Seznam uherských šlechtických rodů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znak Uherského království

Toto je seznam šlechtických rodů v Uherském království.

Vévodské a knížecí rody[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Auerspergové Odstavec 118 z roku 1655 Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, respektive 1673, říšská knížata od roku 1653, resp. 1791. Jedna z linií rodu i nadále užívala hraběcího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Weikharda z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Batthyány-Strattmannové Jedna z linií rodu Batthyányů. Česká knížata od roku 1763, říšská knížata od roku 1764. Jméno Batthyány-Strattman bylo uděleno Karlu Josefu Batthyányovi roku 1755. Poté, co tato linie vymřela, přešly v roce 1915 knížecí titul a jméno na Ladislav Batthyány. Dědičné členství Batthyány-Strattmannů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Celjští (†) Říšská hrabata od roku 1341, resp. 1372, říšská knížata od roku 1436 (potvrzeno roku 1443). Heřman II. hrabě z Celje obdržel panství ve Slavonsku roku 1397 a používal titul hrabě ze Zagorje. Rod vyhasl v roce 1456. [2][3]
Coburg-Koháryové Odstavec 71 z roku 1790/91, odstavec 41 z roku 1827 Jedna z linií sasko-kobursko-gothajsko dynastie (z původní dynastie Wettinů). Poslední portugalští králové a bulharští carové pocházeli z tohoto rodu. Dnešní členové rodu se nazývají Sachsen-Coburg und Gotha. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil knížeti Ferdinandovi Sasko-Kobursko-Gothajskému dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [4]
Korvínové / Corvinus (†) 1479 (vévodové liptovští) Nelegitimní větev královského rodu Hunyadiů. Hrabata od roku 1479, vévodové opavští. Rod vyhasl v roce 1505. [2]
Czartoryští Odstavec 6 z roku 1805. Říšská knížata od roku 1433 (potvrzeno roku 1442, 1569 a 1785). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Adama Czartoryského dědičné členství v Horní komoře Zemského sněmu Uherského království. [1][5]
Erba-Odescalchi 1910 (svolení užívat italského titulu) 1831 Vévodové z Monteleone (italská šlechta) od roku 1906. [1]
Esterházyové Uherští baroni od roku 1613, uherská hrabata od roku 1620, říšská knížata od roku 1687. Další dvě linie rodu i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Festeticsové 1910 (primogenitura) Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Hercegovićové Svatosávští vévodové od roku 1448 (okolnosti nabytí titulu nejsou známy). Vladislav Hercegović obdržel dvě pevnosti v Križevském hrabství ve Slavonsku roku 1467. Dubrovnická republika vyplácela stipendium jeho potomkům kteří žili v Sedmihradském knížectví až do počátku 17. století. [6]
Khevenhüller-Metschové Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649 a odstavec 44 z roku 1764/65 Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, česká a říšská knížata od roku 1763 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Kinští Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741 Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Koriatovyčové Kníže Fjodor Koriatovyč obdržel panství Munkács (dnešní Mukačevo na Ukrajině). Jeho rod vymřel v roce 1414. [2]
Lichtenštejnové Odstavec 27 z roku 1608, odstavec 27 z roku 1687 a odstavec 129 z roku 1715 Říšská knížata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížat Karla, Maxmiliána, Jana Adama, Maxmiliána, Antonína Filipa, Hartmana, Antonína Floriána, Jana, Hartman, Jana Václava, Emanuela a Jana Antonín z Lichtenštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Lobkovicové (Lobkowiczové) Odstavec 131 z roku 1659 Říšští baroni od roku 1459, říšská knížata od roku 1624. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Václava Eusebia z Lobkovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Lónyayové (†) 1917 Uherští baroni od roku 1627, uherská hrabata od roku 1871, 1896 a 1910. Elemér Lónyay, jenž byl roku 1917 odměněn knížecím titulem, zemřel bezdětný v roce 1946. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Rod měl další dvě linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Metternichové Odstavec 38 z roku 1827 Říšští baroni od roku 1635, říšská hrabata od roku 1679, říšská knížata (primogenitura) od roku 1803. Baroni v Rakousku od roku 1813. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Klemense Václava z Metternichu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Odescalchi 1697 (rozšíření říšského titulu) Odstavec 40 z roku 1751 Říšská knížata od roku 1689 (potvrzeno roku 1698). Rodové jméno a knížecí titul Livia Odescalchiho byl poskytnut jeho synovci, markýzovi Balthasaru Erbovi. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Livia Odescalchiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Paarové Odstavec 119 z roku 1655 Říšští baroni od roku 1623, říšská hrabata od roku 1652 (potvrzeno v Čechách od roku 1654), říšská knížata (primogenitura) od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Paara dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [4]
Pálffyové z Erdödu (†) Baroni od roku 1581, říšská hrabata od roku 1599, uherská hrabata od roku 1634, rakouští kníže (primogenitura) od roku 1807. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Ladislav Pálffy, zemřel v roce 1947. [4]
Pálffy-Daunové (†) 1879 (rozšíření rakouského titulu) Rakouská hrabata od roku 1853, knížata z Teana od roku 1876. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Josef Pálffy-Daun, zemřel v roce 1963. [4]
Perényiové Říšský kníže ("kníže ze Siklóse") od roku 1517 (potvrzeno roku 1541). Rod nikdy veřejně neužíval knížecího titulu. [2]
Schwarzenbergové Odstavec 131 z roku 1659 Říšští baroni od roku 1492, říšská hrabata od roku 1599, říšská knížata (primogenitura) od roku 1670, říšská knížata (všichni potomci knížete Josefa ze Schwarzenbergu) Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Schwarzenberga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [4]
Thurn-Taxisové 1885 (uznání knížecího titulu v Uhrách) Odstavec 51 z roku 1840 Baroni od roku 1608, říšská hrabata od roku 1624, od roku 1681 hrabata ve Španělsku a Nizozemí, říšská knížata od roku 1695. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Egona z Thurn-Taxisu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Trauttmansdorffové Odstavec 66 z roku 1625, odstavec 133 z roku 1715 Baroni v Rakousku od roku 1598, říšská hrabata od roku 1623, česká a říšská knížata od roku 1805 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Újlakiové / Iločtí (†) 1472 Původně starý chorvatský rod Orehovických (maďarsky Raholcai). V roce 1364 jim král Ludvík I. z Anjou daroval ilocké panství Vavřinec Ilocký / Újlaki byl knížetem po otci, Mikuláš V. byl titulárním králem Bosny. Rod vyhasl v roce 1524. [2]
Windischgrätzové Odstavec 119 z roku 1655, odstavec 40 z roku 1751 Říšští baroni od roku 1551, říšská hrabata od roku 1658, říšská knížata od roku 1804 (primogenitura), 1822. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Josefa z Windischgrätze a baronů Adama a Gottlieba Windischgrätzových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]

Markýzové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Csáky-Pallaviciniové 1876 Hrabata Zikmund a Děpolt Csákyové v roce 1876 dostali královské svolení přijmout jméno a titul svého adoptivního otce, markýze Rogera Pallaviciniho. [1]
Pallaviciniové

Hrabata[editovat | editovat zdroj]

Abensberg-Traunové - Buttlerové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Abensberg-Traunové Odstavec 155 z roku 1647 Říšská hrabata od roku 1653. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům barona Arnošta Trauna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Aichelburgové Odstavec 51 z roku 1840 Říšští a rakouští baroni od roku 1627, říšská hrabata od roku 1787. [1]
Almásyové 1771, 1815 a 1910 Almásyů Dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Althannové Odstavec 35 z roku 1578 Baroni v Rakousku od roku 1574, uherští baroni od roku 1578, říšská hrabata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům baronů Kryštofa, Eustachia, Wolfganga a Viléma z Althannu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Ambrózyové 1913 Uherští baroni od roku 1838, 1845. Dědičné členství Ambrózyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hraběti Štěpánu Ambrózyovi bylo v roce 1918 umožněno přijmout jméno Ambrózy-Migazzi. [1]
Andrássyové 1766, 1779 Uherští baroni od roku 1676. Dědičné členství Andrássyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Aporové (†) 1696 Uherští baroni od roku 1693 a 1712. Vyhaslá větev rodu Aporů. [1]
Apponyiové (též Aponiové, Oponičtí) 1739, 1808 Uherští baroni od roku 1606, resp. 1624 a 1718. Rodová linie s původem od Josefa, Ludvík (Lajos), Rudolf a Leopold (Lipót) Apponyi, kteří byli roku 1808 odměněni hraběcím titulem, vyhasl, ale druhá linie pokračovala. Dědičné členství Apponyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Auerspergové Odstavec 102 z roku 1649, odstavec 34 z roku 1802. Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, 1673. Jedna z linií rodu získala v letech 1653 a 1791 titul říšských knížat. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Herbarta, Kajetána a Mikuláše z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Balassaové (†) 1653, 1664 [9]
Bánffyové (z Alsólendvy) (†) 1622 [9]
Bánffyové (z Losonce) (†) 1696 a 1880 Rod pocházel od starobylého rodu Tomajů. Uherští baroni od roku 1674, rakouská hrabata od roku 1855. Dědičné členství Bánffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Dvě rodové linie, které užívaly hraběcí titul, vymřely v roce 1858 a 1950, ale linie s baronským titulem pokračovaly. [1][10]
Barkóczyové (†) 1687 Uherští baroni od roku 1631 a 1722. Rodová linie, která užívala hraběcí titul, vyhasla v roce 1872, ale potomek rodu po přeslici, hrabě Endre Hadik adoptoval jméno Hadik-Barkóczy roku 1887. Linie rodu, která nese baronský titul pokračovala. [9][1]
Beckersové Odstavec 33 z roku 1802 Baroni ve Falckém kurfiřtství od roku 1742, říšští a bavorská hrabata od roku 1790. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Beckers dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu [1]
Béldiové 1770 Dědičné členství Béldiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Bellegardové Odstavec 15 z roku 1830 Savojská hrabata od roku 1682, česká hrabata od roku 1741. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha z Bellegarde dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Beňovští (Benyovszky) 1778, 1791 Mořic a Rudolf Beňovští (z rodové linie bez titulu) směli od roku 1902 užívat titul svého adoptivního otce, hraběte Sándora Beňovského, jenž byl posledním členem hraběcí linie. Dědičné členství Beňovských v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Berchtoldové z Uherčic Odstavec 40 z roku 1751 Rakouští, říšští a čeští baroni od roku 1633, říšská hrabata od roku 1673. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Antonína, Františka a Josefa Berchtoldových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Bercsényiové 1689 Uherští baroni od roku 1639. [9]
Berényiové (†) 1700, 1720 Uherští baroni od roku 1655. Dědičné členství Berényiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu, hrabě János Berényi, zemřel po roce 1945. [1]
Bethlenové (z Iktáru) 1623 Rod pocházel od starobylého rodu Becsegergelyů. (Jejich spřízněnost s rodem Bethlenů z Bethlenu nelze prokázat.) [9][10]
Bethlenové (z Bethlenu) 1696, 1697 Dědičné členství Bethlenů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. (Jejich spřízněnost s rodem Bethlenů z Iktáru nelze prokázat.) [1]
Bissingen-Nippenburgové Odstavec 50 z roku 1827 Říšští baroni od roku 1647, říšská hrabata od roku 1746. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Ferdinanda z Bissingen-Nippenburgu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Blanckensteinové Odstavec 21 z roku 1792 Rakouská hrabata od roku 1796. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Arnošta, Jindřicha a Arnošta Blanckensteinových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Bolzové Odstavec 21 z roku 1792 Baroni od roku 1790, hrabata od roku 1808. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil dědičné členství barona Petra Bolzy v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Bombellesové 1880 Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Marka Jindřich a Karla Alberta Bombellesových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Brankovicsové 1688 Baroni od roku 1683. [9][1]
Breunner-Enkewoirthové Odstavec 28 z roku 1687, odstavec 134 z roku 1715. Baroni od roku 1550, hrabata od roku 1693. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Ludvíka Breunnera dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Buriánové 1918 Uherští baroni od roku 1900. [1]
Buttlerové Odstavec 134 z roku 1715. Hrabata od roku 1681. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Ludvíka Buttlera dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]

Cavrianiové - Esterházyové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Cavrianiové Odstavec 131 z roku 1659 Baroni od roku 1359 a 1452, říšská hrabata od roku 1636. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Bedřicha Cavrianiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Cebriánové Odstavec 42 z roku 1827 Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Antonína Cebriána dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Crouy-Chanel 1908 (hrabě Endre Crouy-Chanel směl užívat svého titulu v Uhrách) [1]
Csákyové 1560, 1638, 1655 (potvrzeno roku 1778) Dědičné členství Csákyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Csekonicsové 1864 (potvrzeno roku 1874) Dědičné členství Csekonicsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Csesznekyové 14. století Uherská hrabata od 14. století
Czirákyové 1723 Uherští baroni od roku 1620. Dědičné členství Czirákyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Czoborové 1652 Uherští baroni od roku 1588. [9]
Degenfeld-Schonburgové 1810 Říšští baroni od roku 1625, říšská hrabata od roku 1716. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Degenfeld-Schonburga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Dessewffyové 1754, 1775 Uherští baroni od roku 1666, resp. 1756 a 1763. Dědičné členství Dessewffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Dezassové 1812 Odstavec 34 z roku 1802 Dědičné členství Dezassů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Dőryové (†) 1766 Uherští baroni od roku 1741, resp. 1759, 1816, rakouští baroni od roku 1854. Rodová linie, která užívala hraběcí titul vyhasl, ale větev s baronským titulem pokračuje. [1]
Draškovićové 1635 Uherští baroni od roku 1567, říšská hrabata od roku 1631. Dědičné členství Draškovićů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [9][1]
Drugethové (†) 1622 [9]
Edelsheim-Gyulaiové (†) 1906 Uherští baroni od roku 1882. Bezdětný hrabě Leopold Gyulai adoptoval v roce 1866 svého synovce, barona Leopolda z Edelsheimu. Dědičné členství Edelsheim-Gyulaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Rod vymřel v roce 1981. [1]
Eltzové Odstavec 47 z roku 1764/65 Říšská hrabata od roku 1733. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Anselma Kazimíra Eltz-Kempenicha dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Erdődyové 1565 (potvrzeno roku 1580) Erdődyů Dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [9][1]
Esterházyové 1626, 1683, 1715 Jedna z linií rodu užívala knížecího titulu. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [9][1]

Feketeové - Jankovich-Bésánové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Feketeové 1758 Baroni v Rakousku od roku 1859. [1]
Festeticsové

(Feštetićové)

1766, 1772 a 1874 Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Hlava linie rodu užívala knížecího titulu. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Folliot de Creneville Odstavec 44 z roku 1827 Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Ludvíka Karla Folliota z Crenneville dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Forgáčové

(Forgách)

1640, 1647, 1655 a 1676 Rod pocházel od starobylého rodu Hont-Pázmányů. Uherští baroni od roku 1560. Dědičné členství Forgáčů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1][11]
Gudenusové 1703 Říšští baroni od roku 1696 (potvrzeno roku 1730), rakouská hrabata od roku 1907. [1]
Grasalkovičové (Grassalkovich) 1584 V roce 1584 povýšil Rudolf II. rod do šlechtického stavu s erbem. Hrabata a říšská knížata (titul se dědil pouze v mužské primogenituře)
Győryové (†) 1785 Rod vymřel v roce 1882. [1]
Gyulaiové 1701 Uherští baroni od roku 1694. Titul hraběte Sámuela Gyulaie přešel na jeho adoptivního syna, Adolfa Gyulai-Javorzika, který zemřel v roce 1939. [1]
Gyürkyové 1867 (potvrzeno roku 1874) Poslední člen rodu, hrabě Aladár Gyürky, zemřel v roce 1979. [1]
Hadikové 1763 Říšská hrabata od roku 1777. Dědičné členství Hadiků v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Hadik-Barkóczyové Syn hraběte Bély Hadika a hraběnky Ilony Barkóczy, Endre, přijal obojí jméno roku 1887. [1]
Hallerové Říšští baroni od roku 1656, resp. 1699 a 1790, říšská hrabata od roku 1713, 1753. Dědičné členství Hallerů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Harrachové Odstavec 77 z roku 1563 Baroni v Rakousku od roku 1550, říšští baroni od roku 1552, říšská hrabata od roku 1627. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům barona Leonarda Harracha a jeho dvěma synům dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Herbersteinové Odstavec 77 z roku 1609 Baroni v Rakousku od roku 1531, říšští baroni od roku 1537, rakouská hrabata od roku 1644, říšská hrabata od roku 1710. [1]
Horváth-Toldyové 1883 Sedmihradští baroni od roku 1845, rakouská hrabata od roku 1857. Hrabě Samuel Tholdy adoptoval Jana Petricheviche-Horvátha, který přijal jméno Horváth-Toldy. Janův syn, hrabě Ludvík Horváth-Toldy, který přežil své syny, rovněž adoptoval svého příbuzného, Rudolfa Petricheviche-Horvátha, který poté přijal jeho jméno. Dědičné členství Horváth-Toldyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Hoyosové Odstavec 41 z roku 1827 Baroni od roku 1547, říšská hrabata od roku 1674. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Arnošta Hoyose (1779–1849) dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Hugonnaiové (†) 1810 (potvrzeno roku 1822) Zikmund Horváth, jenž byl odměněn hraběcím titulem roku 1810, si o rok později změnil jméno na Hugonnai. Dědičné členství Hugonnaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hrabě Kálmán Hugonnai, poslední mužský člen rodu, zemřel v roce 1946. [1]
Hunyadiové (†) 1453 (doživotní ispán) Janu Hunyadimu byla dána v léno část Bystřické župy Sedmihradské Sasko poté, co se vzdal nároku na úřad místodržitele Uher. Jeho syn Matyáš Korvín byl zvolen uherským králem. [11][9]
Hunyadyové 1792 Uherští baroni od roku 1753, říšská hrabata od roku 1797. Dědičné členství Hunyadyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [1]
Huynové 1697 Odstavec 49 z roku 1840 [1]
Chamaré-Harbuvalové
Odstavec 73 z roku 1790/91 Baroni v Rakousku od roku 1727, rakouská hrabata od roku 1751. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Aloyse, Jana a Hanse Chamaré-Harbuvalových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Chotkové z Chotkova Odstavec 46 z roku 1764/65 Česká hrabata od roku 1723, říšská hrabata od roku 1745. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Jana Karla a Jana Rudolfa Chotkových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Jankovićové 1885 Jankovićové (resp. Jankovicsové nebo Jankovichové) požívali dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]
Janković-Bésánové 1916 Josef Janković se oženil s Matildou Talliánovou, starší dcerou Anny Bésánové, přijal v roce 1888 rodové jméno své tchyně. Jejich vnuci získali hraběcí titul. Janković-Bésánové požívali dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu. [1]

Kálnokyové - Orssichové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Kálnokyové 1697 Dědičné členství Kálnokyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Karacsayové (†) 1798 Uherští baroni od roku 1779. Hrabě Sándor Karacsay, poslední mužský člen rodu, zemřel v roce 1880. [7]
Karátsonyiové 1874 Říšská hrabata od roku 1858. Dědičné členství Karátsonyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Károlyiové 1712 Uherští baroni od roku 1609. Dědičné členství Károlyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Keglevićové 1687 (potvrzeno roku 1816) Uherští baroni od roku 1646. Dědičné členství Keglevićů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Keményové (†) 1744, 1804, 1808 Uherští baroni od roku 1698, resp. 1755. Rod pocházel od Jan Keménye, knížete sedmihradského. Tři rodové linie, které užívaly hraběcí titul vyhasly, ale baronská linie pokračuje. [7]
Kendeffyové 1762, 1916 První linie, které užívaly hraběcí titul vymřel v roce 1834. Druhá linie, která požívala dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu pokračuje. [7]
Khevenhüller-Metsch Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649, odstavec 44 z roku 1764/65 Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, čeští a říšská knížata (primogenitura) od roku 1763. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Josefa, Zikmunda Bedřicha, Hanse Josefa, Františka Antonína a Jana Emanuela Khevenhüller-Metschových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Kinští Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741 Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Kornisové 1712 Sedmihradští baroni od roku 1609, uherští baroni od roku 1636. [7]
Kottulinští z Kotulína Odstavec 73 z roku 1790/91 Česká hrabata od roku 1706, pruská hrabata od roku 1748. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Kottulinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Kulmerové Odstavec 73 z roku 1790/91 Říšští baroni od roku 1654, rakouská hrabata od roku 1860. Rod taktéž had a větev s baronským titulem. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil dědičné členství barona Jana Kulmera v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Kuunové 1762 Dědičné členství Kuunů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Lambergové Odstavec 47 z roku 1764/65, odstavec 73 z roku 1790/91. Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Lažanští z Bukové Odstavec 82 z roku 1681 Říšští baroni od roku 1630, česká hrabata od roku 1637. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Lažanského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Lázárové 1702, 1750 (Sedmihradsko) Sedmihradští baroni od roku 1729. Rodová větev, která získala hraběcí titul vyhasla roku 1750. Dědičné členství Lázárů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Leiningen-Westerburgové Odstavec 19 z roku 1833, odstavec 47 z roku 1836 [7]
Lónyayové 1871, 1896 a 1910 Uherští baroni od roku 1627, uherská knížata od roku 1917. Jedna z větví rodu užívala knížecího titulu. Rod měl dvě další linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Mailáthové 1785 (ad personam), 1794, 1885 Rodová linie, která získala hraběcí titul roku 1785 a 1795 vyhasl. Dědičné členství Mailáthů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Migazziové Odstavec 46 z roku 1764/65 Hrabata od roku 1698. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Kašpara Migazziho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Mikesové 1696 (Sedmihradsko) Sedmihradští baroni od roku 1693. Dědičné členství Mikesů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle Odstavec 72 z roku 1790/91 Čeští baroni od roku 1716, česká hrabata od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Mitrovského z Mitrovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Montecuccoliové Odstavec 119 z roku 1655, odstavec 134 z roku 1715 Říšská hrabata od roku 1530. Rodová větev usazená v Uhrách vyhasla roku 1655. [7]
Nádasdyové 1625 Baroni od roku 1553, rakouská hrabata od roku 1828. Dědičné členství Nádasdyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Nákóové 1813 Dědičné členství rodu Nákó v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Nemesové 1755 (Sedmihradsko) Dědičné členství Nemesů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Nesselrodové Odstavec 46 z roku 1729 Říšská hrabata od roku 1705. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana z Nesselrode dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Niczští 1765 Dědičné členství Niczkých v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Normann-Ehrenfelsové 1896 Hrabata ve Würtemberském království od roku 1806. Když byli roku 1896 Gustav a Rudolf Norman-Ehrenfelsové odměněni hraběcím titulem, získali rovněž dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Nugent Odstavec 41 z roku 1827 Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Lavala Nugenta dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [7]
Nyáryové (též Bedegové a Berencsové) 1632, 1655 a 1723 Baroni od roku 1535, 1573. Dědičné členství Nyáryů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]
Nyáry-Normannové 1922 (adopcí) Hrabě Gustav Normann-Ehrenfels v roce 1922 adoptoval své nevlastní syny Ference a Sándora Nyáryovy (vyženěné s manželkou z prvního manželství). [7]
Orssichové 1682 Baroni od roku 1675. Dědičné členství Orssichů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [7]

Szapáryové - Zichyové[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Szapáryové 1722 Baroni od roku 1690. Dědičné členství Szapáryů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Széchenyiové 1697 Dědičné členství Széchenyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Szécsényiové 1798 Dědičné členství Szécsenyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Széchyové 1645 Rod pocházel od starobylého rodu Balogů. Říšští baroni od roku 1516. [9][11]
Szirmayové 1707 Baroni od roku 1695. Rod pocházel od Tomáše Dessewffyho z Cserneku a Tarnakő, jehož roku 1690 adoptoval Štěpán Szirmay ze Szirmabessenyő. Dědičné členství Szirmayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Szilágyiové 1458 (doživotní ispán) Významní členové rodu: Michal Szilágyi, regent Uher a Mačevského banátu, Alžběta Szilágyiová, královna matka uherská, matka krále Matyáše Korvína [12]
Szőgyény-Marichové 1910 Udělení hraběcího titulu Szőgyény-Marichům včetně dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Sztárayové 1747 Baroni od roku 1725. Dědičné členství Sztárayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Szunyoghové (†) 1669 Baroni od roku 1588 a 1604. [9]
Takács-Tolvayové 1905 Josefovi a Štěpánovi Takácsovým z Kisjóky bylo uděleno právo přijmout jméno a hraběcí titul rodu Tolvayů. [8]
Taxisové Odstavec 42 z roku 1827. Baroni v Rakousku od roku 1714, rakouská hrabata od roku 1839. [8]
Telekiové 1685 Říšská hrabata od roku 1697 (potvrzeno roku 1767). Dědičné členství Telekiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [9][8]
Tholdalagiové 1744 Dědičné členství Tholdalagiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Thökölyové (†) 1654 Baroni od roku 1593. [9]
Thoroczkayové 1757 Baroni od roku 1733. Další větev rodu užívala baronský titul. Dědičné členství Tholdalagiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Turzové (Thurzó) (†) 1606 Říšští baroni od roku 1550. [9]
Tiszové 1883 (rozšířeno roku 1897) Dědičné členství Tiszů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886 a 1897. [8]
Tolvayové 1754 Baroni od roku 1709. [8]
Törökové 1774 Dědičné členství Töröků v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Üchtritz–Amadé 1903 Baron Emil Üchtritz přijal rodové jméno své matky, hraběnky Dominiky Amadéové. [8]
Vayové 1830 Baroni od roku 1783, resp. 1799. Dvě rodové linie nosily baronský titul. Dědičné členství Vayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Vécseyové (†) 1813 Baroni od roku 1692. Rodová větev, která užívala hraběcí titul, vyhasla v roce 1879, avšak baronská linie pokračovala. [8]
Vigyázóové (†) 1895 Vigyázóové získali dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Voikffyové 1763 Baroni od roku 1730. Dědičné členství Voikffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Valdštejnové Odstavec 93 z roku 1635. Rakouská hrabata od roku 1619, říšská hrabata od roku 1628. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Adama z Valdštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Wallisové Odstavec 28 z roku 1687. Říšská hrabata od roku 1724, česká hrabata od roku 1736. [8]
Walterskirchenové Odstavec 34 z roku 1802. Baroni v Rakousku od roku 1643, rakouská hrabata od roku 1907. [8]
Wartenslebenové Odstavec 73 z roku 1790/91. Říšští baroni od roku 1703, od roku 1703 hrabata v Prusku, říšská hrabata od roku 1706. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Viléma z Wartenslebenu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Wenckheimové Odstavec 73 z roku 1790/91. Baroni v Rakousku od roku 1776, rakouská hrabata od roku 1802. Dědičné členství Wenckheimů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Wesselényiové (†) 1646 Baroni od roku 1582 (potvrzeno roku 1725). Rodová linie, která užívala baronský titul existuje dosud. [9][8]
Wilcz(e)kové 1709 Odstavec 134 z roku 1715. Baroni od roku 1506, říšská hrabata od roku 1713, česká hrabata od roku 1729. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha Wilczka dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu. [8]
Wimpffenové 1902 Odstavec 42 z roku 1827. Říšská hrabata od roku 1797, baroni ve Würtembersku od roku 1834, rakouští baroni od roku 1876. Wimpffenové získali dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu roku 1902. [8]
Voračičtí z Paběnic

(Woraczicky)

1914 Česká hrabata od roku 1783. Woraczicztí obdrželi dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu roku 1914. [8]
Wurmbrand-Stuppachové 1682 Odstavec 82 z roku 1681. Říšští baroni od roku 1607, říšská hrabata od roku 1701. [8]
Zápolští (Zápolyai) (†) Od roku 1465 (doživotní ispán) Jan Zápolský byl roku 1526 zvolen uherským králem. [9]
Zayové 1830 Baroni od roku 1560. Dědičné členství Zayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [8]
Zedtwitzové 1891 Říšská a bavorská hrabata od roku 1790, rakouská hrabata od roku 1846. [8]
Zelenští (†) 1899 Hrabata v Haliči od roku 1801. Roku 1899 Zelenští získali dědičné členství v Horní komoře Uher. Poslední člen rodu, hrabě Róbert Zelenski, zemřel v roce 1939. [8]
Zichyové 1679 Baroni od roku 1655. Dědičné členství Zichyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. [9][8]

Baroni[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rodový erb Rok udělení uherského titulu Naturalizace v Uhersku Poznámky Reference
Alaghyové 1607 [13]
Oláhové 1558 [13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br Gudenus 1990.
  2. ↑ a b c d e Neumann 2016.
  3. ↑ Štih 2010.
  4. ↑ a b c d e Gudenus 1998a.
  5. ↑ Lerski 1996.
  6. ↑ Pálosfalvy 2016.
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an Gudenus 1993.
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj Gudenus 1998b.
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Péter et al. 2008.
  10. ↑ a b Kristó 2003.
  11. ↑ a b c Fügedi 1986.
  12. ↑ Pannon Reneszánsz: A Hunyadiak és a Jagelló-kor (1437–1526). [s.l.]: [s.n.] (Encyclopaedia Humana Hungarica; sv. 4). Dostupné online. 
  13. ↑ a b Pálffy 2009.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FÜGEDI, Erik, 1986. Ispánok, bárók, kiskirályok [Ispáni, baroni a drobná šlechta]. [s.l.]: Magvető. ISBN 963-14-0582-6. 
  • GUDENUS, János József, 1990. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, I. kötet: A–J [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume I: A–J]. [s.l.]: Natura. ISBN 963-234-313-1. 
  • GUDENUS, János József, 1993. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, II. kötet: K–O [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume II: K–O]. [s.l.]: Tellér Kft.. ISBN 963-8178-00-0. 
  • GUDENUS, János József, 1998a. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, III. kötet: P–S [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume III: P–S]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN 963-233-304-7. 
  • GUDENUS, János József, 1998. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, IV. kötet: Sz–Zs [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume IV: Sz–Zs]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN 963-85853-8-2. 
  • KRISTÓ, Gyula, 2003. Early Transylvania (895–1324). [s.l.]: Lucidus Kiadó. ISBN 963-9465-12-7. 
  • LERSKI, Jerzy Jan, 1996. Historical Dictionary of Poland, 966–1945. [s.l.]: Greenwood Publishing Group. ISBN 0-313-26007-9. 
  • NEUMANN, Tibor, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN 978-963-8406-13-2. Kapitola Hercegek a középkorvégi Magyarországon [Vévodové v Uhrách pozdního středověku], s. 95–112. (maďarsky) 
  • Pálffy, Géza, 2009. The Kingdom of Hungary and the Habsburg Monarchy in the Sixteenth Century. [s.l.]: Center for Hungarian Studies and Publications. ISBN 978-0-88033-633-8. 
  • PÁLOSFALVY, Tamás, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN 978-963-8406-13-2. Kapitola A szentszávai hercegek Magyarországon [Vévodové ze Svatého Sávy ve středověkých Uhrách], s. 113–127. (maďarsky) 
  • PÉTER, Katalin; BENDA, Borbála; HORN, Ildikó; KOLTAI, András, 2008. A magyar arisztokrácia családi kapcsolatrendszere a 16–17. században [Rodové styky uherské aristocracie v 16.-17. století]. [s.l.]: archivum.piar.hu/arisztokrata/. Dostupné online. (maďarsky) 
  • ŠTIH, Peter, 2010. The Middle Ages between the Eastern Alps and the Northern Adriatic: Select Papers on Slovene Historiography and Medieval History. [s.l.]: BRILL. ISBN 978-90-04-18591-3. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_uherských_šlechtických_rodů&oldid=22695444“