Thibaudie

Thibaudie
	Thibaudia inflata
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	vřesovcotvaré (Ericales);
Čeleď	vřesovcovité (Ericaceae);
Rod	thibaudie (Thibaudia); Ruiz & Pav., 1805
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thibaudie^[1] (Thibaudia) je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to epifytické nebo pozemní keře s jednoduchými střídavými listy a červenými nebo bílými, trubkovitými květy, které jsou opylovány převážně kolibříky. Plodem je bobule. Rod zahrnuje 73 druhů a je rozšířen výhradně v Latinské Americe. Nejvíce druhů roste v Andách. Dužnina plodů některých druhů je jedlá.

Popis

Thibaudie jsou epifytické nebo pozemní stálezelené keře. Listy jsou střídavé, řapíkaté, více či méně kožovité, celokrajné nebo s vroubkovaným okrajem. Žilnatina je zpeřená nebo od báze vícežilná. Květy jsou pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, chudých až mnohokvětých svazečcích, hroznech nebo latách. Řidčeji květenství vyrůstají přímo ze starších větví (ramiflorie). Kalich je pětičetný, nezřídka pětihranný, řidčeji pětikřídlý. Koruna je nejčastěji červená nebo červená s bílým koncem, řidčeji bílá, válcovitá, na konci uťatá, někdy pětihranná nebo řidčeji pětikřídlá. Tyčinek je 10, jsou zhruba stejně dlouhé a téměř tak dlouhé jako koruna. Nitky mohou být volné nebo srostlé. Semeník je spodní, čnělka bývá stejně dlouhá jako koruna nebo lehce vyčnívá. Plodem je bobule obsahující mnoho drobných semen.^[2]^[3]

Olistění Thibaudia inflata
Květenství Thibaudia costaricensis
Detail květenství Thibaudia inflata

Rozšíření

Rod thibaudie zahrnuje 73 druhů. Je rozšířen výhradně v Latinské Americe od Kostariky po Peru, Bolívii a severní Brazílii. Chybí na Karibských ostrovech.^[4] Rostou od nížin do hor. Většina druhů roste v andské oblasti od Kolumbie po Bolívii a ve Venezuele.^[2] Centrum druhové diverzity je v Peru, odkud je uváděno 24 druhů. Převážná většina druhů jsou endemity jediného státu. Rozsáhlejší areál mají v Jižní Americe druhy Thibaudia floribunda, T. formosa, T. involucrata a T. ulei. Ve Střední Americe roste pouze druh Thibaudia costaricensis.

Ekologické interakce

Trubkovité květy thibaudií jsou navštěvovány a opylovány převážně kolibříky hledajícími nektar.^[5]

Taxonomie

Rod Thibaudia je v rámci čeledi Ericaceae řazen do podčeledi Vaccinioideae a tribu Vaccinieae. Mezi blízce příbuzné rody náleží Psammisia (61 druhů ve Střední a Jižní Americe) a Oreanthes (jediný druh v Ekvádoru).^[6] Do rodu Thibaudia byl vřazen rod Calopteryx (2 druhy v Kolumbii a Ekvádoru).

Význam

Dužnina plodů některých druhů (jmenovitě Thibaudia alata, T. floribunda, T. grantii, T. imrayi, T. melliflora) je jedlá.^[7] Jinak tyto rostliny větší význam nemají.

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky)
↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky)
↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑ LUTEYN, James L.; PEDRAZA-PEÑALOSA, Paola. Probable pollinators and visitors of Neotropical Ericaceae [online]. New York Botanical Garden. Dostupné online. (anglicky)
↑ KRON, Kathleen A.; POWELL, E. Ann.; LUTEYN, J.L. Phylogenetic relationships within the blueberry tribe (Vaccinieae, Ericaceae) based on sequence data from MATK and nuclear ribosomal ITS regions, with comments on the placement of Satyria. American Journal of Botany. Feb. 2002, čís. 89(2).
↑ MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Thibaudia na Wikimedia Commons
Taxon Thibaudia ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[kub6-2] KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky)

[vengua_4-3] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky)

[pwo-4] Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)

[luteyn-5] LUTEYN, James L.; PEDRAZA-PEÑALOSA, Paola. Probable pollinators and visitors of Neotropical Ericaceae [online]. New York Botanical Garden. Dostupné online. (anglicky)

[kron-6] KRON, Kathleen A.; POWELL, E. Ann.; LUTEYN, J.L. Phylogenetic relationships within the blueberry tribe (Vaccinieae, Ericaceae) based on sequence data from MATK and nuclear ribosomal ITS regions, with comments on the placement of Satyria. American Journal of Botany. Feb. 2002, čís. 89(2).

[martin-7] MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]