János Hunyadi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o otci Matyáše Korvína. O synovi Matyáše Korvína pojednává článek Jánoš Korvín.
Jan Hunyadi

Jan Hunyadi (maďarsky: Hunyadi János, německy: Johann Hunyady, rumunsky: Iancu (Corvinus) de Hunedoara, srbsky: Sibinjanin Janko), v dobových pramenech nazývaný také Turkobijec nebo Bílý rytíř, (narozen pravděpodobně v roce 1387 na hradě Hunyad/Hunedoara – zemřel 11. srpna 1456 v Zemunu (Bělehrad)) byl sedmihradský šlechtic, vojevůdce a jedna z významných osobností 15. století.

Od roku 1441 byl sedmihradským vojvodou, temešským županem a bělehradským kapitánem. Na Slovensku bojoval proti Janovi Jiskrovi z Brandýsa. V letech 1446-1453 byl regentem Uherska.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Rodina Hunyadi pocházela z Valašska (dnes Rumunsko). Jan byl synem pomaďarštěného Rumuna jménem Voicu (Vojk) a Alžbety Morzsinayové. Vojk získal od krále Zikmunda Lucemburského za svou dlouholetou vojenskou službu na dvoře hrad Hunyad (Vajda-Hunyad/Hunedoara) v Sedmihradsku. Odtud tedy přízvisko Hunyadi.

Přívlastek Korvín poprvé použil životopisec Janova mladšího syna, uherského krále Matyáše, ale nikdy nebyl použit v souvislosti s jeho otcem. Jan je někdy zaměňován se svým starším bratrem (rumunsky Ioan de Hunedoara), který zemřel někdy okolo roku 1440.

Boje s Turky[editovat | editovat zdroj]

Erb Jana Hunyadiho.

Po náhlé smrti krále Albrechta II. (I.) se v bojích o uherskou korunu Jan Hunyadi postavil na stranu protihabsburského křídla uherských velmožů. Za odměnu získal od krále Vladislava I. tituly sedmihradského vévody, temešského správce a hlavního kapitána Bělehradu (Nándorfehérvár). Stal se tak jedním z nejbohatších a nejmocnějších uherských velmožů a současně terčem závisti ostatní šlechty.

Svou moc a bohatství využíval Hunyadi hlavně na organizování a výcvik bojeschopné armády, jejíž jádro tvořili žoldnéři. Dokázal jako jeden z mála velitelů své doby úspěšně čelit osmanským Turkům. Se svou armádou táhl do boje proti Turkům spolu s vojsky sousedních států. V roce 1441 vítězství u Semedereve a v r. 1442 nedaleko Sibiu (Hermannstadt) zničil velkou Tureckou armádu a znovu vrátil Uhersku vazalské státy Valašsko a Moldavsko. V červenci porazil třetí tureckou armádu.

Povzbuzen těmito vítězstvími se vypravil spolu s králem Vladislavem na výpravu, známou jako „dlouhá výprava“. Hunyadi, v čele předvoje, vstoupil na Balkán, zmocnil sa města Niš, obsadil Sofii, po spojení s hlavní armádou porazil Murada II. Netrpělist krále a krutá zima ho přinutili vrátit se v únoru 1444 domů. V tomto roce byla ovšem organizována velká křížová výprava proti Turkům. Jedním z velitelů byl Jan Hunyadi. V bivě u Varny zemřel král Vladislav a vypukla feudální anarchie. Rozhádaní velmoži oslabovali uherskou vojenskou moc, čímž se vpád Turků stal reálným nebezpečím.

Po mnoha sporech se v roce 1444 dostal na uherský trůn Ladislav Pohrobek (Ladislav V.) a uherský sněm v roce 1446 jmenoval Jana Hunyadiho regentem země v době královy neplnoletosti. Hunyadi poté za pomoci drobné šlechty a měst usiloval o posílení centrální moci a vybudování armády. R. 1448 vytáhl proti Turkům znovu, na Kosově poli byl jimi poražen. Poté se jeho pozice otřásla i doma a v roce 1452 se vzdal regentství. Král ho jmenoval hlavním zemským kapitánem s úlohou chránit Uhersko. Šlechta Janovi v této úloze ovšem příliš nápomocna nebyla.

Sultán Mehmed II. se rozhodl dobýt co nejdřív Bělehrad, který považoval za klíč do Uherska. V červenci 1456 sice Bělehrad před Turky ubránil, vzápětí (11. srpna) však zemřel na mor, který se rozšířil ve vojenském táboře.

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

V Jiráskově trilogii Bratrstvo, především v prvním díle Bitva u Lučence, vystupuje János Hunyady jako záporná postava, hlavní protivník Jana Jiskry z Brandýsa a Bratříků. Je zde zdůrazněna hlavně jeho krutost.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Předchůdce:
Ladislav Jakcs a Michael Jakcs
Znak z doby nástupu Vojvoda sedmihradský
1441 - 1446
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Mikuláš z Iloku