Bitva u Caporetta
| Bitva u Caporetta | |||
|---|---|---|---|
 Vývoj bitvy. | |||
| Trvání | 24. říjen-18. listopad 1917 | ||
| Místo | Italská fronta | ||
| Souřadnice | 46°12′52″ s. š., 13°38′33″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství Ústředních mocností | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Caporetta (známá také jako Průlom u Caporetta nebo dvanáctá bitva na Soči) byla významnou bitvou první světové války. Německé a Rakousko-uherské síly v ní porazily italská vojska a posunuly frontu hluboko do italského území, až k řece Piavě. Itálie se přes rozsáhlou pomoc Spojenců z této porážky vzpamatovávala přes půl roku. V bitvě se vyznamenal Erwin Rommel, který zde získal Pour le Mérite za dobytí Monte Matajuru.
Průběh bitvy
Útok spojených rakousko-uherských a německých vojsk na italské pozice u Caporetta začal v 2 hodiny v noci plynovým a dělostřeleckým přepadem. Proti 2. italské armádě vyrazila rakouská pěchota v půl osmé ráno. Hlavní útočná vlna představovaná 12. pruskou divizí prorazila ke Caporettu a vnikla do týlu italských vojsk na hoře Krnu. Rakousko-uherským divizím se podařilo za velkých ztrát prorazit tři italské linie a během několika hodin bylo dobyto silně opevněné pásmo, které Italové považovali za nedobytné.
Italský odpor se zhroutil. Rakousko-uherská a německá vojska dobývala jednu obrannou linii za druhou a dostávala se k Piavě. Boje se úspěšně účastnil 35. pěší pluk z Plzně, který byl známý mezi lidem jako "Pětatřicátníci." Vojáci 21. pěšího pluku z Čáslavska vzpomínali,[1] že Italové postupně zpanikařili a opouštěli svá postavení. Překvapení bylo pro Italy dokonalé, fronta se neudržela. Útok směřoval do týlu vojsk nejen na Soči, ale i v Dolomitech a Karnských Alpách. Nastal hromadný ústup. Útočníkům padly do rukou obrovské zásoby válečného materiálu a potravin.
Události po bitvě
Na řece Piavě se podařilo Italům počátkem listopadu 1917 obranu zkonsolidovat a boje zde probíhaly prakticky až do konce října 1918. Italská vojska pak i za pomoci československých legionářů podnikla útok na hroutící se rakousko-uherskou armádu, při kterém byly rakouské jednotky vytlačeny zpět. Vše skončilo ukončením 1. světové války.
Bitva u Caporetta v literatuře a filmu
- Ernest Hemingway: Sbohem, armádo
- Curzio Malaparte: Ať žije Caporetto!
- Alessandro Baricco: Tento příběh
- Velká válka, film Maria Monicelliho
- Láska nepozná vojnu (2007).
Reference
- ↑ Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie
Literatura
- FUČÍK, Josef. Soča (Isonzo) 1917. Praha: Paseka, 1999. 133 s. ISBN 80-7185-255-4.
- FUČÍK, Josef. Piava 1918. Praha: Havran, 2001. 285 s. ISBN 80-86515-05-2.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
- PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 138-141
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Caporetta na Wikimedia Commons - Pětatřicátníci
- The Battle of Caporetto 1917
