Ilok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Centrum města
Pevnost v Iloku

Ilok (maďarsky Újlak, srbsky v cyrilici Илок) je nejvýchodnější obcí Chorvatska. Nachází se na břehu Dunaje a ze tří stran je obklopena srbským územím. Ve městě se nachází středověký hrad a most přes Dunaj, spojující město s druhým břehem řeky. V současné době má Ilok okolo osmi tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1349 byl vybudován na tomto místě kostel a františkánský klášter. V latinských pramenech bylo místo označováno názvem Villacum, sídlil zde biskup sremský.

V polovině 15. století místní správce Nikola Ilocký začal s výstavbou místní pevnosti (dochované do dnešních dob). Důvodem bylo neustále se blížící turecké nebezpečí. Nikola nařídil také město obehnat hradbami. Bylo vybudováno rovněž i několik věží. Město mělo v této době několik tisíc obyvatel.

V roce 1526 táhlo osmanské vojsko do Uher. Útok, který byl veden z jihu, měl za jeden ze svých prvních cílů Osijek. Vojsko pod vedením Ibrahim paši obsadilo město bez jakéhokoliv odporu. Turecká správa města vybudovala lázně (hamam) a také několik dalších objektů náboženského významu (turbe se dochovalo dodnes).

V roce 1688 přišli Rakušané a Turci byli vyhnáni z Iloka nadobro. V roce 1697 daroval císař Leopold město spolu s některými dalšími oblastmi Sremu italské šlechtické rodně Odescalchi jako odpověď na dar papeže Inocence XI, který poskytl rakouskému císaři 336 tisíc forintů na boj proti Turkům. Prvním vlastníkem tak rozsáhlého majetku se stal Livio Odescalchi, který byl také i jedním z vojevůdců během druhého obléhání Vídně v roce 1683.

V 18. století a v první polovině století devatenáctého byl sídlem sremského podžupana, oblastním místem s vlastní správou i soudy, na trhy se sem sjížděli obchodníci z okolních rozsáhlých oblastí. V rámci znovuosídlování jižních Uher přišli do oblasti také i Slováci, jejichž potomci žijí jak zde, tak i na srbské straně (např. v Bačce Palance, Hložanech a Báčském Petrovci) dodnes.

Po roce 1945 byly vytvořeny nové hranice, které z Iloka udělaly město na pomezí Chorvatska a Srbska. Po dlouhých diskuzích mezi jugoslávskými komunisty, zdali bude Ilok připojen k Chorvatsku či srbské Vojvodině bylo nakonec rozhodnuto, že od 1. října 1945 bude součástí Chorvatska.[1]

Národnostní složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

  • Chorvati 76,94%
  • Slováci 12,50%
  • Srbové 6,78%
  • Maďaři 1,17%
  • a ostatní 2,61%

Kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 bylo v Iloku zřízeno muzeum. Město má také i svojí knihovnu. Slovenská menšina má vlastní kulturní dům pojmenovaný po národním buditeli Štúrovi. V Iloku se hraje také i fotbal; místní klub nese název NK Fruškogorac.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrvatske granice od 1918. do 1991.. Záhřeb : Školska knjiga, HAZU, 1992. S. 55. (chorvatština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]