Přeskočit na obsah

Želvy: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
upravy a dodani zdroju z enwiki
Řádek 36: Řádek 36:
}}
}}


'''Želvy''' ''(Testudines)'' se od ostatních [[plazi|plazů]] odlišují především tím, že je jejich [[tělo]] chráněno [[kost]]ěným [[krunýř]]em, který se vyvinul z jejich [[žebro|žeber]]. Do tohoto [[Řád (biologie)|řádu]] se zahrnuje i několik dnes již [[vyhynulý druh|vyhynulých druhů]]. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 [[milión]]y [[rok|let]] (rod ''[[Odontochelys]]''), což z nich dělá jednu z nejstarších skupin plazů (o mnoho více než [[ještěři]] nebo [[hadi]]). V dnešní době je na světě asi 300 [[Druh (biologie)|druh]]ů želv, některé z nich jsou silně [[Ohrožený druh|ohrožené]]. Želvy jsou studenokrevní [[živočich]]ové, což znamená, že [[teplota]] jejich těla se mění podle okolního [[prostředí]]. Jsou typicky [[dlouhověkost|dlouhověké]], někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let.
'''Želvy''' ''(Testudines)'' se od ostatních [[plazi|plazů]] odlišují především tím, že je jejich [[tělo]] chráněno [[kost]]ěným [[krunýř]]em, který se vyvinul z jejich [[žebro|žeber]]. Do tohoto [[Řád (biologie)|řádu]] se zahrnuje i několik dnes již [[vyhynulý druh|vyhynulých druhů]]. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 [[milión]]y [[rok|let]] (rod ''[[Odontochelys]]''), což z nich dělá jednu z nejstarších skupin plazů (o mnoho více než [[ještěři]] nebo [[hadi]]). V dnešní době je na světě asi 300 [[Druh (biologie)|druh]]ů želv, některé z nich jsou silně [[Ohrožený druh|ohrožené]]. Želvy jsou studenokrevní [[živočich]]ové, což znamená, že [[teplota]] jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky [[dlouhověkost|dlouhověké]], někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let.


== Anatomie a morfologie ==
== Anatomie a morfologie ==
[[Velikost]] želv se značně různí. [[mořský živočich|Mořské]] druhy dorůstají obvykle do obrovských [[rozměr]]ů, zatímco [[sladkovodní živočich|sladkovodní]] želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenány i jedinci 2 m dlouzí). [[suchozemský druh|Suchozemské]] želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských.
Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských [[rozměr]]ů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenány i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je [[kožatka velká]], mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je ''Homopus signatus signatus'' (poddruh [[želva trpasličí|želvy trpasličí]]), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.

Největší želvou na světě je [[kožatka velká]], mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je ''Homopus signatus signatus'' (poddruh [[želva trpasličí|želvy trpasličí]]), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.

⚫
V [[pravěk|prehistorických]] dobách byly po celém světě hojně rozšířeny [[želva sloní|želvy sloní]], avšak s příchodem [[člověk]]a tento druh téměř [[Vyhynulý|vyhynul]]. Předpokládá se, že je lidé [[lov]]ili na [[jídlo]]. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na [[Seychely|Seychelách]] a [[Galapágy|Galapágách]]. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg.


⚫
V [[pravěk|prehistorických]] dobách byly po celém světě hojně rozšířeny [[želva sloní|želvy sloní]], avšak s příchodem [[člověk]]a tento druh téměř [[Vyhynulý druh|vyhynul]]. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na [[Seychely|Seychelách]] a [[Galapágy|Galapágách]]. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg.


=== Zatahování krku ===
=== Zatahování krku ===
Řádek 94: Řádek 91:


== Evoluce a taxonomické zařazení ==
== Evoluce a taxonomické zařazení ==
⚫
Vůbec celá klasifikace „třídy“ plazů je velmi komplikovaná a zmatečná. Je to [[parafyletismus|parafyletický]] taxon, mezi plazy by měli být správně řazeni i [[ptáci]]. Více informací najdete na stránce věnované [[plazi|plazům]].
{{Ověřit}}
⚫
První želvy se na zemi objevily už v [[období|éře]] [[dinosauři|dinosaurů]], někdy před [[200 milionů|200 miliony]] [[rok|lety]]. Jsou jedinou přeživší větví prastarého kladistického podstromu [[anapsid]], který obsahuje skupiny jako ''[[Millerettidae]]'', ''[[Procolophonoidea]]'' a ''[[Pareiasauria]]''. [[Lebka]] všech druhů anapsid postrádá otvory ve [[spánková kost|spánkové oblasti]]. Všechny ostatní žijící druhy [[Amniota|amniot]] mají právě tyto lebeční otvory. Většina anapsid vyhynula v pozdním [[perm]]u s výjimkou rodu ''[[Procolophonoidea]]'' a předchůdců želv.


⚫
První želvy se na zemi objevily už v éře [[dinosauři|dinosaurů]], někdy před 200 miliony lety – jsou jednou z mála skupin v současnosti žijících plazů, které známe již z [[trias]]u.<ref>{{citace monografie| odkaz na autora=Zbyněk Roček| příjmení=Roček|jméno= Zbyněk| titul=Historie obratlovců : evoluce, fylogeneze, systém | Vydání=1| místo=Praha |vydavatel= Academia| rok= 2002| počet stran= 512| isbn=80-200-0858-6}}</ref> Jsou jedinou přeživší větví prastarého kladistického podstromu [[anapsid]], který obsahuje skupiny jako [[Millerettidae]], [[Procolophonoidea]] a [[Pareiasauria]]. [[Lebka]] všech druhů anapsid postrádá otvory ve [[spánková kost|spánkové oblasti]]. Všechny ostatní žijící druhy [[Amniota|amniot]] mají právě tyto lebeční otvory. Většina anapsid vyhynula v pozdním [[perm]]u s výjimkou skupiny [[Procolophonoidea]] a předchůdců želv, kteří vymřeli později.
⚫
Nicméně nedávno bylo prokázáno, že typická [[vlastnost]] anapsid, kterou převzala i želví lebka, nemusí být znak určující, že jsou želvy potomci anapsid, ale spíše že jde o případ [[Konvergence (evoluce)|konvergentní]] [[evoluce]]. Nejnovější [[fylogenetika|fylogenetické]] studie proto zařadily želvy mezi ''[[Diapsida]]'', o něco blíže k šupinatým než k archosaurům. Všechny nové studie podporují nové zařazení želv, i když některé přiřazují želvy blíže k archosaurům. Přezkoumáním předchozích fylogenetických stromů, které dokazovaly příbuznost želv s anapsida, bylo zjištěno, že mylné zařazení želv bylo způsobeno jak počátečním předpokladem, že želvy patří mezi Anapsida (a spíše zkoumaly, jaký typ anapsid želvy jsou), tak nedostatečně širokým vzorkem [[fosilie|fosilních]] a recentních [[taxon]]ů nutných pro sestrojení [[Kladistika|kladogramu]]. Přestože věc ještě není uzavřena, většina vědců se nyní přiklání k názoru, že želvy jsou diapsidní.


⚫
Nicméně nedávno bylo prokázáno, že typická vlastnost anapsid, kterou převzala i želví lebka, nemusí být znak určující, že jsou želvy potomci anapsid, ale spíše že jde o případ [[Konvergence (evoluce)|konvergentní]] [[evoluce]]. Nejnovější [[fylogenetika|fylogenetické]] studie proto zařadily želvy mezi [[Diapsida]], o něco blíže k [[šupinatí|šupinatým]] než k archosaurům.<ref>{{cite journal |author=Rieppel O, DeBraga M |title=Turtles as diapsid reptiles |journal=Nature |volume=384 |issue= |pages=453–5 |year=1996 |doi=10.1038/384453a0}}</ref> Všechny nové studie podporují nové zařazení želv, i když některé přiřazují želvy blíže k archosaurům. Přezkoumáním předchozích fylogenetických stromů, které dokazovaly příbuznost želv s anapsida, bylo zjištěno, že mylné zařazení želv bylo způsobeno jak počátečním předpokladem, že želvy patří mezi Anapsida (a spíše zkoumaly, jaký typ anapsid želvy jsou), tak nedostatečně širokým vzorkem [[fosilie|fosilních]] a recentních [[taxon]]ů nutných pro sestrojení [[Kladistika|kladogramu]]. Přestože věc ještě není uzavřena, většina vědců se nyní přiklání k názoru, že želvy jsou diapsidní.<ref>{{cite book|last=Benton|first=M. J.|coauthors=|authorlink=|title=[[Vertebrate Paleontology (Benton)|Vertebrate Paleontology]]|edition=2nd|publisher=Blackwell Science Ltd|location=London|year=2000|isbn=0632056142|series=}}, 3rd ed. 2004 ISBN 0-632-05637-1</ref><ref>{{cite journal|last=Zardoya|first=R.|coauthors=Meyer, A.|year=1998|title=Complete mitochondrial genome suggests diapsid affinities of turtles|url=http://www.pubmedcentral.gov/articlerender.fcgi?artid=24355|journal=[[Proceedings of the National Academy of Sciences|Proc Natl Acad Sci U S A]]|issn=0027-8424|volume=95|issue=24|pages=14226–14231|doi=10.1073/pnas.95.24.14226|pmid=9826682}}</ref><ref>{{cite journal|last=Rieppel|first=O.|coauthors=deBraga, M.|year=1996|title=Turtles as diapsid reptiles|url=|journal=[[Nature (journal)|Nature]]|issn=|volume=384|issue=|pages=453–455|doi=10.1038/384453a0}}</ref>
⚫
Vůbec celá [[klasifikace]] [[Třída (biologie)|třídy]] je velmi komplikovaná a zmatečná. Je to [[parafyletismus|parafyletický]] taxon, mezi plazy by měli být správně řazeni i [[ptáci]]. Více informací najdete na stránce věnované [[plazi|plazům]].


Mezi nejstarší želvy patří rody ''[[Proganochelys]]'' a ''[[Australochelys]]'', jejich zástupci na Zemi žili ještě před oddělením vznikem sesterských linií – skrytohlavých a skrytohrdlých. Rod ''[[Australochelys]]'' je s těmito želvami spojován do společné skupiny [[Rhaptochelydia]].
Mezi nejstarší želvy patří rody ''[[Proganochelys]]'' a ''[[Australochelys]]'', jejich zástupci na Zemi žili ještě před oddělením vznikem sesterských linií – skrytohlavých a skrytohrdlých. Rod ''[[Australochelys]]'' je s těmito želvami spojován do společné skupiny [[Rhaptochelydia]].
Řádek 141: Řádek 137:
== Odkazy ==
== Odkazy ==
{{commonscat|Turtles}}
{{commonscat|Turtles}}
===Reference===
<references />

=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* {{Citace monografie

Verze z 2. 5. 2010, 11:32

Tento článek je o živočišném řádu. O jiných významech pojednává článek želva (rozcestník).
Jak číst taxoboxŽelvy
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádželvy (Testudines)
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo chráněno kostěným krunýřem, který se vyvinul z jejich žeber. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 milióny let (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let.

Anatomie a morfologie

Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenány i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.

V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní, avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg.

Zatahování krku

Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu.

Hlava

Oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí.

Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka. Ve dne vidí naopak špatně, protože jsou barvoslepé a mají velmi slabou zrakovou ostrost. Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist. Tato schopnost je obyčejně vyhrazena pouze predátorům. Masožravé želvy ovšem dokážou velmi rychle pohnout hlavou a doslova chňapnout po kořisti.

Želvy mají zkostnatělý zobák, čelisti používají ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů je horní i dolní čelist pokryta rohovitým výčnělky. U masožravých želv jsou kvůli chytání potravy obvykle ostré, u býložravých želv bývají vroubkované, což jim pomáhá při žvýkaní velmi tuhých rostlin. Při polykání potravy používají želvy jazyk, avšak na rozdíl od ostatních plazů ho nemohou vystrčit a chytat s ním potravu.

Krunýř

Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část pak plastron a dohromady jsou spojeny po stranách tzv. mosty. Obvykle je karapax složen z pěti hřbetních, osmi žeberních a 24 postranních desek. Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy.

Vnitřní část krunýře tvoří přibližně 60 kostí. S krunýřem je tělo želvy pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, což v důsledku znamená, že želva nemůže ze svého krunýře vylézt. Vnější část krunýře je většinou pokryta štítovými destičkami z keratinu, některé druhy mají krunýř krytý jen silnou kůží.

Tvar krunýře nám velmi napomáhá při zjišťování způsobu života želvy. Značná část suchozemských želv má veliký a těžký krunýř kupolovitého tvaru, který znemožňuje predátorům uchopit ho do čelistí a rozdrtit. Želva skalní má naopak plochý a ohebný krunýř, díky kterému se snadno skryje ve skalních trhlinách.

Většina vodních želv má krunýř plochý, aerodynamického tvaru, a tak mohou snadno a rychle plavat a potápět se. Krunýř vodních želv je také daleko lehčí než u suchozemských druhů, protože jsou mezi kostmi velké mezery, tzv. fontanely.

Želva ozdobná

Barva krunýře se velmi různí, ale obvykle je to černá, hnědá a olivově zelená. Některé druhy mají na krunýři i červené, oranžové, žluté nebo šedé tečky, linky nebo nepravidelné skvrnky. Jednou z nejkrásněji zbarvených želv je želva ozdobná, která má žlutý plastron a černý nebo olivově zelený karpax s červenými značkami okolo jeho okraje.

Kůže a její svlékání

Vnější strana krunýře je součástí kůže, kdy každá štítová destička odpovídá jedné modifikované šupině. Zbytek kůže je tvořen mnohem menšími šupinkami, podobně jako u ostatních plazů. Vodní želvy nesvlékají kůži naráz jako hadi, ale neustále po malých kouskách. Pokud chováte želvu v akváriu, můžete ve vodě najít částečky mrtvé kůže.

Velmi dobře patrné letokruhy na krunýři želvy Chersina angulata

Suchozemské želvy také svlékají kůži, ale ta se oproti vodním želvám nikdy neodlupuje a vrství se do tlustých ‘kopečků’, které mají podobu letokruhů. Obecně panuje představa, že spočítáním těchto letokruhů dostaneme věk želvy. Tato metoda ale není příliš přesná, zejména z toho důvodu, že rychlost růstu nových destiček se mění (za rok jich při příznivých podmínkách může narůst i několik) a že některé destičky nakonec z krunýře odpadnou.

Končetiny

Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztáhlé do stran jako u ještěrek.

Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření.

Styl plavání sladkovodních želv připomíná psa, končetiny ale míří do stran. Velké druhy želv plavou spíše méně, ty největší už často jen chodí po dně řek či jezer.

Karetka novoguinejská

Plovací blány mají téměř všechny druhy želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve. Tyto druhy želv pak plavou stejným stylem jako mořské želvy.

Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě a tak mají místo nohou ploutve. Ve vodě pak vypadají jako by se vznášely či létaly. Předními končetinami pohybují nahoru a dolů, zadní končetiny nejsou používány k pohybu ale spíše ke kormidlování. Na souši mají velmi omezenou pohyblivost, a tak na souš vylézají pouze samice, aby nakladly vejce. Pohybují se velmi pomalu a namáhavě se postrkují dopředu pomocí ploutví. Zadními končetinami vyhrabají samice díru, nakladou do nich vejce a pak je zase zahrabou pískem..

Dýchání

I přesto, že některé druhy stráví značnou část života pod vodou, potřebují dýchat vzduch a musí tedy v pravidelných intervalech vyplouvat na povrch, aby doplnily plíce čerstvým vzduchem. Část života stráví i na souši. Mořské želvy kladou vejce na suchých písečných plážích. Vědci také zkoumají schopnost některých australských sladkovodních želv dýchat pod vodou. Některé druhy mají prostornou kloaku, jejíž sliznice tvoří prstovité výběžky, papily, které mají bohaté krevní zásobení a zvyšují povrch kloaky. Želvy tak mohou přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě, papily fungují podobně jako rybí žábry.

Evoluce a taxonomické zařazení

Vůbec celá klasifikace „třídy“ plazů je velmi komplikovaná a zmatečná. Je to parafyletický taxon, mezi plazy by měli být správně řazeni i ptáci. Více informací najdete na stránce věnované plazům.

První želvy se na zemi objevily už v éře dinosaurů, někdy před 200 miliony lety – jsou jednou z mála skupin v současnosti žijících plazů, které známe již z triasu.[1] Jsou jedinou přeživší větví prastarého kladistického podstromu anapsid, který obsahuje skupiny jako Millerettidae, Procolophonoidea a Pareiasauria. Lebka všech druhů anapsid postrádá otvory ve spánkové oblasti. Všechny ostatní žijící druhy amniot mají právě tyto lebeční otvory. Většina anapsid vyhynula v pozdním permu s výjimkou skupiny Procolophonoidea a předchůdců želv, kteří vymřeli později.

Nicméně nedávno bylo prokázáno, že typická vlastnost anapsid, kterou převzala i želví lebka, nemusí být znak určující, že jsou želvy potomci anapsid, ale spíše že jde o případ konvergentní evoluce. Nejnovější fylogenetické studie proto zařadily želvy mezi Diapsida, o něco blíže k šupinatým než k archosaurům.[2] Všechny nové studie podporují nové zařazení želv, i když některé přiřazují želvy blíže k archosaurům. Přezkoumáním předchozích fylogenetických stromů, které dokazovaly příbuznost želv s anapsida, bylo zjištěno, že mylné zařazení želv bylo způsobeno jak počátečním předpokladem, že želvy patří mezi Anapsida (a spíše zkoumaly, jaký typ anapsid želvy jsou), tak nedostatečně širokým vzorkem fosilních a recentních taxonů nutných pro sestrojení kladogramu. Přestože věc ještě není uzavřena, většina vědců se nyní přiklání k názoru, že želvy jsou diapsidní.[3][4][5]

Mezi nejstarší želvy patří rody Proganochelys a Australochelys, jejich zástupci na Zemi žili ještě před oddělením vznikem sesterských linií – skrytohlavých a skrytohrdlých. Rod Australochelys je s těmito želvami spojován do společné skupiny Rhaptochelydia.

Biologická klasifikace jednotlivých druhů

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu želvy na Wikimedia Commons

    • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:

Reference

  1. ↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců : evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s. ISBN 80-200-0858-6. 
  2. ↑ Rieppel O, DeBraga M. Turtles as diapsid reptiles. Nature. 1996, s. 453–5. DOI 10.1038/384453a0. 
  3. ↑ BENTON, M. J. Vertebrate Paleontology. 2nd. vyd. London: Blackwell Science Ltd, 2000. ISBN 0632056142. , 3rd ed. 2004 ISBN 0-632-05637-1
  4. ↑ ZARDOYA, R., Meyer, A. Complete mitochondrial genome suggests diapsid affinities of turtles. Proc Natl Acad Sci U S A. 1998, s. 14226–14231. Dostupné online. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.95.24.14226. PMID 9826682. 
  5. ↑ RIEPPEL, O., deBraga, M. Turtles as diapsid reptiles. Nature. 1996, s. 453–455. DOI 10.1038/384453a0. 

Literatura

Externí odkazy

Šablona:Link FA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Želvy&oldid=5293117“