Želva žlutohnědá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŽelva žlutohnědá
alternativní popis obrázku chybí
Želva žlutohnědá
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád želvy (Testudines)
Podřád skrytohrdlí (Cryptodira)
Čeleď želvovití (Testudinidae)
Rod želva (Testudo)
Binomické jméno
Testudo graeca
L., 1758
Rozšíření želvy žlutohnědé
Rozšíření želvy žlutohnědé
Poddruhy
  • T. g. graeca
  • T. g. ibera
  • T. g. soussensis
  • T. g. nikolskii
  • T. g. annamurensis
  • T. g. terrestris
  • T. g. cyrenaica
  • T. g. floweri
  • T. g. zarudnyi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva žlutohnědá (Testudo graeca), též želva řecká, je býložravá želva vyskytující se od jižní Evropy (jižní Španělsko, Bulharsko, evropské Turecko, severovýchod Řecka) po Střední východ a v severní Africe (Maroko, Libye, Egypt). Její výskyt v České republice je důsledkem zavlečení a v současnosti probíhá mapování druhu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dosahuje velikosti až 30 cm, u některých jedinců, zvláště samic z východních poddruhů, i více. Je velmi podobná želvě zelenavé, ale zbarvení karapaxu bývá tmavší, v kombinaci hnědé a okrové, bez žlutozelených tónů. Tato želva má na okraji karapaxu (vrchní část krunýře) nad ocasem jen jeden štítek, to jí odlišuje od želvy zelenavé, která tam má dva párové štítky. Na konci ocasu nejsou přítomny větší zahrocené šupiny. Na stehnech nohou má želva žlutohnědá ostruhy, proto se také přezdívá želva ostruhatá, což není správné, neboť tento název je vyhrazen africkému druhu želva ostruhatá (Geochelone sulcata). Na předních končetinách má pět prstů s tupými drápky, na zadních čtyři. Okrajové štítky karapaxu za hlavou často mívají tvar mašle. Pohlaví želvy nelze určit hned po vylíhnutí, ale zhruba kolem pěti let podle délky a tloušťky ocasu.

Způsob života a chov[editovat | editovat zdroj]

V přírodě se páří od září do října. Samice snáší 2 - 12 vajec od dubna do července. Žije v křovinách, na loukách a písečných dunách. Je býložravá, ale prijímá i masitou stravu a může se živit i trusem kopytníků nebo jiných savců. V zajetí se chová obdobně jako hojnější želva zelenavá (Testudo hermanni), je však poněkud teplomilnější a dorůstá větší velikosti, u samic až 30 cm. V létě je nejvhodnější chov ve venkovním výběhu, přes zimu je vhodné zimování, které však není nezbytné. V potravě by mělo převažovat zelené krmení (tráva, jetel, pampleišky, salát, čínské zelí) doplněné ovoce i zeleninou, občas je vhodné přidat i zdroj bílkovin, např. housku máčenou v mléku, larvy potemníka, žížaly, vařené vejce nebo kousky libového masa. Potrava by měla být doplněna vápníkem, u mláďat i vitamíny A a D, důležitými pro správný vývoj krunýře. Důležité je dopřát želvě možnost slunění, případně dodávat UV záření uměle.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]