Kantor Ideál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kantor Ideál
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 90 minut
Žánr veselohra
Námět Ferdinand Tomek
Scénář Václav Wasserman
Režie Martin Frič
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Anny Ondráková
Karel Lamač
Theodor Pištěk
Světla Svozilová
Oskar Marion
Čeněk Šlégl
Produkce Elektafilm akc.spol., Praha
Hudba Jára Beneš
Kamera Otto Heller
Architekt Vilém Rittershain
Výroba a distribuce
Premiéra 23.9.1932
Kantor Ideál na ČSFD 
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kantor Ideál je česká veselohra ze školského prostředí podle stejnojmenného románu Ferdinanda Tomka (napsaného pod jeho pseudonymem Adela Červená)[1], natočená v roce 1932 v režii Martina Friče.

Tvůrci[editovat | editovat zdroj]

  • Další údaje: černobílý, 90 minut, komedie
  • Výroba: Elektafilm akc.spol., Praha
  • Premiéra: 23. 9. 1932
  • Ateliéry: A-B Vinohrady
  • Exteriéry: okolí Dobříše, Dobříšský zámek

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Karel Lamač prof. Karel Suchý
Anny Ondráková Věra Matysová, septimánka
Oskar Marion Rudolf Junek, účetní na zámku, údajný majitel panství Paganov
Theodor Pištěk ředitel lycea
Jan W. Speerger profesor lycea
Světla Svozilová dr. Plášilová, profesorka lycea
Josef Šváb-Malostranský profesor lycea
Antonie Nedošinská Věřina teta
Valentin Šindler školník lycea Ječmínek
Čeněk Šlégl Karel Domin, skutečný majitel zámku a panství Paganov
Jaroslav Marvan spolužák Suchého
Ladislav Hemmer spolužák Suchého
Nataša Gollová septimánka
Darja Hajská septimánka
R. A. Dvorský kapelník

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v městečku Paganov. Věra Matysová, sedmnáctiletá blondýnka ze septimy místního dívčího lycea je obletována všemi chlapci z chlapeckého gymnázia. Školník ji prozradí, že její třída dostane nového mladého třídního učitele. Věra žádá školníka, aby zařídil, že se učitel ubytuje u nich, neboť její tetička má volný pokoj.

Věra sdělí zprávu spolužačkám. Nastává pře, jaký kantor je ideální. Věra si nového kantora „zamlouvá“ pro sebe (u tabule zazpívá píseň „Kantor Ideál“).

Třída vytvoří uvítací komisi pro kantora a tato čeká na nádraží v čele s Věrou. Kytici však Věra omylem předá mladému příchozímu (Rudolf Junek). Když vystoupí roztržitý staromódní a nepraktický profesor Suchý z vlaku, kde si omylem vyměnil kufr s knihami za košík s husou a děvčata poznají svůj omyl, Věra řekne spolužačkám, že jim kantora ráda přenechá.

Školník zařídil ubytování u tetičky. Suchý však sdělil tetičce, že by byl nerad, kdyby jej v bytě vyrušovalo nějaké děvče, neboť potřebuje klid na přípravu na doktorát filosofie. Teta říká, že děti bohužel nemá, jen neteř Věru, která nebude bez jeho povolení do jeho pokoje vstupovat.

Prof. Suchý se stává třídním septimy. Zatím učil pouze chlapce, neumí se ženami a děvčaty jednat, chová se nesměle. Na první hodině jej děvčata „uvítají“ – dají mu mokrou houbu na židli a provádějí různé další „legrácky“.

Děvčata vyhodnotí, že se prof. Suchý „bojí žen jako ohně“. Věra se ve třídě vsadí, že bude první, která od Suchého dostane hubičku. Jedna žákyně vyzradí Suchému sázku. Ten si předvolá Věru a ptá se ji, proč uzavřela tak pošetilou sázku. Věra řekne v legraci, že se jí Suchý líbí. Tomu se z odpovědi zatočí hlava, bere vše vážně. Večer řekne Věře v bytě u tetičky, že sázku nevyhraje. Postupně se však do Věry zamiluje.

Na jarní Studentské Majales se připravuje divadelní představení „Řekové před Trojou čili Menelaos a Helena“. Ředitel vybral pro roli Menelaa prof. Suchého a jako Helenu dr. Plášilovou. V den představení, v pátek 13. května, Věra úmyslně znervózní dr. Plášilovou a přes spolužačku ji pak nabídne prášky proti bolení hlavy. Ve skutečnosti jde o prášky na spaní. Když ředitel volá Helenu na jeviště a ta spí, nabídne se Věra, že v roli zaskočí. Suchý je zmaten, když vidí na jevišti Věru. Zapomene text a neví co dělat. Teprve podtržený koberec jej dostane do náručí Heleny-Věry a oba se v roli políbí. Věra na chodbě děvčatům na dotaz, jaké to bylo, sdělí: „Holky, je sice trochu dřevěný, ale bylo to docela hezké“.

Rudolf Junek, který dostal na nádraží omylem květiny od Věry, namísto Suchého, se o Věru také zajímá. Věra s ním flirtuje, což se Suchému nelíbí. Junek se ředitelem domluví školní výlet na „jeho“ zámek Paganov. Věra chce na místě ukázat Junkovi, že ji prof. Suchý (který vede třídu na výletě) miluje. Povzbuzen vínem, Suchý se ji vyzná z lásky. Když později vidí Věru flirtovat na terase s Junkem, výlet třídy ukončuje.

Suchý je promován na doktora a v Praze se setká se svými dřívějšími spolužáky ze studií. Oni poznají, že je nešťastně zamilován – má tajnou lásku. Pomohou Suchému vylepšit zjev a projev, dodají mu sebevědomí, stává se z něj „nový člověk“. Také se od spolužáka Karla Domina dozvídá, že Domin je skutečným majitelem zámku a panství Paganov a Junek je jeho jen účetní, který přijel provést revizi knih.

Mezitím Junek láká Věru, aby s ním odjela do zahraničí. Ta odmítá s odůvodněním, kdo by se postaral o tetičku. Junek pošle Věře pro tetičce peníze. Ta jde dárek vrátit na zámek, kam přijíždí z Prahy energický a sebevědomý Suchý s dopisem od Domina, který zbavuje Junka funkce účetního. Junek znovu přesvědčuje Věru, aby s ním odjela. Ta odmítá s tím, že miluje prof. Suchého. Suchý to nepozorován vyslechne.

Prof. Suchý se vrací do školy. Děvčata jsou okouzlena jeho novým vzhledem a chováním. Ve škole se Věra jednoho dne dozvídá od Suchého, že bude vyloučena z ústavu, protože se „prý bude vdávat“. Je velmi překvapena a říká, že si Junka vzít nechce. Suchý se ji tedy zeptá, zda by si vzala „Kantora Ideála“.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

  • Ve filmu se mihla jako statistka (v roli jedné ze septimánek) pozdější populární herečka Nataša Gollová. Byla to její první příležitost ve filmu. [2]
  • V zahraničí se film nesetkal s příznivým ohodnocením (mimo jiné kvůli obsazení téměř třicetileté Ondrákové do role studentky) – v Německu byl po dlouhém váhání uveden až v červenci 1933. [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.munovapaka.cz/ferdinand-tomek/d-42847/p1=22647
  2. Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 97, 303
  3. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 83

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 70, 71, 156, 249, 285, foto 169
  • Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 82–3
  • Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 16, 22, 94, 97, 303, 314

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]