemž oba stupně budou moci přistát na zemi. Raketa bude schopna dopravit na nízkou oběžnou dráhu Země přes 100 tun nákladu.[6] Oficiálně dokončena by měla být začátkem roku 2022.

Pro počáteční testování byl použit technologický demonstrátor Starhopper, na kterém byly provedeny první statické zážehy motoru Raptor a 26. července 2019 úspěšně proběhl první neupoutaný „skok“ do výšky kolem 20 metrů.[7] Druhý a poslední pokus proběhl 27. srpna, tentokrát Starhopper vystoupal do výšky 150 metrů a poté měkce přistál.[8] Suborbitální testovací lety lodi Starship začaly v roce 2020, první proběhl 4. srpna 2020 (SN5 do 150 metrů). První výškový suborbitální testovací let Starship, která byla vybavena již aerodynamickou špičkou a 3 motory Raptor, proběhl 9. prosince 2020 (SN8 do 12,5 km) a došlo k neúspěšnému přistání. První úspěšné přistání se podařilo v květnu 2021 prototypu SN15.

První prototyp prvního stupně Super Heavy, s označením B1, byl kompletně zkompletován v březnu 2021. Následně byl ale v dubnu téhož roku rozebrán a sešrotován, z důvodu zastaralého designu. Následující prototyp B3 obsahoval několik změn oproti prototypu B1. Největší změnou bylo umístění nádrží, kde u prvního prototypu byla kyslíková nádrž nahoře a metanovou dole, zatímco u všech následujících prototypů bude metanová nádrž nahoře a kyslíková dole. Dlouho se nevědělo, kolik bude mít Super Heavy motorů a ani v jaké konfiguraci. V červenci 2021 bylo oficiálně rozhodnuto, že bude mít celkově 33 motorů.

Super Heavy měla podle původních plánů přistávat pomocí obřích přistávacích nohou na vybetonované přistávací ploše vedle orbitální rampy. V roce 2020 ale Elon Musk oznámil návrh, že Super Heavy bude zachytávána pomocí obřích ramen na integrační věži, zvané Mechazilla nebo „Chop Stick", které zachytí Super Heavy pomocí dvou záchytných bodů pod roštovými kormidly. Díky tomu nebude potřebovat Super Heavy těžké přistávací nohy, čímž se sníží hmotnost a zároveň zvýší nosnost celé rakety.

V roce 2021 byly oznámeny další změny plánu. Na vrcholu integrační věže nebude integrační jeřáb, který měl být podle původních plánu spojovat Super Heavy se Starship na orbitální rampě. Namísto toho bude systém Mechazilla fungovat také jako jeřáb, a tak bude, pomocí tohoto systému, Super Heavy umisťována na vypouštěcí stul a Starship spojována se Super Heavy. Klasické verze Starship, které nebudou určeny pro přistání na jiných vesmírných tělesech, nebudou mít přistávací nohy a budou také zachytávány pomocí systému Mechazilla.

V dubnu 2021 upravená loď Starship, známá jako Starship HLS, vyhrála kontrakt v soutěži o vývoj lunárního přistávacího modulu pro astronauty programu Artemis. NASA podepsala se SpaceX smlouvu ve výši 2,89 miliardy amerických dolarů na vývoj a výrobu Starship HLS a provedení dvou letů – demonstrační mise bez posádky a přistání na Měsíci s posádkou. Nicméně na základě protestů firem Blue Origin a Dynetics, se kterými SpaceX soutěžila o kontrakt, byl kontrakt na několik měsíců pozastaven. Nicméně příslušný orgán označil protest jako neoprávněný, a tak mohou práce na lunární Starship pokračovat. První mise má proběhnout nejdříve v roce 2024.

6. srpna 2021 došlo k historicky prvnímu spojení Starship a Super Heavy na orbitální rampě. Raketa se tak tímto oficiálně stala největší v historii lidstva.

  • Tanker: dopraví na oběžnou dráhu zásoby paliva pro dálkové lety pilotované lodi na Měsíc či Mars.
  • Bezpilotní loď: velkotonážní nákladní loď, která bude disponovat velkými dveřmi pro vypuštění nákladu na oběžné dráze.
  • Lunární Starship: upravená a zjednodušená verze Starship určená pro dopravu osob a nákladu na povrch Měsíce. Představená v rámci programu NASA na vývoj lunárního modulu pro program Artemis.[9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Super Heavy[editovat | editovat zdroj]

Super Heavy je první stupeň, který vynese loď Starship na oběžnou dráhu. Vysoký bude 69 metrů a pohánět jej bude až 33 motorů Raptor,[10] spalujících podchlazený kapalný metan a kapalný kyslík s celkovým tahem 7600 tun.[11] 10 motorů vnitřního kruhu a 3 motory umístěné uprostřed budou schopny náklonu. Zbylých 20 motorů umístěných po vnějším okraji, budou zjednodušené motory, zvané Raptor Boost, které nebudou schopny náklonu ani větší vektorizace tahu. Super Heavy nebude klasicky přistávat na pevnině, zachytávat ji bude systém Mechazilla.

Starship[editovat | editovat zdroj]

Tepelný štít prototypu Starsip S20

Druhým stupněm je kosmická loď Starship, vysoká 50 metrů. Bude rovněž znovupoužitelná a má být schopna přistát téměř „kdekoliv" na Zemi nebo Marsu. Vybavena má být podle aktuálních plánů 6 motory Raptor, třemi atmosférickými a třemi vakuovými. Elon Musk však uvedl, že se zvažuje možnost, že by byla Starship vybavena až 6 vakuovými motory Raptor. Starship může sloužit k přepravě až 100 lidí nebo jako nákladní loď. Počítá se s možnosti dotankování nádrží na oběžné dráze Země, díky čemuž bude Starship schopna letu na velké vzdálenosti, například k Marsu. Stejně jako Super Heavy, Starship nebude přistávat pomocí přistávací nohou na zemi ale bude ji zachytávat systém Mechazilla. Přistávací nohy bude mít pouze měsíční Starship HLS a Starship určená pro lety na Mars. A to jen do doby, než se na Měsíci a Marsu vybuduje místní infrastruktura.

Starship HLS[editovat | editovat zdroj]

Oficiální vizualizace Starship HLS

Starship HLS (Human Landing System) bude stejně jako Starship vysoká 50 metrů a široká 9 metrů. Má být schopna na povrch Měsíce dopravit až 100 tun nákladu. Na oběžnou dráhu Země ji vynese Super Heavy, avšak bez posádky na palubě. Astronauty ze Země ke Starship HLS a zpět na Zemi bude dopravovat kosmická loď Orion. Starship HLS bude muset být po startu umístěna na oběžnou dráhu Země, kde bude dotankována. Následně se přesune na oběžnou dráhu Měsíce, kde dokáže čekat až 100 dnů na přílet astronautů. Starship HLS je navržena tak, že zůstane na Měsíci nebo na oběžné dráze Měsíce a nebude se vracet zpět na Zemi. Z tohoto důvodu nebude vybavena aerodynamickými křidélky a ani tepelným štítem. Starship HLS bude na povrchu Měsíce přistávat pomocí upravených metanových trysek v horní části lodi. Důvodem je, že motory Raptor mají příliš vysoký tah, což by znemožnilo přistání na povrchu Měsíce. Pomocí metanových trysek bude také startovat z povrchu Měsíce.

Přehled prototypů[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikosti Starship

Seznam lodí Starship[editovat | editovat zdroj]

Historie vývoje. Od prvního konceptu ITS po téměř aktuální koncept Starship
Vystavěný prototyp Starship S16
Prototyp Super Heavy B4 ve výrobní hale High Bay
Výroba prototypů ve Starbase. Na fotografii lze vidět vyřazený prototyp Starship S5 a ve výrobní hale Mid Bay výrobu dvou prototypů Starship
Integrační věž během výstavby na kosmodromu ve Starbase
Označení Poprvé spatřen Vývoz na rampu První statický zážeh První let Datum vyřazení Lokalita Status Počet letů Poznámka
Starhopper říjen 2018 8. března 2019 3. dubna 2019 25. července 2019 srpen 2019 Starbase, Texas Vyřazen 3 Starhopper je technologický demonstrátor. Absolvoval celkem tři skoky (do 1, 20 a 30 metrů). Poté byl přestavěn na pozorovací stanoviště.
Mk1 prosinec 2018 31. října 2019 listopad 2019 Starbase, Texas Zničen Prototyp byl zničen během tlakovací zkoušky.[12]
Mk2 prosinec 2018 listopad 2019 Cocoa, Florida Sešrotován Výroba prototypu byla zrušena.
S1 (Mk3) září 2019 26. února 2020 únor 2020 Starbase, Texas Zničen Byl zničen během tlakovací zkoušky.[13]
Mk4 září 2019 listopad 2019 Cocoa, Florida Sešrotován Výroba prototypu byla zrušena.
S3 březen 2020 29. března 2020 3. dubna 2020 Starbase, Texas Zničen Byl zničen během tlakovací zkoušky.[14]
S4 březen 2020 24. dubna 2020 5. května 2020 29. května 2020 Starbase, Texas Zničen SN4 jako první plnohodnotný prototyp pro tlakovací zkoušku. Poté s ní bylo provedeno pět statických zážehů motoru Raptor.[15] SN4 selhal při testu rychlého odpojení přípojky mezi raketou a rampou, která se odpojuje po startu.[16]
S5 duben 2020 24. června 2020 27. července 2030 4. srpna 2020 únor 2021 Starbase, Texas Sešrotován 1 Prototyp úspěšně přečkal kryogenní tlakovací zkoušku. Provedl úspěšný statický zážeh a provedl skok do 150 metrů.
S6 květen 2020 12. srpna 2020 23. srpna 2020 3. září 2020 leden 2021 Starbase, Texas Sešrotován 1 Prototyp úspěšně přečkal kryogenní tlakovací zkoušku. Provedl úspěšný statický zážeh a provedl skok do 150 metrů.
S8 červenec 2020 27. září 2020 20. října 2020 9. prosince 2020 9. prosince 2020 Starbase, Texas Zničen 1 První prototyp z oceli 304L a první Starship vybavená funkčními křidélky. Úspěšně absolvoval kryogenní zkoušky a byl opatřen třemi motory Raptor. Dne 20. října 2020 následoval statický zážeh[17] a 23. října montáž špičky. Následně byly 10. a 12. listopadu provedeny statické zážehy, přičemž první proběhl správně, ale při druhém došlo k poškození motorové sekce odletujícími úlomky z poškozené rampy, což si vyžádalo opravy a výměnu motoru. Dne 25. listopadu byl proveden úspěšný statický zážeh. 9. prosince proveden testovací let, prototyp byl zničen při přistání.
S9 srpen 2020 22. prosince 2020 6. ledna 2021 2. února 2021 2. února 2021 Starbase, Texas Zničen 1 Prototyp vyletěl úspěšně do výšky 10 km, během přistávacího manévru se jeden z motorů Raptor nezažehl, následkem čehož se prototyp nebyl schopen vrátit do svislé polohy a narazil do země částečně nakloněný.
S10 září 2020 29. ledna 2021 23. února 2021 3. března 2021 3. března 2021 Starbase, Texas Zničen 1 Prototyp vyletěl úspěšně do výšky 10 km a jako první úspěšně přistál po letu na břiše. Jako první také použil pro přistávací manévr 3 motory, díky čemuž byl zajištěna redundance. Přistání ovšem bylo poměrně tvrdé (cca 35 km/h). Elon Musk později prozradil, že příčinou tvrdého dosednutí byl příliš nízký tah motoru, pravděpodobně kvůli nasátí části helia, které v palivové nádrži zajišťuje tlakování metanu.[18][19] Po přistání došlo k požáru v motorové sekci, což sice bylo uhašeno, ale přibližně 8 minut po přistání došlo k výbuchu, při kterém byl prototyp zničen.
S11 září 2020 8. února 2021 22. března 2021 30. března 2021 30. března 2021 Starbase, Texas Zničen 1 Prototyp úspěšně vystoupal do výšky 10 km. Přistání bylo neúspěšné, k explozi prototypu došlo několik desítek metrů na zemí. Celý průběh letu probíhal v pořádku, ale relativně malý únik metanu způsobil požár na motoru 2 a došlo ke spálení části avioniky. To během přistávacího zážehu vedlo k „tvrdému startu“ v metanovém turbočerpadle.[20] Start proběhl v husté mlze, která značně znemožnila pozemní pozorování.
S12-S14 podzim 2020 únor 2021 Starbase, Texas Výroba zrušena Výroba byla z důvodu zastaralého hardwaru zrušena a zbylé díly prototypů byly sešrotovány.
S15 listopad 2020 8. dubna 2021 26. dubna 2021 5. května 2021 25. května 2021 Starbase, Texas Vyřazen 1 První prototyp 2. generace. Obsahoval stovky vylepšení konstrukce, avioniky, softwaru, vylepšený návrh rozvodů pohonných látek ve spodní části lodi a upravenou konfiguraci Raptorů. 5. května 2021 proběhl testovacímu let do výšky 10 km, který skončil prvním úspěšným přistáním.[21] Prototyp byl poté vystaven blízko výrobní haly ve Starbase.
S16-S19 leden/ únor 2021 jaro 2021 Starbase, Texas Výroba zrušena Vzhledem k tomu, že SpaceX chce co nejdříve přejít na orbitální lety, byla výroba těchto prototypů zrušena. Prototyp SN16, který již byl zkompletován, byl vystaven vedle prototypu SN15.
S20 březen 2021 13. srpna 2021 Starbase, Texas Probíhá testování 0 První prototyp 3. generace. Bude určen pro první orbitální let. Je vybaven kompletním tepelným štítem, třemi vakuovými motory Raptor a systémem pro oddělení od prvního stupně.[22] 6. srpna 2021 byl na orbitální rampě na hodinu poprvé připojen k prototypu B4, kde se ověřila kompatibilita. Poté byl prototyp převezen zpět do výrobní haly. 17. srpna 2021 byl vyzvednut na suborbitální rampu B pro plánované testování.
S21 květen 2021 Starbase, Texas Ve výrobě 0
S22 září 2021 Starbase, Texas Ve výrobě 0
Technologický demonstrátor Starhopper

Seznam testovacích nádrží[editovat | editovat zdroj]

Označení Poprvé spatřen Vývoz na rampu Datum vyřazení Lokalita Status Poznámka
Test Tank 1 leden 2020 9. ledna 2020 10. ledna 2020 Starbase, Texas Zničen (plánovaně)
LOX Header Test Tank leden 2020 23. ledna 2020 25. ledna 2020 Starbase, Texas Zničen (plánovaně)
Test Tank 2 leden 2020 27. ledna 2020 28. ledna 2020 Starbase, Texas Zničen (plánovaně)
SN2 únor 2020 7. března 2020 březen 2020 Starbase, Texas Vyřazen Jedná se o testovací nádrž, která byla po provedení několika tlakovacích zkoušek uskladněna.
SN7 květen 2020 12. června 2020 23. června 2020 Starbase, Texas Zničen (plánovaně) Testovací nádrž s cílem otestovat nový typ oceli (304L).[23] Nádrž byla následně zničena při tlakové zkoušce.
SN7.1 červenec 2020 8. září 2020 22. září 2020 Starbase, Texas Zničen (plánovaně) Vylepšená testovací nádrž podobná nádrži SN7. Zničena během destrukční tlakové zkoušky.
SN7.2 prosinec 2020 20. ledna 2021 15. března 2021 Starbase, Texas Vyřazen Testovací nádrž s tloušťkou stěny 3 mm místo stávajících 4 mm. Nádrž byla po provedení dvou kryogenních zkoušek vyřazena.
BN2.1 duben 2021 3. června 2021 25. června 2021 Starbase, Texas Vyřazen Zkušební nádrž rakety Super Heavy. Jejím účelem bude ověřit odolnost konstrukce motorové sekce. Nádrž byla po provedení dvou kryogenních zkoušek vyřazena.

Seznam Super Heavy[editovat | editovat zdroj]

Označení Poprvé spatřen Vývoz na rampu První statický zážeh První let Datum vyřazení Lokalita Status Počet letů Poznámka
B1 září 2020 jaro 2021 Starbase, Texas Sešrotován První prototypy prvního stupně. Prototyp, vysoký 70 metrů, sloužil pouze k nacvičení výrobních postupů. Prototyp byl po zkompletování sešrotován.[24]
B3 březen 2021 1. července

2021

19. července 2021 19. července 2021 Starbase, Texas Sešrotován Tento prototyp měl být určen pro první orbitální let, nakonec však posloužil pouze k pozemnímu testování.[25] Obsahuje mnoho vylepšení oproti prototypu B1. Nejvýraznějším rozdílem je prohození hlavních nádrží, kdy u B1 byla metanová nádrž dole a u B3 nahoře. Prototyp byl usazen na suborbitální rampu A, kde podstoupil tlakové testy a statický zážeh se třemi motory Raptor. Prototyp byl poté rozřezán na několik dílů a sešrotován.
B4 červenec 2021 7. září 2021[26] Starbase, Texas Probíhá testování První prototyp, který je určen pro první orbitální let. Je vybaven 29 motory Raptor, roštovými kormidly a obsahuje několik konstrukčních změn, oproti prototypu B3. 4. srpna 2021 byl, jako první prototyp vůbec, vyzvednut na orbitální odpalovací rampu, kde se ověřila kompatibilita s orbitální rampou a druhým stupněm, Starship. Poté byl prototyp převez zpět do výrobní haly. [27] Dne 7. září byl prototyp převezen zpět k orbitální odpalovací rampě, o den později byl prototyp vyzvednut na tuto rampu.[28]
B5 červenec 2021 Starbase, Texas Ve výrobě
B6 září 2021 Starbase, Texas Ve výrobě

Seznam testovacích letů[editovat | editovat zdroj]

SN9 na startovací rampě

Seznam suborbitálních letů[editovat | editovat zdroj]

Číslo letu Datum a čas startu (UTC) Testovaný prototyp Startovací rampa Dosažená výška Výsledek Trvání
1 5. dubna 2019 Starhopper Ground pad,

Starbase, Texas

~1 m Úspěch ~3 sekundy
2 25. července 2019 Starhopper Ground pad,

Starbase, Texas

20 m Úspěch ~22 sekund
3 27. srpna 2019

22:00

Starhopper Ground pad, Starbase, Texas 150 m Úspěch ~58 sekund
4 4. srpna 2020

23:57

S5 Suborbital Pad A, Starbase, Texas 150 m Úspěch ~45 sekund
5 3. září 2020

17:47

S6 Suborbital Pad A, Starbase, Texas 150 m Úspěch ~45 sekund
6 9. prosince 2020

22:45

S8 Suborbital Pad A, Starbase, Texas 12,5 km Zničen při přistání 6 minut 42 sekund
7 2. února 2021

20:25

S9 Suborbital Pad B, Starbase, Texas 10 km Zničen při přistání 6 minut

26 sekund

8 3. března 2021

23:15

S10 Suborbital Pad A, Starbase, Texas 10 km Zničen po přistání 6 minut

24 sekund

9 30. březen 2021

13:00

S11 Suborbital Pad B, Starbase, Texas 10 km Zničen před přistáním 5 minut

49 sekund

10 5. května 2021 S15 Suborbital Pad A, Starbase, Texas 10 km Úspěch 6 minut

8 sekund

Seznam orbitálních letů[editovat | editovat zdroj]

Číslo

letu

Datum a čas startu (UTC) Testované

prototypy

Startovací rampa Dosažená

výška

Výsledek Trvání Poznánka
1 1. čtvrtletí 2022 Starship S20,

Superheavy B4

Orbital Launch Pad A, Starbase, Texas Plánovaná Ke startu dojde nejdříve v první polovině roku 2022. Plán letu je takový, že po oddělení stupňů, Superheavy hladce přistane, přibližně 30 km od pobřeží, v Mexickém zálivu.

Starship dosáhne maximální výšky 115 km. 90 minut po startu se pokusí o měkké přistání přibližně 100 km od severozápadního pobřeží Kauai do oceánu.[29]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STARSHIP [online]. SpaceX, 2019 [cit. 2019-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-30. (anglicky) 
  2. GRUSH, Loren. SpaceX flies Starship prototype rocket to highest altitude yet — but doesn’t stick the landing. The Verge [online]. 2020-12-09 [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MAJER, Dušan. Musk zveřejnil informace o nosiči Super Heavy [online]. Kosmonautix.cz. 2020-09-03. Dostupné online. 
  4. MELECHIN, Petr. Vše o Starship [online]. ElonX, 2019-01-26, rev. 2019-09-30 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. SpaceX. SpaceX [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SpaceX targets 2021 commercial Starship launch. SpaceNews.com [online]. 2019-06-28 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. MAJER, Dušan. První poskočení Starhopperu [online]. Kosmonautix.cz, 2019-07-26 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. MELECHIN, Petr. Starhopper naposledy vzletěl, tentokrát do výšky 150 metrů [online]. ElonX, 2019-08-28 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  9. MAHONEY, Erin. NASA Selects Blue Origin, Dynetics, SpaceX for Artemis Human Landers. NASA [online]. 2020-04-30 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 
  10. https://twitter.com/elonmusk/status/1398761944606285828. Twitter [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  11. https://twitter.com/elonmusk/status/1300698052026683394. Twitter [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 
  12. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2019-11-21 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2020-02-29 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (česky) 
  14. ElonX [online]. 2020-04-04 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (česky) 
  15. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2020-05-29 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (česky) 
  16. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2020-06-09 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (česky) 
  17. https://twitter.com/elonmusk/status/1318677645358518272. Twitter [online]. [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. 
  18. https://twitter.com/elonmusk/status/1368016384458858500. Twitter [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  19. https://twitter.com/elonmusk?ref_url=https%3a%2f%2fportal.24liveblog.com%2f%2fevent%2f2218960025146598624%2fnews%2fadd. Twitter [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  20. https://twitter.com/elonmusk/status/1379022709737275393. Twitter [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  21. https://twitter.com/elonmusk/status/1376894241792737280. Twitter [online]. [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  22. https://twitter.com/elonmusk/status/1376898630582419461. Twitter [online]. [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  23. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2020-05-29 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. 
  24. https://twitter.com/elonmusk/status/1376902791906611200. Twitter [online]. [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  25. https://twitter.com/elonmusk/status/1408245758869086209. Twitter [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 
  26. Super Heavy Booster 4 Rolled Back to the Launch Site | SpaceX Boca Chica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  27. Super Heavy Booster 4 Lifted onto the Orbital Launch Pad | SpaceX Boca Chica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  28. Super Heavy Booster 4 Lifted Back onto the Orbital Launch Mount | SpaceX Boca Chica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  29. Space Exploration Technologies Corp. (SpaceX) 0748-EX-ST-2021 FCC Experimental License. fcc.report [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]