Jan Kapistrán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mnich Jan Kapistrán

Svatý Jan Kapistrán či Jan Kapistránský (italsky Giovanni da Capistrano; 24. června 1386, Capistrano, Itálie23. října 1456, Ilok u Vukovaru, Chorvatsko), byl mnich italského původu, misionář a generální vikář řádu sv. Františka.[1] Byl členem řádu františkánů a byl velmi významný kazatel své doby. Méně pozitivně se do historie zapsal svým odporem vůči Židům, jeho kázání často vyvolala protižidovské akce, včetně krvavého pogromu ve Vratislavi roku 1453. Po své kanonizaci se stal  patronem právníků a sjednocené Evropy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Iluminace sv. Jana Kapistrána, vzniklá kolem roku 1470

Mládí a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jan (Giovanni) Kapistrán se narodil v obci Capistrano v italském pohoří Abruzzi, na území tehdejšího Neapolského království. Pocházel ze šlechtické rodiny, jeho otec však byl zavražděn, když bylo Janovi pět let. Nadaný chlapec vystudoval práva na univerzitě v Perugii, poté působil v Neapoli jako jeden ze soudců královského soudního dvora. Zde se stal oblíbencem ctižádostivého a krutého krále Ladislava I. Neapolského, který Jana roku 1412 jmenoval podestou města Perugie. Roku 1414 král Ladislav zemřel a Perugia byla napadena vojsky Carla Malatesty, vládce nedalekých měst Rimini, Cesena a Pesaro. Roku 1415 se Jan oženil, několik dní po svatbě však byl zajat Malatestovými vojáky a uvězněn v Rimini. Ve vězení se začal zajímat o teologii.

Roku 1416 byl Malatesta poražen neapolským kondotiérem Braccem di Montone a Jan se dostal na svobodu. Po propuštění opustil mladou manželku (manželství kvůli Janovu zajetí zřejmě nebylo naplněno) a začal stdovat u Bernardina Siensého. Ještě téhož roku 1416 vstoupil do řádu minoritů.

Kazatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Kapistrán byl zastáncem nejpřísnějších forem řeholního života, kladl velký důraz na požadavky chudoby, askeze a kazatelské činnosti, dokonce se snažil o reformu minoritského řádu v tomto duchu. Roku 1417 byl Kapistránův učitel Bernardin ze Sieny nařčen z kacířství a byl vyšetřován inkvizicí, Jan Kapistrán ho však dokázal před soudem obhájit tak brilantním projevem, že inkvizitor obvinění stáhl. Kapistrán byl skutečně bravurní řečník a brzy se proslavil jako kazatel. Pro své rétorické schopnosti byl svými současníky nazýván „apoštol Evropy“.

Mezi lety 1420 a 1450 putoval po celé Itálii, hlásal pokání, střídmost a zavržení světských radovánek. Kázal latinsky, dvakrát až třikrát denně a jedno kázání trvalo déle než dvě hodiny.[2] Mimo kazatelskou činnost se věnoval také psaní listů a traktátů, v nichž se projevují jeho přísné názory. Byl stoupencem neomezené papežské moci a odpůrcem myšlenek konciliarismu. Odmítal jakékoli směňování peněz, které označoval za lichvu, odsuzoval proto i bankovnictví, které právě na přelomu 14. a 15. století dosáhlo v italských městech značného rozšíření. Zde je možné hledat i kořeny Kapistránovy nenávisti vůči Židům, která však byla motivována i dobovými antisemitskými předsudky. Velmi tvrdě vystupoval proti všem heretikům včetně českých husitů. Založil rovněž několik nových klášterů a špitálů.

Do roku 1450 kázal především na území Itálie. Roku 1450 se vypravil do německých a rakouských oblastí, cílem jeho cesty mělo být Polsko, Uhry, ale zejména České země. Na této cestě jej doprovázelo dvanáct mnichů, kteří měli za úkol tlumočit jeho kázání do němčiny a maďarštiny.

Jan Kapistrán a České země[editovat | editovat zdroj]

Kapistránovým snem bylo obrácení husitských Čech na katolickou víru, prohlašoval, že buďto husity obrátí, nebo mezi nimi najde mučednickou smrt. Roku 1451 kázal v Brně. Jeho jméno nese kamenná kazatelna, z níž ale nikdy nekázal, na severní straně katedrály svatého Petra a Pavla v Brně. Následkem jeho kázání údajně ke katolicismu konvertovalo několik tisíc moravských husitů. Jeho zášť se obrátila vůči Židům, kteří byli roku 1454 z města Brna na  vyhnáni téměř na tři staletí (a „hlavním židovským městem“ Moravy se stal Mikulov). Stejného roku (1451) kázal Kapistrán i v Jemnici a jeho jméno nese památná lípa, nachází se v areálu bývalého kláštera sv. Víta, pod kterou svá kázání údajně pronášel.[3] Opakovaně se snažil proniknout do Čech, což mu však znemožnil tehdejší zemský správce Jiří z Poděbrad, dostal se pouze na rožmberská panství v jižních Čechách, odkud posléze přes Cheb a Lužici odjel do Slezska.

Roku 1453 dokázal Kapistrán plamennými projevy strhnout na svou stranu doslova celé město Vratislav, které bylo později označováno za „Kapistránovu baštu“.[1] Kázal zde několik týdnů proti husitům, Turkům a Židům, ale také proti přepychu a rozmařilému životu zdejších měšťanů. Jeho projevy vyvolaly obrácení bohatých měšťanů ke zbožnému životu, doprovázené pálením šperků, módních oděvů, hudebních nástrojů i stolních her. Jednalo se patrně o jakousi davovou hysterii, o čemž svědčí i následný, neobyčejně brutální protižidovský pogrom.[4] O Kapistránově svárlivé povaze se tehdy mohl přesvědčit i mistr pražské univerzity Pavel Žídek. Ač katolík, dostal se roku 1453 do teologického sporu s Kapistránem a mstivý kazatel jej nechal ve Vratislavi uvěznit. Ve vězení Žídek strávil asi tři roky.[5] Kapistrán byl tak horlivý ve svém protihusitském úsilí, že byl dokonce oficiálně napomenut vratislavským biskupem Joštem II. z Rožmberka.[6] Kapistránův odkaz žil ve Vratislavi velmi silně i po jeho odchodu. Uvádí se, že kvůli jeho vlivu Vratislav roku 1458, kdy byl Kapistrán už dva roky mrtev, neuznala Jiřího právoplatným českým králem.

Boj proti Osmanské říši a smrt[editovat | editovat zdroj]

Roku 1456 se stal spolu s uherským vojevůdcem Jánosem Hunyadym vůdčí osobností křížové výpravy proti Osmanské říši. Hunyadyho vojsko bylo Turky obleženo ve strategicky významném Bělehradě, Kapistránova kázání dodávala obleženým Uhrům během náročného dvouměsíčního obléhání odvahu a morálně je posilovala. 22. července se Hunyadymu a jeho vojsku podařilo nečekaným výpadem odrazit osmanské vojsko a dobýt sultánův tábor, což mělo za následek vytlačení Turků zpět do Srbska. Připomínkou vítězné bitvy, která oddálila dobytí Uher Turky o 70 let, je dodnes polední zvonění na katolických kostelích na celém světě. Tento zvyk totiž zavedl papež Kalixt III. právě na připomínku osvobození Bělehradu.

Mezi vyčerpanými vojáky však záhy vypukla epidemie moru, jíž podlehli jak Hunyady, tak i Kapistrán. Těžce nemocný kazatel požádal o převezení do nejbližšího františkánského kláštera ve městě Ilok, kde po několika dnech zemřel. Místo jeho posledního odpočinku není známo, patrně skončil v hromadném hrobě, jak to bývalo ve středověku při epidemiích běžné.

Svatost a jeho svátek v církevním kalendáři[editovat | editovat zdroj]

Přes svoji poněkud kontroverzní životní dráhu se Jan Kapistrán dočkal kanonizace. Rok, kdy byl kanonizován, je udáván různě – buď 1690, papežem Alexandrem VIII., nebo 1724 papežem Benediktem XIII. Roku 1890 byl jeho svátek poprvé zařazen do církevního kalendáře, a to na 28. března.[7] V roce 1969 tento svátek přesunul papež Pavel VI. na 23. října, den světcovy smrti. Tradicionalisté si jeho svátek připomínají 28. března, podle církevního kalendáře v letech 1890 až 1969. S jeho jménem je údajně spojeno až 2000 zázračných uzdravení.[8]

Osobnost Jana Kapistrána[editovat | editovat zdroj]

Kapistrán byl nepochybně velmi zbožný, žil asketickým životem, zejména však vynikal jako sugestivní řečník. Jeho projevy dokázaly uchvátit a strhnout davy lidí. Vyznačoval se cholerickou až svárlivou povahou a ve své horlivosti mnohdy zapomínal na křesťanskou lásku a úctu k člověku. Kritiku si zaslouží zejména jeho odpor vůči Židům, který se velmi smutně projevoval prostřednictvím nabádání k pogromům. Jeho motivací byly jak dobově podmíněné předsudky (Židé byli označováni jako vrazi Ježíše Krista, prokletý národ atd.), tak také Kapistránův odpor vůči směňování peněz, známý z jeho listů (který se netýkal pouze Židů, ale rovněž začínajícího italského peněžnictví).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Capistrano na anglické Wikipedii.

  1. a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007. 344 s. Dále jen „Neznámá země“. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 131.  
  2. Heyduk, Josef: Svatí církevního roku. Praha: Vyšehrad, 2004, s. 190-191.
  3. Jan Gartner Klášter v Jemnici
  4. Davies, Norman - Moorhouse, Roger: Mikrokosmos. Portrét jednoho středoevropského města. Praha: BB/art, 2006, s. 145-147.
  5. Čornej, Petr: Tajemství českých kronik. Praha: Vyšehrad, 1987, s. 53-54.
  6. Neznámá země, s. 134
  7. ST JOHN OF CAPISTRANO (A.D. 1456) Retrieved September 13, 2006; Calendarium Romanum (Libreria Editrice Vaticana, 1969), p. 106)
  8. Heyduk, Josef: Svatí církevního roku. Praha: Vyšehrad, 2004, s. 191.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]