Celjští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Celjští
Counts of Celje coat of arms (1-4).svg
Země Štýrsko
Korutany
Kraňsko
Dalmácie
Slavonie
Chorvatsko
Tituly hrabě celjský a zagorský, bán dalmatský, chorvatský a slavonský (1406)
Zakladatel Friderik I. Celjský
Rok založení 1341
Konec vlády 1456
Poslední vládce Ulrich II. Celjský

Celjští, resp. hrabata z Celje (dříve česky: Cellští; německy: Grafen von Cilli, slovinsky: Celjski grofje), byl německy mluvící rod odvozující svůj původ od šlechtického rodu žijícího na hradě Žovnek – páni ze Žovneku (von Sannegg).[1][2] Díky své sňatkové politice získali ještě jako leníci Habsburků rozsáhlá panství ve východní části alpských habsburských držav, čímž se do majetku rodu v roce 1322 dostalo i Celje.[1] V roce 1341 získali titul hrabat, v roce 1436 byli povýšeni do stavu říšských knížat.[2][3] Rod vymřel po meči v listopadu 1456 a díky smlouvě upravující vzájemné dědictví z roku 1443 připadla panství Celjských Habsburkům.[2][4]

Hlavním pramenem dějin rodu je německy psaná Celjská kronika, která připomíná římskou historii Celje a poté přechází k historii rodu až do jeho vymření v roce 1456 a k bojům o celjské dědictví (1460).[5]

Z rodu pocházela česká královna Barbora Celjská, jež dožila na Mělníce a je pochována v královské kryptě v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.[6]

Zlaté šestiramenné hvězdy z erbu Celjských jsou v současnosti obsaženy nejen ve znaku městské občiny Celje, ale i ve státním znaku Republiky Slovinsko, kde mají symbolizovat kulturní a správní tradice Slovinska a jeho zapojení do proudu evropských dějin, neboť Celjští se díky dědickým smlouvám a výhodné sňatkové politice zařadili v pozdním středověku mezi přední evropské šlechtické rody.[7][8]

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Původně rod pocházel z panství kolem hradu Žovnek (Sovneg, Sanneg) v Saviňské dolině. V průběhu dvanáctého a třináctého století význam rodu rostl, a to především díky výhodné sňatkové politice. Liutpold a Ulrich pojali za manželky příslušnice korutanského rodu Vovbršských (Heunburg). A tak, když rod Vovbršských v roce 1322 vymřel, Friderikovi připadla jejich rozsáhlá panství ve Štýrsku a mezi nimi i Celje.[3] 16. dubna 1341 pak císař Ludvík IV. Bavor leníkům Habsburků – pánům ze Žovneku – udělil titul hrabat z Celje.[4]

Friderikův syn Herman pojal kolem roku 1360 za manželku dceru bosenského bána Stjepana II. Kotromaniće a sestru Alžběty Bosenské – Kateřinu, Friderikův vnuk Viljem měl za ženu dceru polského krále Kazimíra III. Velikého Annu.[3]

Mimořádný vzestup Celjských nastal za Hermana II., jenž nejen pokračoval v promyšlené sňatkové politice – a propojil tak rod se severoštýrskými Schwarzenbergy či chorvatskými Frankopany – ale zásadní bylo především jeho spojenectví se Zikmundem Lucemburským, kterého v roce 1396 zachránil po bitvě u Nikopole před tureckým zajetím i utopením v Dunaji.[2][3] Vazba mezi Lucemburky a Celjskými vytlačila Habsburky, a ohrozila tak jejich dominanci v prostoru. Vliv Celjských se rozšířil do Chorvatska a sám Zikmund si vzal za ženu Hermanovu dceru Barboru. Po vymření Ortenburských získali Celjští v roce 1418 na základě vzájemných úmluv i jejich panství v Korutanech a Kraňsku. Kvůli Turkům zůstal nenaplněn závazek bosenského krále Tvrtka II. z roku 1427, že vláda nad Bosnou připadne Celjským, pokud zemře Tvrtko bez legitimních potomků.[3]

V roce 1436 udělil císař Zikmund Friderikovi a jeho potomkům titul říšských knížat.[2] Současně jim daroval hrabství Celje, Ortenburg a Sternberg jako císařské feudum a udělil jim horní regál a právo ražby vlastních mincí.[3] Celjští a jejich državy se vymanili z lenní závislosti na Habsburcích. Habsburkové se růstem moci Celjských cítili ohroženi a především byli celjskými panstvími odříznuti od Jadranu. Vzájemné boje skončily v roce 1443 smírem, v němž se rody dohodli na vzájemném dědictví v případě vymření jednoho z rodů po meči.[9]

Ulrich II. byl roku 1437 ustaven Zikmundem do funkce vrchního hejtmana Království českého.[6] Stejný Ulrich, mj. synovec Ladislava Pohrobka, byl právě Ladislavem jmenován hlavním kapitánem uherských vojsk ve výpravě proti Osmanům, přičemž na funkci po otci Jánosi Hunyadim činil nárok jeho syn Lászlo. Následně Đorđe Branković, Ulrichův příbuzný, zabil Hunyadiho švagra Szilágiho.[10] Spor vyvrcholil 9. listopadu 1456 v Bělehradě, kde nechal Lászlo Hunyadi Ulricha zavraždit.[11] Tím vymřel rod Celjských po meči a v souladu se smlouvou z roku 1443 připadla jejich panství Habsburkům.

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

 
Gebhard I.
(~1130 - 1144 (1173)
 
Liutpold I.
( ~1146)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gebhard II. ze Žovneku
(1173 - 1227)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrad I. ze Žovneku
(† pred 1255)
∞ Zofija hraběnka Pfannberšsko-Pegavská
Liutpold II. ze Žovneku
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gebhard III. ze Žovneku
( † 1291)
Konrad II. ze Žovneku
(† 1262)
Ulrich I. ze Žovneku
(† ~1265)
Liutpold III. ze Žovneku
(~1255 † 1286)
∞ Margareta Vovbršská († ~1308)
Zofija
(† 1264)
∞ Friderik Ptujský († 1288)
Jera
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ulrich II. ze Žovneku
(~1255 † ~1316)
∞ 1. Anna Strmšská
∞ 2. Katarina Vovbršská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Friderik I. Celjský
(~1300 † 1359/60)
celjský hrabě (od 1341)
∞ 1. Anna Vovbršská
∞ 2. Diedmut Walseeská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ulrich I.
(~1331 - 1368)
celjský hrabě (1360-1368)
∞ Adelajda
Katarina
∞ Albreht IV. Gorický
Herman I.
(~1333 - 1385)
celjský hrabě (do 1385)
∞ Katarina Kotromanićská
Anna
∞ Oto IV. Ortenburšský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Viljem
(~1361 - 1392)
celjský hrabě
Anna Polská
Herman II.
(~1365 - 1435)
celjský hrabě
∞ Anna ze Schaunbergu
Hans († 1372)
∞ Margareta Pfannberšská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anna
Vladislav II. Jagello
Ludvik (1387 - 1417) Friderik II. (1379 - 1454)
celjský kníže
∞ 1. Elizabeta Frankopanská
∞ 2. Veronika Desenišská
Herman III. (1380 - 1426)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hans
(nemanželský, legitimizován)
Friderik III. († jako dítě) Ulrich II. (1406 - 1456)
celjský kníže
vymření po meči
 
Katarina Branković
celjská kněžna
(1456 do 1458)
Margareta († 1480)
∞ 1.Herman, hrabě Montfortský
∞ 2. Vladislav, vévoda z Tešna
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Herman IV. († 1452) Jurij († 1443) Elizabeta II. (~ 1441 - 1455)
∞ zasnoubena s Matyášem Korvínem
Barbora Celjská († 1451)
Zikmund Lucemburský († 1437)
císař Svaté říše římské, český král, etc.
Anna (* 1384)
Miklós Garai
palatin uherský
Elizabeta (* 1382)
∞ Henrik V. Gorický


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Celjski grofje na slovinské Wikipedii.

  1. a b KOMÁRKOVÁ, Monika. Srovnání literární postavy Friderika II. Celjského v dramatech J. Jurčiče, O. Župančiče, A. Novačana a B. Krefta. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 66 s. [dále jen Komárková (2010)]. Dostupné online. S. 15.  
  2. a b c d e HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha : Libri, 2010. 190 s. [dále jen Hladký (2010)]. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 26.  
  3. a b c d e f Enciklopedija Jugoslavije. 2 Bosna - Dio. Zagreb : Leksikografski zavod FNRJ, 1956. [dále jen Enciklopedija Jugoslavije (1956)]. S. 349-351. (srbochorvatsky) 
  4. a b STANOJEVIĆ, St., et al. Narodna enciklopedija srpsko-hrvatsko-slovenačka. Knjiga I. Zagreb : Bibliografski zavod, 1925. [dále jen Narodna enciklopedija (1928)]. S. 369. (srbochorvatsky) 
  5. Enciklopedija Jugoslavije (1956). s. 349.
  6. a b Hladký (2010). s. 157.
  7. National Assembly. National symbols [online]. c2010, [cit. 2011-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Komárková (2010). s. 18.
  9. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. [dále jen Šesták (2009)]. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 105.  
  10. Šesták (2009). s. 88.
  11. Narodna enciklopedija (1928). s. 370

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]