Přeskočit na obsah

Karel Lamač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Lamač
Narození27. ledna 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. srpna 1952 (55 let)
Hamburk
Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
BydlištěPraha
Národnostčeská
Povoláníkameraman
režisér
Znám jakorežisér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lamač (27. ledna 1897 Praha[1], Rakousko-Uhersko – 2. srpna 1952 Hamburk, Spolková republika Německo) byl český filmař, jednalo se o velmi významnou zakladatelskou osobnost moderní české kinematografie.

Začátky

Karel Lamač se narodil v Košířích[2] u Prahy jako jediný syn pražského rodáka a magistra farmacie Karla Lamače (*1863) a jeho manželky Františky, rozené Prusíkové, ovdovělé Kovářové (*1860)[3]. Studoval na lékárníka, stejně jako jeho otec. Mnohem více ho však zaujalo umění a ještě v době studií se stal dirigentem filharmonického orchestru, později začal vystupovat společně s ochotníky jako kouzelník. V době stáží v Drážďanech se seznámil s filmováním. Za první světové války narukoval do armády a na frontě údajně natáčel v zákopech aktuality, přičemž velmi často riskoval vlastní život. Toto tvrzení je však některými badateli zpochybňováno.[4] [5]

Filmování

Po skončení první světové války a návratu do vlasti (1918) se osamostatnil a založil vlastní filmový ateliér Kavalírka.

Jeho prvním československým filmem se stal Vzteklý ženich (1919), ke kterému napsal jak námět tak i scénář, byl jeho režisérem a i hercem – tento film se však do dnešních dob nedochoval.

Němý film mu přinesl výrazné herecké uplatnění, vytvořil oblíbenou filmovou dvojici s půvabnou divou Anny Ondrákovou (vlastním jménem Anna Sofie Ondráková, v zahraničí známá jako Anny Ondra), společně hráli v:

Společně založili společnost Ondra – Lamač Film. Byli do sebe hluboce zamilováni, ale když mu Anny Ondráková navrhla manželství, opakovaně ho odmítl s příslibem do budoucnosti vzhledem ke svému enormnímu pracovnímu vytížení. Anny se proto potom ve svých 31 letech vdala za známého německého boxera Maxe Schmelinga, což jej značně zranilo.

On, Anny Ondráková, režisér Václav Wasserman a kameraman Otto Heller byli ve 20. letech 20. století odbornou kritikou i diváky považováni za tzv. silnou čtyřku českého filmu.

Popularitu mu přinesla filmová úloha roztržitého docenta Bulfínka ve filmu Na tý louce zelený (1936). Posledním československým filmem, ve kterém se objevil, byla komedie Milování zakázáno (1938), v obou filmech měl na starosti (tak jako obvykle) i režii.

Už jeho režisérské prvotiny v Československu vzbudily široký ohlas, řadí se mezi ně němé filmy :

Ještě větší uznání získal po nástupu zvukových filmů, nejúspěšnější byly ty filmy, ve kterých hrál král českých komiků Vlasta Burian: už první český zvukový film C. a k. polní maršálek (1930) vyvolal nečekaný úspěch, dále Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Nezlobte dědečka, Ducháček to zařídí. Společně se svým přítelem a žákem Martinem Fričem režíroval komedie: On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku. Oblíbené byly i filmy Důvod k rozvodu, Pozor straší. Natáčel i v zahraničí – v Německu, Francii, Anglii i v USA. Jeho posledním českým filmem byla komedie U pokladny stál... s Vlastou Burianem (1939).

Před nacistickým nebezpečím emigroval do Holandska, později do Belgie a Francie, kde opět natáčel. Po napadení Francie nacisty odjel do Anglie, kde opět vstoupil do armády a v Royal Air Force natáčel dokumenty ze života československých vojáků. Pozornost vzbudila jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo (1943), ve které účinkoval i pozdější československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Jeho oduševnělý hlas se hodil do dokumentárních filmů, které byly připravovány na uvedení v osvobozeném Československu. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, ale hned zase emigroval, ze strachu z komunistického převratu. Zpočátku působil ve Francii, později žil několik let v USA, kde pracoval na novinkách a vynálezech v oblasti filmu a televize. Po ukončení aktivní činnosti se přestěhoval do bavorského Mnichova.

Dne 2. srpna 1952 zemřel v Hamburku po vážné nemoci ledvin a jater[6] a byl zde pohřben.[7]

Souhrn tvorby

Podílel se na více než 260 filmech (okolo 100 jich sám režíroval, v 50 z nich sám hrál, k 20 z nich napsal scénář, u 7 z nich byl autorem námětu, u 4 byl střihačem, v 4 sám zpíval, v 2 byl i autorem písní. Napsal i jednu z prvních českých knih o filmu: Jak se píše filmové libreto, ve které shromáždil svoje dlouholeté zkušenosti.

Citát

Tak všestranný talent, jakým byl Karel Lamač, mohl se narodit – podle podivuhodných přírodních zákonů – právě jen v době, která všestranné talenty potřebovala. Přišel do Excelsioru zařídit laboratoř. Začínal zde v roličce flamendra Jirky v otcově filmu "Alois vyhrál los". Skončil jako režisér asi padesáti filmů. Dvě stě dalších je poznamenáno jeho účastí hereckou nebo podnikatelskou.

Adolf Branald[8]

Filmografie

Režie

Herecké úlohy

  • 1919 – Vzteklý ženich
  • 1919 – Utrpením ke slávě (českobratrský písmák + další dvě role)
  • 1919 – Aloisův los (Aloisův přítel Jirka)
  • 1919 – Akord smrti (virtuóz Aleš Ajval)
  • 1919 – Palimpsest
  • 1919 – Probuzené svědomí (Daniel Žalén)
  • 1919 – Gilly poprvé v Praze (strýček Hron)
  • 1919 – Zlatá žena (Orlíkův soused)
  • 1919 – Tam na horách (malíř Jaromír Hanuš)
  • 1919 – Zpěv zlata (chemik Edgar Zoran)
  • 1919 – Setřelé písmo (sochař Šalda)
  • 1920 – Magdalena (Jiří)
  • 1921 – Ukřižovaná (důstojník Karel Vyšín, student Jan)
  • 1921 – Příchozí z temnot (Ješek Dražický, přicházející z temnot)
  • 1921 – Otrávené světlo (Ing. Milan Bell)
  • 1921 – Souboj s Bohem (Ing. Hamr)
  • 1921 – Děvčata, vdávejte se! (hudební skladatel Horák)
  • 1922 – Sněhulka a sedm trpaslíků
  • 1922 – Sněhová Růženka (vesnický mladík)
  • 1922 – O zázračném květu
  • 1922 – Maharadžovo potěšení (maharadža Mamlas Bej)
  • 1922 – Mrtví žijí (dr. Jiljí Dubín)
  • 1922 – Poslední polibek (konzervatorista Roman Trojský)
  • 1922 – Koryatovič(Fedorův přítel)
  • 1922 – Drvoštěp (Karel Svansen)
  • 1923 – Tu ten kámen (učenec Drtichlup)
  • 1923 – Muž bez srdce (princ Edgar z Georgie)
  • 1923 – Únos bankéře Fuxe (Tom Darey)
  • 1924 – Dáma z baru (Mario Zeman)
  • 1924 – Bílý ráj (Ivan Holar)
  • 1924 – Dvojí život (opilec v kavárně U slunce)
  • 1924 – Chyťte ho! (sochař Johnny Miller)
  • 1924 – Hříchy v manželství (Mario Zeman)
  • 1925 – Vdavky Nanynky Kulichovy (Václav Vejlupek)
  • 1925 – Svatební košile (umrlec)
  • 1925 – Karel Havlíček Borovský (Havlíčkův bratr František)
  • 1925 – Šest mušketýrů (svobodník Donát)
  • 1925 – Syn hor (Frank Solar)
  • 1925 – Lucerna (učitelský mládenec Zajíček)
  • 1925 – Do panského stavu (Václav Zdeborský)
  • 1925 – Josef Kajetán Tyl (František Palacký)
  • 1925 – Hraběnka z Podskalí (hrabě Viktor z Renné)
  • 1926 – Dobrý voják Švejk (hostinský Palivec, nadporučík Lukáš)
  • 1926 – Švejk na frontě (nadporučík Lukáš)
  • 1926 – Velbloud uchem jehly (Alík Vilím)
  • 1926 – Pantáta Bezoušek (Jiří Králiš)
  • 1926 – Aničko, vrať se! (tulák Petr, Jiří Landa)
  • 1926 – Osm srdcí v plamenech (domácí učitel)
  • 1927 – Sladká Josefínka
  • 1927 – V panském stavu (dr. Václav Zdeborský)
  • 1927 – Květ ze Šumavy (syn drožkáře, Dr. Jiří Kalvoda)
  • 1928 – Dcery Eviny (malíř Rudolf Romain)
  • 1928 – Páter Vojtěch (Dvoreckého syn Vojtěch)
  • 1929 – Pražské švadlenky (pekařův syn Jeník)
  • 1929 – Adjunkt Vrba (adjunkt Karel Vrba)
  • 1929 – Starý hřích (Karel Horyna)
  • 1932 – Kantor Ideál (prof. Karel Suchý)
  • 1933 – S vyloučením veřejnosti (JUDr. Anatol Brynda)
  • 1933 – Dobrý tramp Bernášek (Alois Bernášek)
  • 1933 – Jindra, hraběnka Ostrovínová (učitel Lípa)
  • 1934 – Tři kroky od těla (Tommy Fikejz)
  • 1936 – Na tý louce zelený (docent Bulfínek)
  • 1938 – Milování zakázáno (Tonny)

Scénář

Námět

  • 1919 – Vzteklý ženich
  • 1920 – Gilly poprvé v Praze
  • 1924 – Chyťte ho!
  • 1924 – Bílý ráj
  • 1925 – Karel Havlíček Borovský
  • 1927 – Květ ze Šumavy
  • 1933 – Dobrý tramp Bernášek

Texty písní

  • 1932 – Kantor Ideál
  • 1938 – Pozor, straší

Zpěv

  • 1932 – Kantor Ideál
  • 1933 – S vyloučením veřejnosti
  • 1934 – Tři kroky od těla
  • 1936 – Na tý louce zelený

Střih

  • 1930 – C. a k. polní maršálek
  • 1931 – On a jeho sestra
  • 1932 – Kantor Ideál
  • 1933 – S vyloučením veřejnosti

Odkazy

Reference

zčásti V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Lamač na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  2. ↑ matrika narozených (N1896-1898) farnosti sv.Václava na Smíchově uvádí, že se Karel Lamač narodil na Smíchově č. 801
  3. ↑ Národní archiv ČR, pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství: [1]
  4. ↑ KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Režisér Karel Lamač válečným dobrovolníkem císaře pána [online]. 2.3.2019 [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. V lesku erbů. První vydání. vyd. Brno: [s.n.] 131 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87542-37-8, ISBN 80-87542-37-1. OCLC 1263258295 S. 107–111. 
  6. ↑ profil na stránce ČT
  7. ↑ Malinová Helena: Lamač Karel (1897 - 1952). Národní filmový archiv, Hradištko pod Medníkem, 18.03.1997. S. 6. Pdf. Dostupné z WWW.
  8. ↑ Adolf Branald: Skřínka s líčidly, Československý spisovatel, Praha, 1962, str. 217

Literatura

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis, 1966, str. 20–2, 24, 29, 31, 36, 70, 71, 80, 82, 111–2, 117, 142, 158, 160, 163, 184, 213, foto 50, 166–172, 280, 527
  • SUCHÝ, Ondřej: Vlasta Burian na každý pád. Praha: Melantrich 1989. ISBN 80-7023-009-6
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 245. 
  • TUNYS, Ladislav: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 56–8, 62, 71, 74. ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakladatelství XYZ, 2011, str. 144, 155–6, 171–2. ISBN 978-80-7388-552-6
  • LAMAČ, Karel: Jak se píše filmové libreto. Praha 1923

Externí odkazy

Filmy režírované Karlem Lamačem
Otrávené světlo (1921) • Drvoštěp (1922) • Chyťte ho! (1924) • Bílý ráj (1924) • Dobrý voják Švejk (1926) • Švejk na frontě (1926) • Květ ze Šumavy (1927) • Dcery Eviny (1928) • C. a k. polní maršálek (1930; německá verze: K. und K. Feldmarschall) • On a jeho sestra (1931; německá verze: Er und seine Schwester) • To neznáte Hadimršku (1931; německá verze: Unter Geschäftsaufsicht) • Mamzelle Nitouche (1931) • Funebrák (1932) • Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932) • Zamilovaný hotel (1933) • Nezlobte dědečka (1934) • Falešná dvojčata (1934) • Mladý hrabě (1935) • Pes baskervillský (1937) • Důvod k rozvodu (1937) • Milování zakázáno (1938) • Lucerna (1938) • Ducháček to zařídí (1938) • U pokladny stál… (1939) • Švejk bourá Německo (1943)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Lamač&oldid=21171838“