Želva sloní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŽelva sloní
alternativní popis obrázku chybí
Geochelone nigra porteri
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád želvy (Testudines)
Podřád skrytohrdlí (Cryptodira)
Čeleď želvovití (Testudinidae)
Rod želva (Chelonoidis)
Binomické jméno
Geochelone nigra complex
(Quoy & Gaimard, 1824)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva sloní (Geochelone nigra complex) je spolu se želvou obrovskou největší žijící pozemní druh želvy.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Chelonoidis nigra Harlan, 1827

Popis[editovat | editovat zdroj]

Želva sloní může být až 1,2 m dlouhá a dosahuje hmotnosti až 300 kg. Tvar krunýře se liší podle poddruhu želvy: některé mají krunýř sedlovitý a v přední části klenutý, což jim umožňuje zvednout hlavu a dosáhnout tak i na vyšší zdroje potravy, jiné mají krunýř klenutý a živí se nižšími rostlinami. Vždy je černě zbarvený. Končetiny jsou robustní, s krátkými prsty.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je to endemit souostroví Galapágy.[1] Toto souostroví je sopečného původu. Želvy tak žijí na velmi úrodné půdě, zároveň ale také na černém sopečném popelu, který je vysoce výhřevný.

Pro jednotlivé ostrovy jsou typické specifické poddruhy.

Historicky se uvádí až 250 000 jedinců, v současnosti se uvádí méně než 12 tisíc těchto zvířat. V případě některých poddruhů se však jedná jen o desítky jedinců.[1]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Většinu života tráví pastvou v malých skupinách a vyhříváním se v loužích nebo válením v bahně. V období rozmnožování se samci stávají teritoriální a hledají partnerky. Technika zásnub je u samců želv sloních nekompromisní. Jakmile samec vyhledá příhodnou samici, drsně jí vnutí podřízené postavení, kouše a štípe ji do nohou, aby ji přinutil k nehybnosti. Potom se vysune na její hřbet a páří se s ní.

Jsou vejcorodé, samice vyhrabávají v zemi jámy, kam pak kladou dvě až osm vajec.[1]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Přestože některé želvy sloní žijí zaručeně déle než 100 let, druh je z hlediska ochrany zranitelný ve své existenci. Tyto želvy jsou ohrožovány hlavně v mladém věku introdukovanými zvířaty, například potkany, kočkami a potravní konkurencí v podobě koz a dobytka.

Od roku 1965 se snaží výzkumná stanice Charlese Darwina (Charles Darwin Research Station) na základě programu a repatriace želv sloních pozvednout jejich upadávající populaci. Do března roku 2000 bylo vypuštěno do přírody 1000 želv sloních.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Želva sloní pinzónská (G. ephippium) v pražské zoo
  • G. abingdoni (Gunther, 1877)
  • G. becki (Rothschild, 1901)
  • G. darwini (Van Denburgh, 1907)
  • G. ephippium (Gunther, 1845)
  • G. galapagoensis (Baur, 1889)
  • G. guntheri (Baur, 1889)
  • G. hoodensis (Van Denburgh, 1907)
  • G. chathamensis (Van Denburgh, 1907)
  • G. micropyes (Gunther, 1875)
  • G. nigra (Harlan, 1827)
  • G. phantastica (Van Denburgh, 1907)
  • G. porteri (Rothschild, 1903)
  • G. vandenburghi (de Sola, 1930)

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Želvy sloní jsou v zoo chovány velmi zřídka. V rámci Evropy se jedná jen o přibližně 15 zařízení.[2]

V Česku chová želvy sloní pouze Zoologická zahrada Praha, kde jsou dva příslušníci tohoto druhu společně se želvami obrovskými hlavními taháky pavilonu velkých želv. Chována je jak želva sloní santacruzská (samec Eberhard), tak želva sloní pinzónská. Právě v případě želvy sloní pinzónské se jedná o jediný exemplář mimo Galapágy – tento výrazný samec se jmenuje Antonio.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Želva sloní pinzónská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 
  3. Přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]