Šnorchl
Šnorchl, také dýchací trubice je součást potápěčského vybavení a patří do takzvaného ABC (šnorchl, maska, ploutve). Šnorchl umožňuje při plavání na hladině držet hlavu pod vodou a přitom normálně dýchat.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Princip šnorchlu, kdy osoba s hlavou pod vodou dýchala dutým rákosem, je znám od pradávna. Nejstarší záznam naznačující jeho užití pochází z Egypta z období okolo roku 4 500 př. n. l., nejstarší vyobrazení ze Sýrie z roku 880 př. n. l. Myšlenku užití dýchací trubice zobrazil již Leonardo da Vinci.
Leonardo da Vinci: Dýchaní pod vodou (na obr. vlevo)
Moderní potápění se šnorchlem se do Evropy dostalo ve 20. letech 20. století.[1]
V češtině začal výraz šnorchl nahrazovat spojení dýchací trubice koncem 50. a v 60. letech 20. století, v souvislosti s rozvojem sportovního potápění v Československu.[2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Šnorchl je sestaven z náustku z měkké gumy nebo silikonu a z dýchací plastové trubice s vnitřním průměrem přibližně 2 cm, délkou maximálně 40 cm. Náustek je bočním vývodem nebo ohebnou hadicí spojen s dýchací trubicí. U moderních šnorchlů už trubky nejsou rovné, ale mírně prohnuté a kopírují tak tvar hlavy. Délka trubice 40 cm nesmí být překročena, jinak je zde nebezpečí zpětného vdechnutí už vydechnutého vzduchu. Objem vydechnutého vzduchu by byl menší, než objem dýchací trubice a vydechnutý vzduch by neopustil trubici. Dá se tomu zabránit použitím vhodného ventilu, díky kterému se vzduch vydechuje přímo do vody a trubicí se pouze vdechuje čerstvý vzduch. Dalším důvodem proti použití delších trubic je tlak vody, která svírá hrudní koš a brání tak nadechnutí potápěče. V hloubkách větších než 112 cm již vdech není vůbec možný, neboť hrudník je vodou stlačen do pozice usilovného výdechu (v hloubkách až do 70 m je proto třeba použít k dýchání potápěcí přístroje, které automaticky nastavují tlak vdechovaného vzduchu na hodnotu tlaku v okolní vodě).[4][5]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]Některé typy šnorchlů jsou vybaveny ventily: na spodním konci ventil pro odstranění shromážděné vody, na horním konci pro zabránění vniknutí vody při potopení. U šnorchlů bez spodního ventilu se voda ze šnorchlu vyfukuje nad hladinou. Šnorchl může mít úchytky pro připevnění k masce nebo může být zastrčený pod páskem masky. Šnorchly, které jsou přímo součástí masky a byly dříve dostupné, jsou v současnosti z bezpečnostních důvodů zakázané. Šnorchl se používá při přístrojovém potápění jako určitý druh rezervy. Potápěč šetří při použití šnorchlu na hladině zásobu tlakového vzduchu. Při případném výpadku dýchacího přístroje může pohodlně plavat na hladině.
Další využití šnorchlu
[editovat | editovat zdroj]- Při ploutvovém plavání se používá tvar šnorchlu, který je upevněn centrálně před obličejem, nikoli bočně
- Pro děti se vyrábějí šnorchly se zmenšeným objemem, aby se vyloučilo nebezpečí zpětného nádechu
- Jako šnorchl se označuje také potrubí pro nasávání vzduchu ke spalovacímu motoru ponorek, terénních automobilů nebo tanků
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schnorchel na německé Wikipedii.
- ↑ VYMAZALOVÁ, Petra. Historický vývoj potápění. Praha, 2012 [cit. 2026-04-30]. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Miloš Fiala. s. 31. Dostupné online.
- ↑ BRYCHTA, R. Potápěči. Cesta míru. 1959-08-29, s. 5. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0411-6364.
- ↑ MALEČEK, F. Prvně o tituly ve světě ticha. Mladý svět. 1961-09-15, s. 9. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2042.
- ↑ Silbernagl, S., Despopoulos, A. (2004). Atlas fyziologie člověka. Praha: Grada.
- ↑ Dýchání při potápění
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Heinz Käsinger, Paul W. Munzinger; Šnorchlování; Kopp 2004; ISBN 80-7232-230-3
- Rudolf B. Holzapfel; Potápění; Kopp 2004; ISBN 80-7232-231-1
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šnorchl na Wikimedia Commons
