Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Počátky rodu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším známým předkem tohoto rodu byl Litvín z Nemyšle v jižních Čechách, který zemřel okolo r. 1380. Jan z Nemyšle z jeho přímého potomstva koupil v polovině 15. století od Vratislavů z Mitrovic tvrz a statek Mitrovice, podle nějž se rod začal psát. Mitrovice držel z tohoto rodu naposledy Bohuslav Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle. Potomstvo Litvína v Čechách, které mělo několik větví, vymřelo v 18. století.

Moravská větev rodu[editovat | editovat zdroj]

Znak hrabat Mitrovských z Nemyšle

Václav Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle († 1596) se usadil na Těšínsku, z jeho potomků vynikl zejm. Arnošt Matyáš Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1676-1748), povýšený r. 1716 do stavu svobodných pánů, který roku 1731 zakoupil panství Dolní RožínkaBystřice. Je považován za nového zakladatele rodu, jeho synové Jan Nepomuk, Maxmilián Josef a Jan Křtitel stojí u počátku tří rodových linií na Moravě a v Uhrách.

Uherská linie[editovat | editovat zdroj]

Jan Nepomuk Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (†1760) je zakladatelem uherské linie, která vymřela v polovině 19. století. Roku 1767 získala hraběcí titul.

Starší moravská linie[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Josef Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1707-1782) získal r. 1769 hraběcí titul a je zakladatelem starší moravské linie, existující v několika rodových větvích dodnes. Jeho syn Jan Nepomuk hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1757-1799) byl asi nejvýznamnější postavou rodu. Jeho syn Vilém hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1789-1857) se roku 1813 oženil s Josefou Schröffelovou z Mannsberka (1784-1834), roku 1818 po smrti jejího otce Františka Josefa Ignáce Schröffla z Mannsberka získal polovinu panství Pernštejn a r. 1828 od její sestry odkoupil polovinu druhou. K majetku rodu přidal jeho syn Vladimír I. hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1814-1899) díky sňatku s Antonií Josefou Dietrichsteinovou roku 1847 i statek Sokolnice. Tato tři panství (Dolní Rožínka, Pernštejn a Sokolnice) tvořila osu rodového majetku Mitrovských až do roku 1945, kdy jim byl majetek na základě Benešových dekretů zabaven s odůvodněním, že se přihlásili k německé národnosti. Vladimír I. vybudoval roku 1867 rodovou hrobku v Doubravníku, kam dal převést i pozůstatky některých svých předků.

Polskou větev starší moravské linie reprezentuje rod 'Mitrowski', jehož příslušníci žijí od počátku 20. století zejména ve Spojených státech amerických, v Německu a v Polsku. Nejmladším žijícím příslušníkem této větve žijícím na území České republiky je Andrew Mitrowski (nar. 2006), syn Stanislava Karla Mitrowského (1959) a Daniely Mitrowské, roz. Tesařové (nar. 1982). Příslušníci této linie většinou vynikali jako průmyslníci a finančníci se vztahem k umění a vzdělání, které vždy podporovali.[zdroj?]

Rakouskou větev této starší moravské linie založil syn Vladimíra II. Josefa (1864-1930), Vladimír III. Antonín (1901-1976), který se i se zbytkem rodiny odstěhoval do Vídně, kde dodnes žijí příslušníci tohoto rodu. Příslušníky rakouské linie lze vyhledat pod jmény Mittrowsky.[zdroj?]

Mladší moravská linie[editovat | editovat zdroj]

Jan Křtitel Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1736-1811), od r. 1769 hrabě, je zakladatelem mladší moravské linie, jež vymřela na konci 19. století. Právě z této linie pocházeli jeho syn Antonín Bedřich I. Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1770-1842) a vnuk Antonín Bedřich II. Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle (1801-1865), kteří byli vysoce postavenými úředníky na Moravě a ve Slezsku, podporovateli brněnského Františkova muzea i vydávání moravského diplomatáře a s ním spojenou podporou zemského archiváře Antonína Bočka . Antonín Bedřich I. byl v letech 1815-1827 moravský gubernátor, 1827-1830 dvorský kancléř a od r. 1830 nejvyšší kancléř c. k. česko-rakouské kanceláře. Od r. 1833 mu patřilo (kromě zámku Moravec a j.) i panství Loučná nad Desnou (Weisenberg), kterou jeho syn prodal r. 1852 velkoprůmyslnické rodině Kleinů. Bohatou knihovnu od Kleinů koupilo město Brno a je dodnes cennou součástí knihovny Archivu města Brna.

Znak rodu[editovat | editovat zdroj]

Na červeném poli stříbrný kůl, v klenotu rohy dělené střídavě červeno-stříbrně, posázené hroty kopí vždy obrácené tinktury. Při povýšení do hraběcího stavu byly přidány dva klenoty a lvi jako štítonoši. Rodové heslo zní: Aeternus quia purus, ve volném překladu Věčný, protože (zůstává) čistý.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Letohrádek Mirtovských v Brně

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svoboda Pavel, Krajem kamení a jeřabin, Tišnov, Sursum 2002. ISBN 80-7323-021-6. Str. 135-160.
  • Petr Bělík, Rodová tradice a moravský šlechtic druhé poloviny 19. století. Příklad Vladimíra hraběte Mitrovského Magisterská diplomová práce, MU Brno 2008.
  • Litinové sarkofágy Mitrovských. [Aut.]: Ustohal, Vladimír - Mazáč, Leopold - Rek, Antonín - Stránský, Karel. Z dějin hutnictví 24, 1995, s. 66-71.
  • Mazáč, Leopold - Ustohal, Vladimír - Stránský, Karel : Sarkofágy rodu Mitrovských v Doubravníku. VVM 47, 1995, č. 4, s. 405-407.
  • Stránský, Marek - Ustohal, Vladimír : Aktivity Mitrovských v železářství. In: Tradice a současnost železářské výroby. 2. Rokycany, Muz. Dr. Bohuslava Horáka 1998, s. 3-11. Rés. něm. s. 10-11.
  • Sáček, Karel : Sokolnice a hrabata Mitrovští. In: Sokolnice a slavkovská bitva. Sokolnice, Obecní úřad Sokolnice 2000, s. 22-26.
  • Dyba, Ivan : Hrobka hrabat Mitrovských z Mitrovic a Nemyšle a barevná znaková výzdoba v kostele v Doubravníku. Genealogické a heraldické informace 7 (22), 2002 [vyd. 2003], s. 57-68.
  • Síkorová, Elena : Erbová listina Leopolda II. pre hlavného komorského grófa Karola Mitrovského z Nemyšle. In: Erbové listiny = Patents of Arms. [Zost.]: Šišmiš, Milan [ml.] Martin, Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť 2006, s. 49-57.
  • Karel Mornštejn-Zierotin, Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle, Listy GHSP 1974, č. 4, s. 7)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]