Čeněk Šlégl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čeněk Šlégl
Narození 30. září 1899
Praha - Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. února 1970 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeněk Šlégl, narozen jako Vincenc Schlögel (30. září 1899 Žižkov[1][2]17. únor 1970 Praha), byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina [3].

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1899 jako Vincenc Schlögel v žižkovské německé rodině, hlásil se ale k české národnosti. V roce 1917 ukončil Druhé c. a k. reálné gymnázium české v Praze na Starém Městě. V letech 19171924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská divadelní společnost J. Blažka [4]) a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Od roku 1924 působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 19251944 byl členem Divadla Vlasty Buriana.[5]. Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadle [6] a v roce (1930) v Osvobozeném divadle [7].

Je znám jako herec němého i zvukového filmu, kde hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Režíroval 9 filmů, režíroval též v Divadle Vlasty Buriana. Napsal scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice.

Během okupace se stal členem Vlajky (1940) a v letech 19411943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně.[8] V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapa[9] román Návrat, v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže. [10]. V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí.[9] To vše činil jen proto, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina kvůli tomu byla velmi ohrožena.[11] Dekorování mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.[12]

Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu [13] a odsouzen za kolaboraci k trestu těžkého žaláře v trvání 6 měsíců, které si odpykal na nucených pracích. Od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků dostal doživotní zákaz umělecké činnosti. Po propuštění z vězení pracoval i přes vážné zdravotní problémy způsobené nemocí páteře v různých dělnických profesích, zaměstnán byl i v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Později žil jako důchodce s minimální penzí v pražských Strašnicích, v ulici Na Třebešíně 16 v malém bytě (jako podnájemník u stavebního inženýra ing. Theofana Makarova), který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit [14]) a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Manželka Helena zemřela a dcera emigrovala, Šlégl žil poslední roky osamocen. V roce 1970 tento představitel okolo 80 postav zemřel. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, Kristián, Katakomby, Noční motýl.

Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Své postoje za protektorátu předstíral – prokazatelně zachránil několik životů (včetně židovských) a stal se po válce obětí msty.[9]. Již nikdy se k umělecké práci nevrátil.

Filmové role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmové režie[editovat | editovat zdroj]

  • 1937 Jarčin profesor
  • 1937 Armádní dvojčata
  • 1938 Děti na zakázku
  • 1938 Stříbrná oblaka
  • 1939 Ulice zpívá (spolurežie s V. Burianem a L. Bromem)
  • 1939 Venoušek a Stázička
  • 1939 Paní morálka kráčí městem
  • 1939 Teď zas my
  • 1940 Vy neznáte Alberta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  2. Konskripční arch z roku 1905. ze starší řady soupisu pražského obyvatelstva [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  3. Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, str. 15, ISBN 978-80-87090-22-0
  4. Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 60, 61, 63, ISBN 978-80-7388-199-3
  5. Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 71, 72, ISBN 978-80-7388-199-3
  6. Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 90, ISBN 978-80-7388-199-3
  7. Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
  8. Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 a Žitný, Radek: "Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha 2010. ISBN 978-80-87090-44-2."
  9. a b c Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
  10. Šlégl, Čeněk: Návrat, Evropské vydavatelstvo, Praha 1942.
  11. Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 184, ISBN 978-80-7388-199-3
  12. Čeněk Šlégl v Česko-Slovenské filmové databázi
  13. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 289, ISBN 80-86182-51-7
  14. Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 88, ISBN 978-80-7388-199-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]