Heinrich von Bellegarde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinrich hrabě von Bellegarde.

Heinrich hrabě von Bellegarde (1756 Drážďany, Saské kurfiřtství1845) byl rakouský polní zbrojmistr původem ze saského hraběcího rodu.

Svou vojenskou kariéru začal u saského vojska, ale v roce 1772 vstoupil do rakouské armády. Jako rytmistr dragounského pluku Zweibrücken se vyznamenal ve válce o bavorské dědictví. Následně se mezi léty 17881790 jako plukovník podílel na potlačení povstání v Rakouském Nizozemí. Roku 1792 byl povýšen na generálmajora a o rok později za války s Francií v srpnu participoval na dobytí Le Quesnoy jako součást sboru hraběte Coburga. V roce 1794 obdržel samostatné velení předvoje armády arcivévody Karla. Za své taktické schopnosti ve velení získal Vojenský řád Marie Terezie a byl převelen do štábu generála Clerfayta. Následně byl povýšen na podmaršálka.

V roce 1796 se stal vojenským poradcem arcivévody Karla a pak ministra zahraničí Johanna Thuguta. Zde vypracoval plán druhé koalice a sám se ujal velení vojsku, které prošlo Švýcarskem do Itálie. Zde svedl v červnu 1799 vítěznou bitvu u Casina Grossa. Spolu s podmaršálkem Ottem zvítězil u Novi. Po nezdaru koalice a odchodu generála Suvorova zpět do Ruska odešel Bellegarde do Tyrolska. Byl povýšen na generála jezdectva a následně nahradil neúspěšného generála Melase ve velení italské armády, v jejímž čele zůstal až do roku 1805, kdy byl nahrazen arcivévodou Karlem. Velel středu rakouské sestavy v prosinci 1805 v druhé bitvě u Caldiera, za což obdržel komandérský stupeň tereziánského řádu.

Po znovuvypuknutí války v roce 1809 se ujal velení I. sboru, se kterým obsadil Řezno. Bojoval u Aspern a Wagramu a byl povýšen na polního maršála. V roce 1810 se stal prezidentem Dvorní válečné rady. V roce 1812 převzal velení nad rakouským pozorovacím sborem v Haliči. O dva roky později nahradil Hillera v čele italské armády. Mezi léty 18201825 byl znovu prezidentem Dvorní válečné rady. Zemřel v roce 1845.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1791 se oženil ve Vídni s Auguste von Berlichingen (1765–1831). Z tohoto svazku vzešli dva synové:

  • August (* 29. října 1795 – 21. června 1873) ∞ Julie von Gudenus (* 28. října 1795 – 11. února 1865)
  • Heinrich (* 1798 – 17. června 1871) ∞ Pauline von Wolkenstein-Trostburg (* 6. května 1805)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]