Přeskočit na obsah

Daniela Kovářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Daniela Kovářová
11. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vládyJan Fischer
PředchůdceJiří Pospíšil
NástupceJiří Pospíšil
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1987–1989)
Nestranička
v české vláděza ODS (2009–2010)
Rodné jménoDaniela Šindlerová
Narození17. listopadu 1964 (59 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMartin Kovář
Dětidcera Jana a syn Jan
SídloŠtěnovice
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Profeseprávnička, politička
OceněníBludný balvan (2022)
Webová stránkawww.akkovarova.cz
CommonsDaniela Kovářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kovářová, rozená Šindlerová, (* 17. listopadu 1964 Ostrava) je česká právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě. Od ledna 2018 je prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Životopis

V letech 1979–1983 studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě. Poté absolvovala Právnickou fakultu J. E. Purkyně v Brně (v současnosti Masarykova univerzita), zakončenou v roce 1987 titulem doktor práv (JUDr.). V letech 1987 až 1989 byla kandidátkou Komunistické strany Československa.

Kariéra

V listopadu 1989 složila advokátní zkoušky. V letech 1990–2008 měla advokátní kancelář v Plzni, specializovanou v oborech trestního práva, rodinného práva a smluvní agendy. Mezi lety 1999–2005 působila jako předsedkyně Sekce pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory (ČAK). V období 2005–2008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK. Od května 2008 do února 2011 byla ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance rezortu justice.

Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, kterou pak vykonávala ve vládě Jana Fischera až do června 2010. Po většinu tohoto času byla také předsedkyní Legislativní rady vlády. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá s deseti hlasy, čímž se nedostala mezi dva senátní nominanty na funkci.[1]

V únoru 2011 se vrátila do advokacie a zaměřuje se především na rodinné právo a související oblasti.[2][3] Přednáší rodinnou a advokátní problematiku, publikuje v odborném i populárním tisku a popularizuje právo na veřejnosti. V letech 2012 až 2018 vyučovala právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Od roku 2017 vyučuje mediaci v Ústavu práva a právní vědy. Od listopadu 2011 do prosince 2016 byla šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy, od roku 2017 stojí v čele jeho redakční rady. Je zkušebním komisařem pro advokátní zkoušky a zkoušky z mediace. Od roku 2015 členkou Obce spisovatelů a členkou Střediska západočeských spisovatelů. Spolupořádá a moderuje odborné právnické konference. V oboru rodinného práva získala ocenění Právník roku za rok 2016.[4] Počátkem roku 2018 založila Unii rodinných advokátů – odborný spolek, jehož cílem je podpora tradiční rodiny a mimosoudního řešení rodinných sporů. Úzce spolupracuje s Českou advokátní komorou v oblasti dalšího vzdělávání advokátů.

Soukromý život

Je vdaná za Ing. Martina Kováře, MBA, generálního ředitele nábytkářské firmy Jitona a. s. (se sídlem v Soběslavi), bydlí spolu ve Štěnovicích u Plzně a mají dvě dospělé děti. Od roku 1995 je členkou Mensy ČR, mezi zářím 1998 a červnem 2001 byla členkou Rady Mensy ČR a mezi říjnem 1999 a červnem 2000 místopředsedkyní správní rady „mensovního“ Osmiletého gymnázia Buďánka.[5] V letech 2015–2018 byla tiskovou mluvčí Obce spisovatelů ČR.

Názory

V roce 2017 kritizovala hnutí Me Too, bojující proti sexuálnímu obtěžování žen. Podle Kovářové je MeToo jen nafouknutá bublina a „dívky se dnes berou příliš vážně a pak se jich všechno dotkne”.[6] Magazínu Reflex sdělila, že za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy a kampaň MeToo je podle ní symbol toho, že se máme až moc dobře a lituje mladé muže.[7]

V prosinci 2021 přednášela o negativech ženské emancipace na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, což vyvolalo negativní reakce u některých studentů, kteří napsali vedení fakulty otevřený dopis. V dopise bylo uvedeno, že se přednáška Kovářové opírala „pouze o nepodložené domněnky, postrádala akademickou úroveň a strukturu” a obsahovala „nemálo genderových stereotypů”. Dále žádali vedení, aby v budoucnu uvážilo pozvání odborníků, kteří se tématem zabývají na odborné úrovni. Kovářová proti tomu uvedla, že akademická půda by měla sloužit svobodomyslným názorům a unést i provokativní otázky, nikoli omezovat diskuzi. Zároveň uvedla, že jí mrzí, že kultura rušení (cancel culture) dorazila i do Česka.[8][9] Vedení Právnícké faktulty se Kovářové zastalo s odůvodněním, že na akademické půdě, by měla být rozmanitost přístupů a měl by být dáván prostor i nepopulárním názorům.[10]

Kontroverze

Během svého třináctiměsíčního působení ve funkci ministryně spravedlnosti podala 112 stížností pro porušení zákona. Několik z těchto stížností bylo značně kontroverzních, neboť byly v rozporu s názorem odborníků ministerstva a souhlasného stanoviska příslušných státních zastupitelství. Nejvyšší soud zvrátil zhruba 90 % stížností, které Kovářová podala. Sama Kovářová vyvrátila, že by některé z obviněných v kauzách, proti kterým podávala stížnosti, znala.[11] V této souvislosti získal největší pozornost případ Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, kteří v roce 2008 odcizili 74 milionů korun z auta bezpečnostní agentury. Kovářová jim nechala přerušit desetiletý trest odnětí svobody, který si již odpykávali dva roky ve vězení. Po propuštění z vězení oba prchli do zahraničí. Stížnost Kovářové stáhl její nástupce ve funkci ministra spravedlnosti Jiří Pospíšil. Policie oba muže zatkla v květnu 2011 v Thajsku.[12] Téhož roku začala okolnosti kolem podané stížnosti k tomuto případu vyšetřovat protikorupční policie, kvůli podezření z úplatkářství. Kovářová to odmítla.[13] V roce 2013 byl v této kauze pravomocně za nadržování k podmínce odsouzen soudce Vlastimil Matula, který připravil materiály pro podání stížnosti.[14][15] Kovářová k této záležitosti vypověděla, že neměla dostatek času všechny materiály řádně prostudovat, neboť dostávala asi dvě stě dokumentů denně.[16]

Literární činnost

Je autorkou řady odborných článků a samostatných odborných publikací (mj. Jak vyjednávat o odměně aneb Nejsme si všichni rovni. Wolters Kluwer Praha 2019, 204 stran, ISBN 9788075982186, Dědické právo podle nového občanského zákoníku, Leges Praha, 2015, ISBN 978-80-7502-097-0, 288 stran, Vyživovací povinnost po rekodifikaci, Leges 2014, ISBN 978-80-7502-023-9, 168 stran, Rodina a výživné, Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných, Leges Praha 2011, ISBN 978-80-87212-84-4, 150 stran), odborných publikací i spoluautorkou několika odborných komentářů (mj. Tajemství v českém právní řádu, Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), Etický kodex advokáta, Advokátní tarif (Odměna advokáta), Zákon o advokacii aj.)

Pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Je také literárně činná, vydala 15 beletristických knih. V roce 2008 pod pseudonymem Ida Sebastiani (rodné jméno její italské babičky[17]) vydala knihu mysteriózních povídek s názvem Minutové povídky.[18] Na podzim 2009 vyšla její druhá kniha „Láskyplné“ povídky.[17] Rozepsané má Justiční povídky a Erotické povídky.[19]

Od roku 2009 do počátku roku 2012 byla členkou redakční rady časopisu Státní zastupitelství. V prosinci 2010 vydala humorné vylíčení svých zkušeností v politice nazvané Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně. Na podzim roku 2011 vydala sbírku justičních povídek nazvanou Oko za oko a v roce 2012 jí v nakladatelství Mladá fronta vyšel román Sbohem, cizinko. Na počátku roku 2014 vydala sbírku fejetonů Jak se dělá štěstí, v listopadu 2014 cynický román o justici a silných ženách, nazvaný Advokátka v šoku. V roce 2015 vydala detektivku Mrtvá z golfového hřiště, za kterou získala cenu Bohumila Polana a cenu Literární akademie Blinkr v soutěži o nejlepší román roku za rok 2015. V roce 2016 vydala další detektivku Smrt v justičním paláci. V roce 2017 napsala spolu s doc. MUDr. Radimem Uzlem humoristickou knihu Jak se žije padesátkám anebo čarodějnice neupalovat! V roce 2018 jí vyšla kniha kniha Jak chovat muže, v roce 2019 další sbírka fejetonů Jak hubnout a nezblbnout aneb peklo s kily navíc a v roce 2020 ironická detektivka Matkovražedkyně. V roce 2021 jí vyšla kniha Pivař a blondýna, kterou napsala s Ladislavem Jaklem.

Literární ocenění

  • 2. místo v soutěži O cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2018 za knihu Jak chovat muže
  • Nejprodávanější kniha nakladatelství Mladá fronta za rok 2018 za knihu Jak chovat muže
  • 3. místo v literární soutěži O cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2017 za knihu Jak se žije padesátkám
  • Cena Bohumila Polana za rok 2015 za detektivku Mrtvá z golfového hřiště
  • Cena Literární akademie Blinkr v soutěži o nejlepší román roku za rok 2015 za román Mrtvá z golfového hřiště
  • Čestné uznání v literární soutěži o nejlepší humoristickou knihu O Cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2014 za knihu Advokátka v šoku

Odkazy

Reference

  1. ↑ Senátoři navrhli na post ombudsmana Brožovou a Šabatovou – iDNES.cz, 23. 6. 2010
  2. ↑ Daniela Kovářová opouští Justiční akademii, jacz.cz, 31. ledna 2011
  3. ↑ Výpis ze seznamu advokátů ČAK. vyhledavac.cak.cz [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04. 
  4. ↑ Právník roku 2016. Tisková zpráva [online]. Česká advokátní komora, 2017-02-03 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Osmileté gymnázium Buďánka, o.p.s. – výpis na portálu justice.cz Archivováno 27. 5. 2007 na Wayback Machine. (IČ 25058843)
  6. ↑ Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. Exministryně spravedlnosti kritizuje kampaň #MeToo [online]. seznamzpravy.cz, 2017-11-21 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy, říká exministryně Kovářová [online]. Reflex, 2017-11-24 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Emancipace přináší negativa, řekla Kovářová. Sklidila tak kritiku studentek práv [online]. aktualne.cz, 2021-12-8 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ Bývalá ministryně Kovářová pobouřila feministky na právech. „Dorazila sem cancel culture,“ říká [online]. Echo24, 2021-12-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Právnická fakulta stojí za exministryní Kovářovou. Její projev zvedl feministky ze židle [online]. echo24.cz, 2021-912-9 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kovářová podala jako ministryně deset kontroverzních stížností [online]. novinky.cz, 2010-8-4 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ V Thajsku zatkli dva Čechy, kteří v roce 2008 ukradli u Hořic 74 milionů [online]. idnes.cz, 2011-5-14 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Policie šetří, proč Kovářová propustila dva vězně [online]. denik.cz, 2011-7-28 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Soudce Matula dostal za nadržování zlodějům desítek milionů podmínku [online]. e15.cz, 2013-8-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zlodějům 74 milionů nenadržoval, zastal se Ústavní soud bývalého soudce [online]. idnes.cz, 2016-7-26 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nebyl čas vše studovat, řekla exministryně v kauze nadržování zlodějům [online]. idnes.cz, 2017-2-23 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Ministryně křtila povídky nabité erotikou, Klaus pohledy na politiku – iDNES.cz, 11. 11. 2009
  18. ↑ Nová vláda má hodně žen. Ale klíčoví jsou muži: Fischer, Janota, Kohout – iHNed.cz, 5. 5. 2009
  19. ↑ Nenapadlo mě říct komunistům ne, tvrdí ministryně spravedlnosti – rozhovor na ona.iDNES.cz, 14. 6. 2009 (aktualizováno 22. 6. 2009 pod novým titulem Ministryně spravedlnosti: Chtěla bych rozkrýt kauzu Čunek)

Externí odkazy

Videa
Vláda Jana Fischera
Předseda vlády
Jan Fischer (jmenován 9. dubna 2009; nestraník)
Členové v den jmenování vlády
8. května 2009 (nestraníci)
Martin Barták (místopředseda vlády a obrana, navržen ODS) • Jan Kohout (místopředseda vlády a zahraničí, n. ČSSD) • Eduard Janota (finance, n. ODS) • Miroslava Kopicová (školství, n. ODS) • Václav Riedlbauch (kultura, n. ČSSD) • Petr Šimerka (práce a sociální věci, n. ČSSD) • Dana Jurásková (zdravotnictví, n.  ODS, od 10. 6. 2010 členka ODS) • Daniela Kovářová (spravedlnost, n. ODS) • Martin Pecina (vnitro, n. ČSSD) • Vladimír Tošovský (průmysl a obchod, n. ČSSD) • Rostislav Vondruška (místní rozvoj, n. ČSSD) • Jakub Šebesta (zemědělství, od 22. března 2010 životní prostředí, n. ČSSD)  Gustav Slamečka (doprava, n. ODS) • Ladislav Miko (životní prostředí, n. SZ) • Michael Kocáb (lidská práva a menšiny, n. SZ) • Štefan Füle (evropské záležitosti, n. ČSSD)
Členové jmenovaní později
30. listopadu 2009
Jan Dusík (životní prostředí, n. SZ) • Juraj Chmiel (evropské záležitosti, n. ODS) • Pavel Zářecký (bez portfeje a legislativní rada, n. ČSSD)
15. dubna 2010
Rut Bízková (životní prostředí, n. ODS)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniela_Kovářová&oldid=20750442“