Esterházyové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Esterházyové (maďarsky: většinou Eszterházy, latinsky: Estoras) jsou významný a dříve mocný uherský šlechtický rod.

Obsah

[editovat] Původ rodiny Esterházyů

Vznik rodiny lze zpětně sledovat až do 13. století. Poprvé je v dokumentech uvedena rodina "Zerház de Zerhásház" v roce 1527. Sňatkem získali přívlastek „de Galanta". Galanta je obec nedaleko Bratislavy (Pressburg) na Malém Dunaji východně od města.

Tři bratři baron Nikolaus Esterházy (1582-1645), baron Paul Esterházy a baron Daniel Esterházy jsou rodinné větve po otci až do dneška hlavní větve rodiny Esterházy, Postupně získali Forchtenstein, Zvolen a Česnek.

[editovat] Od malé šlechty k magnátům

Baron Nikolaus Esterházy mezi svými dvěma bratry vyčníval, proto se dopracoval až k diplomatickému vyjednávání mezi malou maďarskou šlechtou vůči velkými a rozhodujícími velmoži. Dříve protestantská rodina konvertovala ke katolictví a prokazovala věrnost k císaři svaté říše římské (uherský král). Docílil vzestup rodu až k povýšení do titulu hraběte.

[editovat] Osmanská hrozba

Pro císaře znamenal Esterházy důležitou vojenskou záštitu proti Turkům, kteří byli hrozbou pro Uhry i celou střední Evropu, protože rodina vedla boj proti Turkům na vlastní náklady. Bylo pozoruhodné, sestavit vojenský kontingent a motivovat tím uherskou šlechtu k napodobení. Členové rodu Esterházy opakovaně bojovali proti Turkům, především v 17. století.

V „bitvě u Vozokan“ (maďarsky: Nagyvezekény, slovensky v roce 1652: „Veľké Vozokany“) padly čtyři členové rodiny, mezi nimi Ladislaus Esterházy de Galanta (1626-1652), syn palatina Nikolause Esterházy (1582-1645) a jeho bratranci Franz, Tomáš a Kašpar.

Hrabě Nikolause a jeho syn, pozdější kníže Paul I. Esterházy de Galanta (1635-1713), zastávali po dvě generace post palatina.

[editovat] Povýšení do knížecího stavu

V roce 1687 byl hrabě Paul I. Esterházy císařem Leopoldem I. (1640-1705) povýšen do knížecího stavu. Nejdříve se povýšení vztahovalo jen na Pavla I. a teprve roku 1712 byl právě prvorozený syn Esterházy z větve Forchtensteinů, potom podle dědičného výnosu také druhá větev, která obdržela dědičný knížecí titul. Forchtensteinská větev si vybrala jako své sídlo Eisenstadt a vybudovala tam nynější hrad jako knížecí sídlo. Za císaře Josefa II. (1741-1790) knížecí titul dostala primogenitura a ostatní mužští příslušníci knížecího rodu dostali propůjčený titul prince.

[editovat] Oddanost císařskému domu

Eaterházyové byli ve všech válečných sporech stále na straně císařského domu, za tureckých výpadů, přes třicetiletou válku (1618-1648) až ke koaliční válce proti Napoleonovi (1792-1815).

Přes známou důstojnost rodiny a věrnost císařskému domu, otevřenost Esterházyové z Galanty ve vleku územních změn v napoleonské Evropě, získali nové šance. Tak nabyl knížecí dům v roce 1804 krátce před sekularizací ženský klášter Edelstetten u Krumbachu v Bavorsku za 28 000 zlatých jako nové říšské hrabství. Po změně Bavorského království v roce 1806 dostali se Esterházyové za nové vlády roku 1813 do bavorského jmenného seznamu šlechty.

Dne 18. června 1812 měla v Řezně (Regensburg) svatbu princezna Marie-Terezie z Thurn-Taxisů. Z manželství vzešel syn Nikolaus (* 1817), který sňatkem se Sarah Child-Villiers, dcerou „Earl of Jersey“, vzniklo přímé příbuzenství mezi rodem Esterházy s anglickým královským domem.

Také po revoluci roku 1848 zůstali Forchtensteinští Esterházyové na straně Habsburků. Paul III. Anton Esterházy, byl na dlouhodobé akreditaci císařstvím rakouským do Londýna, povolán zpět.

[editovat] Rodina dnešní

Konec „Dunajské monarchie“ přinesl také změny pro rodinu Esterházy. Trianonská smlouva v roce 1920 oddělila majetky rodu Esterkázy neočekávaně do šesti různých zemí: Maďarsko, Československo, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a Rakousko.

Mimo jiné patří také hrad Schwarzenbach v Dolních Rakousích rodině Esterházy.[1]

Druhá světová válka znamenala velký zářez do života rodiny Esterházyů. Část rodiny utekla před sovětskou okupací. Další, jako hrabě Moritz Esterházy (1881-1960), byl 1917 byl předsedou vlády v Maďarsku.

Hospodářský archivní materiál knížecí větve se dnes nachází na hradě Forchensteinu, zatím co další část rodinného archivu od té doby je uložena v maďarském státním archivu v Budapešti. Majetky v Maďarsku byly za komunistické vlády po roce 1947 znárodněny. Majetky v Burgenlandu na zemských hradech zůstaly v soukromém vlastnictví a byly po zrušení Fideikommissu převedeny do Maďarska v třicátých letech a v Rakousku v říjnu 1938 převedeny na Paul V. Esterházy de Galanta (1901-1989).

Kníže Paul V. byl v podivném procesu s kardinálem József Mindszenty (1892-1975) v roce 1948 komunisty odsouzen k 15 letům vězení. V budoucnu došla na zbytek rodiny v podivných soudních sporech, vězení a deportace, které jsou popsány v knihách Greif und Rose od Hanna Moldena a Harmonia Caelestis od Péter Esterházy (* 1950).

Melinda Esterházy (Melinda kněžna Esterházy de Galanta; * 1920, roz. Ottrubay) je vdovou 1989 zemřelém Pavlu V. knížeti Esterházym. Dřívější fideikomisní majetek v Rakousku byl na její přání vložen do nadace.

[editovat] Knížecí větev rodu Esterházy

[editovat] Další členové rodu

[editovat] Jiné

Rod Esterházyů byl znám kulturní angažovaností, zvláště proto, že kníže Pavel II. Anton a především Nikolaus I. v letech 17611790 držel u dvora Joseph Haydna. Na objednávku knížete stihl Haydn, zakladatel klasické hudby, za 30 let vytvořil nejdůležitější díla.

Talentovaný Franz Liszt, jehož otec byl správcem statku na Esterházyovském majetku, byl knížetem objeven a pozvednutý do světa.

Franz Schubert byl učitelem hry na klavír pro mladé hraběnky Caroline a Marie.

Nesčetní stavitelé, architekti a jiní umělci byli po staletích ve službách rodiny, která jejich píli a talent využívala a světu objevovala. Tak vzniklo přes 60 zámků, přes 110 kostelů, několik škol a domovů pro důchodce, rozložený do všech zemí dřívější c. a k. monarchie.

Agnes Esterhazy, známá také hraběnka Agnes Esterhazy a Agnes z Esterhazy (1898-1956) byla herečka ve dvacátých letech.

Ferdinand Walsin-Esterházy byl francouzský důstojník, který inicioval Dreyfusovu aféru, přitom to byl on, kdo měl být odsouzen.

[editovat] Další významnosti

Podle rodu je pojmenováno v Rakousko-Uhersku několik pokrmů:

  • dort s máslovým krémem a marcipánem (viz: Esterházy-dort)
  • příloha k jídlu z pórku, celeru a kořenové zeleniny (viz: Esterházy-zelenina)
  • různá masitá jídla, jako např. Esterházy-roláda nebo Esterházy-steak; přísady Julienne proužek z kořenové zeleniny (karotka, celer) a pórek, na másle dušený, kořeněný s burgundským vínem omáčka k citovanému steaku
  • Esterházy-guláš
  • tradiční vánoční nebo silvestrovský pokrm z hovězího a vepřového masa, cibule a koření

[editovat] Související články

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

  • Wolfgang Wüst: Schwäbischer Adel nach dem Ende des Alten Reiches: Regionales Bewahren und Gestalten, in: Peter Fassl/ Rainer Jehl (Hgg.), Schwaben im Hl. Römischen Reich und das Reich in Schwaben. Studien zur geistigen Landkarte Schwabens, Augsburg 2009, S. 127-149 (betr. Edelstetten), ISBN 978-3-89639-684-6

[editovat] Reference

  1. Burgen-Austria - Burg Schwarzenbach, abgerufen am 24. Feber 2010
  • V tomto článku je použit překlad textu z článku Esterházy na německé Wikipedii.

[editovat] Externí odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích