Potápění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potápěči v moři
BCD

Potápění je činnost člověka pod vodní hladinou s dýchacím přístrojem nebo bez něj (šnorchlování, freediving a scuba diving). Potápění lze rozdělit také na rekreační (sportovní) a profesionální (komerční potápění a policejní potápěči). Potápějící se osoba se označuje jako potápěč[1] (hovorově i potapěč).

Historie potápění[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší nespolehlivé zmínky o potápění pocházejí z dob Asyrské říše. Archeologické nálezy šperků z perel svědčí o jeho provozování zhruba 2300 let př. n. l. Spolehlivější údaje jsou ze starověkého Řecka u Hérodota a také u Aristotela, který popsal i užití potápěčského zvonu. Potápěči se podle záznamů zúčastňovali mnoha starověkých bitev na moři.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

  • sportovní šnorchlování (snorkeling)
  • freediving (volné potápění na nádech)
  • potápění s přístrojem (scuba diving)
    • rekreační
      • vrakové
      • hloubkové (max. 40 m)
      • navigační
      • vyhledavání a vyzvedávaní předmětů
      • fotografovaní a filmování
      • potápění se skútrem (DPV)
      • potápění s obohaceným vzduchem (enrich air Nitrox)
    • technické
      • hloubkové
      • jeskynní
      • + vše jako u rekreačního (většinou ve větších hloubkách)
    • závodní potápění - obsahuje mezinárodní discipliny:
      • plavání s ploutvemi
      • orientační potápění
      • podvodní rugby
      • podvodní hokej
      • lov na nádech
      • podvodní střelba na terč
      • apnoe (potápění na nádech)
      • podvodní fotografování a filmování

Výukové systémy[editovat | editovat zdroj]

Existuje též několik výukových systémů:

Další výukové školy nejsou v České republice rozšířené.

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

  • ABC — ploutve + maska + šnorchl
  • Plicní automatika — Skládá se z primárního a sekundárního stupně. Primární je připojen na láhev závitem -DIN systém nebo třmenem -YOKE systém a má výstupy označené jako vysokotlak a středotlak.

Vysokotlak je jen jakási průchodka přímo z lahve a do tohoto výstupu se připojuje manometr. Středotlak reguluje tlak z lahve tak, aby byl vždy o 10 bar větší než okolní tlak. Do středotlaku patří sekundární stupeň, kterým se již dýchá, dále se na středotlak připojuje BCD či suchý oblek.

Primární stupeň může být podle techniky regulace průtoku plynu dvojího typu: membránový a pístový.

Sekundární stupeň je většinou "ústenkový", který se drží pouze zuby a dá se ve vodě snadno vyjmout z úst, například při pomoci druhému potápěči (pokud potápěč nemá záložní masku) a nebo "integrovaný" do celoobličejové masky, který je vhodný především pro práce pod vodou, ale poměrně těžko se dá použít pro pomoc.

  • BCD (Buoyancy Control Device)kompenzátor vztlaku plní potápěč vzduchem z lahve dle potřeby; má za úkol udržovat potápěče ve vyvážené poloze (potápěč bez pohybu neklesá ani nestoupá). Jako BCD se používá žaket nebo křídlo, za BCD se považuje i suchý oblek.
  • DIR-DIR -Doing It Right- je potápěčský systém, který si klade za cíl maximalizovat zábavu při potápění a zároveň minimalizovat námahu a riziko. DIR systém je praktikován potápěči po celém světě v prostředí od mělkých korálových útesů, přes hluboké vraky v oceánech až po extrémní penetrace v jeskynních systémech.
  • Kyslík — jako dýchací směs je používána jen při dekompresních zastávkách v malých hloubkách, protože je při vyšším parciálním tlaku toxický. Jako dýchací plyn je používán vzduch zbavený vlhkosti a oleje, Nitrox nebo Trimix
  • Tlakové lahve — Ocelové, duralové nebo v poslední době kevlarové či uhlíkové lahve, obsahující dýchací směs.

Laická veřejnost většinou používá termín "Kyslíkové bomby", protože mezi lidmi je stále velmi rozšířen mylný názor, že potapěči pod vodou dýchají kyslík a tvar lahví připomíná tvar leteckých pum. Sportovní a profesionální potápěči naopak většinou používají slangový výraz "Flašky"

  • Maska — kryje oči a nos (na rozdíl od brýlí) a umožňuje stisknout nos pro provedení vyrovnání tlaku ve středoušní dutině (valsavův manévr). Pokud maska kryje i ústa, nazývá se celoobličejová a používá se v ní integrovaná plicní automatika.
  • regulátor — viz Plicní automatika
  • Octopus — uspořádání prvého stupně plicní automatiky, při kterém z něj vychází několik hadic, na které je napojen manometr, druhý stupeň plicní automatiky, záložní (záchranná) plicní automatika, napojení kompenzátoru a v některých případech i výstup pro zařízení (plnění výtažných vaků, archeologické vysavače, ruční nářadí atd.)
  • Finimetr — manometr zobrazující tlak v láhvi

Potápění žen[editovat | editovat zdroj]

Molchanova Natalia 1, Danmark, Aarhus, 5th Individual freediving World Championship, 2009

Účast žen v potápěčských aktivitách se v posledních desetiletích extenzivně rozšířila. Početně největší skupinu potápějících se žen tvoří amatérské, rekreační potápěčky. V celosvětovém měřítku jsou držitelkami rekreačních potápěčských licencí různých světových výcvikových systémů tisíce osob ženského pohlaví. Výrobci potápěčské techniky uvádějí každý rok nové kolekce výzbroje pro rekreační potápění určené ergonomicky pro ženy i s prvky módního designu. Ženy úspěšně působí jako instruktorky potápění, či potápěčské průvodkyně v různých potápěčských lokalitách světa. Mnoho žen se věnuje náročnému technickému, hloubkovému, či objevnému potápění v lodních vracích či zatopených jeskynních systémech, světové šampiónky v potápění na nádech dosahují extrémních hloubek. Ženy-Potápěčky můžeme najít i v komerčním (pracovním) potápění. První žena úspěšně absolvovala mimořádně náročný výcvik potápěče amerického válečného námořnictva (US NAVY) v roce 1974, od té doby bylo v US Navy Diving School vycvičených několik desítek dalších následovnic. Potápějící se ženy tak tvoří velmi významnou skupinu hyperbaricky exponovaných osob, jež se pro svá inherentní somatická i funkční specifika vyžaduje zvláštní medicínské přístupy.[2]

Morfologické a funkční zvláštnosti ženského organismu[editovat | editovat zdroj]

Některé zvláštnosti ve stavbě a funkcích ženského organismu oproti mužům jsou determinovány ontogenezí i individuálním genetickým vývojem, žádným závažnějším způsobem však osobu ženského pohlaví nediskriminují ve vztahu k její eventuální potápěčské aktivitě.Anatomická a funkční specifika ženského organismu však mohou jistým způsobem ovlivňovat její potápěčskou činnost. Každý potápěč, ženu nevyjímaje, se musí před sestupem pod hladinu vybavit komplexní potápěčskou výstrojí nezbytnou pro přežití pod vodou (life-support system). Potápěčský dýchací přístroj kromě nevýhody značné hmotnosti uživateli ve vzpřímené poloze zásadně změní těžiště těla. Skeletální systém ženy se vyznačuje gracilností, klouby mají menší kontaktní artikulární plošky. Vzhledem k anatomickému uspořádání ženské pánve a s tím souvisejícím osovým postavením dolních končetin dochází tak u ženy k přirozenému snížení polohy těžiště těla s mírným zhoršeným posturální stability, což se může projevit především při přenášení zátěže na zádech (dýchací přístroj) v bipedálním postoji na nestabilní podložce (paluba lodě).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=potap%C4%9B%C4%8D&Hledej=Hledej
  2. NOVOMESKÝ, František. Potápěčská medicína. 1. české vyd. Martin: Osveta, 2013, 415 s. ISBN 978-80-8063-397-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHINCK, Andrea a Peter SCHINCK. Potápění: výstroj, rizika, potápěčské kurzy. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2007, 223 s. Teorie. ISBN 978-80-7234-704-9.
  • LINDER, Nikolay a Phil SIMHA. Freediving. České vydání. Praha: IFP Publishing, 2015, 128 stran. ISBN 978-80-87383-45-2.

Související názvy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]