Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu
Alois Thomas Raimund Harrach.jpg
Narození 7. března 1669
Vídeň
Úmrtí 7. listopadu 1742 (ve věku 73 let)
Vídeň
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna (1697)
Děti Bedřich August Harrach
Ferdinand Bonaventura II. Antonín hrabě z Harrachu
Johann Ernst von Harrach
Rodiče Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Funkce viceroy of Naples
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Tomáš Rajmund, hrabě Harrach (německy Aloys Thomas Raimund, Graf von Harrach, 7. března 1669, Vídeň7. listopadu 1742, tamtéž) byl rakousko-český aristokrat, císařský politik, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna a místokrál neapolský a sicilský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alois, hrabě Harrach pocházel ze starého, původem jihočeského rodu Harrachů. Jeho otcem byl Ferdinand Bonaventura I., hrabě Harrach, matkou pak hraběnka Jana Terezie z Lamberka (* 1639; † 1716) Alois se r. 1693 stal jedním z radů císařovy Říšské dvorské rady[1] a r. 1694 císařským vyslancem v Drážďanech, v letech 16971700 působil ve stejné funkci ve Španělsku a v roce 1711 se znovu ocitl v Drážďanech a ihned na to se vydal do Berlína a Hannoveru na diplomatickou misi. Téhož roku byl pověřen výkonem říšského dědičného úřadu číšníka během korunovace císaře Karla VI. ve Frankfurtu. Pověřen byl proto, že oprávněný dědičný číšník, hrabě Vollrath Schenck z Limpurgu se tehdy nedostavil.[2] V letech 1715–1742 držel Alois Tomáš úřad nejvyššího zemského maršálkaDolních Rakousích. V letech 17281733 byl místokrálem neapolským a sicilským, což mu umožnilo v Neapoli získat řadu uměleckých děl, dnes vystavených v rodové galerii na rakouském zámku Rohrau. Od roku 1734 až do své smrti byl Harrach členem tzv. Tajné státní konference, privátního poradního orgánu habsburských císařů a králů.

Nicola Maria Rossi: Slavnostní výjezd místokrále Aloise Tomáše z Harrachu z Palazzo RealeNeapoli (kolem 1730)

Patřil k významným stavebníkům své doby a mnohokrát pověřil předního barokního architekta, Johanna Lukase von Hildebrandta, aby mu přestavěl zámek PruggBrucku nad Litavou a vídeňský palác Harrachů na Ungarngasse.

Erb a rodová aliance[editovat | editovat zdroj]

Alois Tomáš z Harrachu se podruhé oženil s Annou Cecílií, poslední příslušnicí štýrského hraběcího rodu Thannhausenů. Aby jméno a erb rodu nezaniklo, vydal císař Josef I. dne 26. ledna 1708 diplom, který povoloval, aby brucká větev Harrachů připojila napříště ke svému jménu i predikát z Thannhausenu a přijala také thannhausenský erb.[3] Od té doby je erb Harrachů (3 pštrosí pera vyrůstající ze zlaté koule uprostřed červeného pole) umístěn na středním štítku erbu, zatímco erbovní pole 1 a 4 zobrazuje zlatý orlí pařát na černém poli, znak Thannhausenů, a pole 2 a 3 jsou rozdělená na dvě zlatá a červená menší pole, dělená pokosem černým a bílým břevnem, bývalý znak rodu Aeckherlinů, který Thannhausenové dříve podobně "zachránili před vymřením". Na erbovním štítě leží hraběcí korunka a z ní vyrůstají čtyři turnajové přilby s korunkami a klenoty. Vnitřní přilba heraldicky vpravo (tj. opticky vlevo) s červeným chocholem, ve kterém je vetknut harrachovský znak se třemi pštrosími pery, patří Harrachům stejně jako vnější přilba vpravo se dvěma buvolími rohy, z nichž z každého vyrůstá šest pštrosích per. Vnitřní přilba vlevo s klenotem ve tvaru orlího spáru je thannhausenská a vnější přilba vlevo s chocholem v barvách rodu patří Aeckherlinům.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Alois z Harrachu se 22. dubna 1691 oženil s hraběnkou Marií Barborou ze Šternberka († 1694/95), ze sňatku vzešlo 5 dětí:

  • Josef Filip Václav (* 28. prosince 1691; † 9. prosince 1693)
  • František Václav (1692)
  • Marie Filipína Josefa (* 9. ledna 1693, Vídeň; † 2. dubna 1763, Praha), provdaná za Jana Františka, hraběte z Thun-Hohensteinu
  • Ferdinand Leopold (* 21. prosince 1693; † 5. prosince 1694)
  • Václav Bedřich (1694)

Podruhé se Alois Tomáš oženil 22. srpna 1695[4] s Annou Cecílií, hraběnkou z Thannhausenu (* 14. března 1674; † 15. února 1721) její predikát nosí rod Harrachů dodnes. Z manželství vzešlo 10 dětí:

Potřetí se oženil 8. června 1721 s hraběnkou Marií Ernestinou z Ditrichštejna (* 13. července 1683; † 30. ledna 1744), vdovou po zmíněném Janu Václavovi z Gallasu, manželství zůstalo bezdětné, ale Marie přinesla do manželství severomoravské panství Janovice a severočeské panství Šluknov.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aloys Thomas Raimund von Harrach na německé Wikipedii.

  1. GSCHLIEßER, Oswald von. Der Reichshofrat. 1. vyd. Wien: Adolf Holzhausen, 1942. 559 s. Dostupné online. S. 323. (německy) 
  2. KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657-1658): volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2009. 327 s. ISBN 978-80-86829-43-2. S. 186n (pozn. č. 165). Hrabě Vollrath Schenck ostatně již o dva roky později umírá jako poslední z rodu. Úřad říšských dědičných číšníků (šenků) pak přechází dědičně na hrabata z Althanu.. 
  3. FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 2. F-J. Senftenberg: Selbstverlag, 1970. 5 svazků (277 s.). S. 164. (německy) 
  4. Stránka o genealogii Harrachů a Thannhausenů [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SCHUMANN, Gottlieb. Jährliches genealogisches Handbuch. 1. vyd. [s.l.]: Gleditsch, 1732. 564 s. Dostupné online. S. 495. (německy) Psáno švabachem. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KELLENBRENZ, Hermann: Harrach, Aloys Graf von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, ISBN 3-428-00188-5, S. 697-698, dostupné online
  • HEILINGSETZER, Georg, Die Harrach. Ihre Stellung in Politik, Wirtschaft und Kultur des alten Österreich. In: Palais Harrach. Geschichte, Revitalisierung und Restaurierung des Hauses an der Freyung in Wien. Trauner, Linz 1995, ISBN 3-85320-713-8, S. 81–87.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Joaquín Fernández de Portocarrero
Znak z doby nástupu Neapolský místokrál
17281733
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Giulio Visconti Arese