Ducháček to zařídí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ducháček to zařídí
Záběr z filmu
Záběr z filmu
Základní informace
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk čeština
Délka 85 minut
Žánr komedie
Námět Rudolf Bernauer
Rudolf Österreicher
(divadelní hra „Konto X“)
Scénář Václav Wasserman
Režie Karel Lamač
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Vlasta Burian
Ladislav Hemmer
Adina Mandlová
Milada Gampeová
Karel Máj
Čeněk Šlégl
Jaroslav Marvan
Produkce Václav Dražil
Hudba Eman Fiala
Kamera Otto Heller
Střih Ervín Drexler
Výroba a distribuce
Premiéra 3. června 1938
Distribuce Metropolitan
Ducháček to zařídí na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ducháček to zařídí je česká filmová komedie z roku 1938 režiséra Karla Lamače. Hlavním hrdinou je vykutálený, ale loajální účetní (Vlasta Burian), jenž se snaží dostat z finančních i osobních problémů svého šéfa, advokáta zadlužené rodiny.

Děj filmu[editovat | editovat zdroj]

Jan Ducháček (Vlasta Burian) je velmi schopným šéfem advokátní kanceláře dr. Jiřího Fauknera (Ladislav Hemmer): Dokázal vyřešit rozvod manželů Rabasových (Václav Trégl a Marie Blažková), také vyřešil žalobu statkáře Josefa Zmoka (Alois Dvorský), jen na hlavní klienty kanceláře – šlechtice z Rispaldiců je krátký, doktor Faukner se zamiloval do jejich dcery Julie – Žili (Adina Mandlová) a právník kvůli tomu tajně pomáhá s finanční stránkou rodiny. Rodina je zchudlá, nemá žádné peníze, jen dluhy. Měsíční paušály, ze kterých rodina žije, platí Faukner ze své kapsy, oni to však nevědí. Ducháčka to velmi rozčiluje. Julie odmítne Fauknerův návrh k sňatku. Juliina matka (Milada Gampeová) chce 25 tisíc na dluh svého syna Ervína (Karel Máj), doktor odmítne, rodina se dozví, i dědeček korvetní kapitán (Čeněk Šlégl), jak na tom jsou a musí uspořádat aukci. Mezitím Ducháček pomáhá dr. Fauknerovi slečnu Julii usmířit. Ducháček se snaží získat 25 tisíc jinou cestou, ale marně. Na zámek přijde bankéř Zámoszki (Theodor Pištěk) se směnkou, kterou Ervín podepsal, díky lsti Ducháčka se bankéř podřekne, že i stará hypotéka, kterou rodinu tížila byla dána omylem. Byla zrušena i směnka Ervína a rodině zase mohl doktor vyplácet rentu. Faukner se s Julií žení a Ducháček odjíždí na zaslouženou dovolenou do hor…

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Jde o jednu z nejproslulejších a nejznámějších rolí Vlasty Buriana. Dobrá je i zápletka rozvodu manželů Rabasových. Je to také jeden z mála filmů, kde Burian nezpíval. Originální je i úvod filmu, místo obvyklých titulků vidíme tváře autorů a herců. Snímek se stal také největší rolí Ladislava Hemmera.

Film byl natočen na motivy divadelní hry Rudolfa Österreichera a Rudolfa Bernauera o třech dějstvích "Konto X", kterou uvádělo Burianovo divadlo počátkem 30. let. Doktora Mautnera (ve filmu hrál postavu dr. Fauknera Ladislav Hemmer) hrál J. Sviták, bankéře Zámoského Theodor Pištěk a ředitele kanceláře Ducháčka Vlasta Burian.[1]

Autorský tým[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Herecké obsazení[editovat | editovat zdroj]

  • Vlasta Burian (šéf (ředitel) advokátní kanceláře Jan Damián Ducháček)
  • Ladislav Hemmer (advokát dr. Jiří Faukner)
  • Adina Mandlová (Julie z Rispaldiců, dcera Alžběty)
  • Milada Gampeová (Alžběta z Rispaldiců)
  • Čeněk Šlégl (korvetní kapitán Quido Kristofovič, její otec)
  • Karel Máj (Ervín z Rispaldiců, Alžbětin syn)
  • Theodor Pištěk (bankéř Zámoský)
  • Karel Postranecký (komorník u Rispaldiců Vilém)
  • Karel Němec (kastelán u Rispaldiců Dudek)
  • Jaroslav Marvan (baron Kurt Bertrand)
  • Jiřina Sedláčková (Helena Bertrandová, jeho dcera)
  • Václav Trégl (Jan Rabas)
  • Marie Blažková (Brigita Rabasová, jeho žena)
  • Alois Dvorský (žalující Josef Zmok)
  • Milka Balek – Brodská (úřednice u Fauknera)
  • Ferdinand Jarkovský (koncipient u Fauknera Kolomazník)
  • Elsa Vetešníková (Rabasova milenka Tuci)
  • Václav Menger (věřitel)
  • Vladimír Pospíšil – Born (věřitel)
  • Josef Oliak (věřitel)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. „Konto X.“. Světozor. 3.12.1931, roč. 32. (1931-1932), čís. 9, s. 143. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]