Křemenáč osikový hnědý
 Křemenáč osikový hnědý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | křemenáč (Leccinum) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křemenáč osikový hnědý (Leccinum rufum var. decipiens) je jedlá houba z řádu hřibotvaré (Boletales), z čeledi hřibovité (Boletaceae), z rodu křemenáč (Leccinum).
Popis
Klobouk je v mládí polokulovitý, v dospělosti klenutý až ploše rozložený, 5-20 cm široký, žlutohnědý až kožově či čokoládově hnědý, vzácně až tmavohnědý, bez oranžových či červených odstínů. Povrch klobouku je jemně plstnatý, suchý a matný, ve stáří více či méně olysalý, za vlhka slabě lepkavý.
Rourky jsou u třeně vykrojené, bílé nebo bělavé, ve stáří trochu našedlé, na řezu tmavnoucí. Póry jsou kulaté, stejné barvy jako rourky. V dospělosti získávají světle nahnědlý nebo našedlý nádech, po otlačení jsou nejdříve špinavě šedorůžové a potom tmavnou.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, v horní části trochu zúžený, 8-25 cm vysoký a 1-6 cm tlustý, bílý nebo bělavý, s výraznými světlehnědými až tmavohnědými šupinkami. Světlé šupinky na třeni mladých plodnic po otlačení rychle tmavnou.
Dužnina je bílá nebo bělavá, na lomu či řezu v klobouku nejprve růžovějící a posléze fialovějící, ve třeni ihned fialovějící. Výtrusný prach je okrově až olivově hnědý.
Výskyt
Roste od června do října pod topolem bílým a topolem osikou.
Možnost záměny
Snad jedině s rovněž jedlým kozákem topolovým (Leccinum duriusculum), zejména s jeho robustní formou (f. Robustum), který je ovšem hojnější, má světlejší klobouk, třeň zrnitý až jemně šupinkatý a dužninu na bázi třeně výrazně modrou. Ostatní druhy kozáků a křemenáčů rostou pod jinými druhy stromů.
Literatura
- ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd. Praha: Academia, Libri, 2006. 472 s. ISBN 80-200-1476-4. S. 175.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1999. 416 s. ISBN 8071511064. S. 357.
- SVRČEK, Mirko. Houby. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996. 280 s. ISBN 80-7151-026-2. S. 230.
- ŠKUBLA, Pavol. Veľký atlas húb. Bratislava: Príroda, 2007. 432 s. ISBN 978-80-07-01500-5. S. 379.