Rudolf Vomáčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Vomáčka
Narození16. dubna 1847
Mšeno
Úmrtí12. srpna 1926 (ve věku 79 let)
Nové Město
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánístavební inženýr a architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Vomáčka (v křestní matrice Womáčka, 16. dubna 1847, Mšeno – 12. srpna 1926, Praha[1]) byl český vrchní státní úředník, stavební mistr a architekt období historismu a památkář působící v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Vomáčka se narodil ve středočeském Mšeně poblíž Mělníka jako syn měšťana a ševcovského mistra Jana Womáčky a jeho manželky Barbory rozené Černé, dcery zednického mistra.

Oženil se s Annou rozenou Kutílkovou (4. srpna 1844 – 17. listopadu 1920), dcerou učitele ze Stříbrných Hor u Přibyslavi.

Manželé měli syny Jaroslava a Rudolfa (Vincence) jun. (21. května 1882 v Litomyšli).[2] Rudolf byl činný rovněž jako architekt. Je pohřben se svou ženou na Olšanském hřbitově v Praze. [3]

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Vomáčka vystudoval stavební inženýrství na Královském českém polytechnickém institutu v Praze, pozdějším ČVUT.

V roce 1874 byl jako stavební praktikant jmenován „státním stavebním úředníkem v Čechách“ a vstoupil tak do státních služeb Království českého. [4]

Po mezidobí pobočníka v Hradci Králové a c.k. okresního inženýra v Litomyšli se v roce 1889 stal stavebním radou na českém místodržitelství v Praze a následně vedoucím technického oddělení pozemního stavitelství. [5] V roce 1899 byl místopředsedou „Komise pro konání státní zkoušky v oboru pozemní stavitelství“ na Českém vysokém učení technickém v Praze. [6]

Od roku 1900 byl Vomáčka členem c.k. Ústřední komise pro výzkum a konzervaci uměleckých a historických památek (pozdější Ústřední komise pro památkovou péči) se sídlem ve Vídni, jejíž členové vykonávali funkci konzervátorů v oblastech rakouské části podunajské monarchie. Vomáčka byl postupně odpovědný za okresní úřady Hořovice, Kralovice, Rakovník a Slaný a dále Kamenice nad Lipou, Milevsko, Pelhřimov a Tábor.

V roce 1902 byl jako zkušený konzervátor jmenován do komise, která měla prošetřit protesty proti výmalbě po renovaci hradu Karlštejn.

V roce 1911 si vzal dočasnou dovolenou, ale nadále pracoval v komisích a výborech pro plánování budov a památkovou péči a také jako architekt na volné noze.

Díla a budovy[editovat | editovat zdroj]

Odbornost Rudolfa Vomáčky a úřední rozhodovací pravomoci v oblasti plánování a schvalování stavebních projektů z něj učinily vlivného spolutvůrce veřejné a sakrální architektury v Čechách v posledních desetiletích monarchie.

Práce v úřadech[editovat | editovat zdroj]

Již během svého působení v Litomyšli se podílel na stavebně historické dokumentaci evangelického kostela v Horní Čermné v Orlických horách a také na plánování novostavby fary v Lanškrouně, kterou v roce 1884 realizoval tamní zednický mistr Ondřej Seifert.[7] Vomáčka také provázel a komentoval plánování novostavby evangelického kostela v Pusté Rybné u Svitav dokončeného roku 1890. [8]

Za svého působení v Praze provedl v roce 1897 úpravu a regotizaci farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Charvatcích u Litoměřic.[9]

Doloženy jsou také přímé vlivy na plánování evangelického kostela v Opolanech u Poděbrad[10] a stavební vývoj kostela sv. Martina v Dolním Újezdě u Svitav. [11]

Ulice v pražské univerzitní čtvrti Albertov

Vomáčkovy vlivy jsou patrné i v urbanistickém vývoji hlavního města Prahy přelomu 19. a 20. století, zejména při rozšíření kampusu Albertov na Novém Městě pražském v důsledku rozdělení univerzity v roce 1882 na českou a německou, za jejíž podobu byl Rudolf Vomáčka (spolu s Augustem Kožíškou a Bohumilem Novotným) do značné míry odpovědný. V roce 1901 naplánoval českou a německou část komplexu (např. česká oddělení chemický a přírodovědný ústav a německý fyziologický a hygienický ústav) v historizujícím pojetí projektu jako odrazu česko-německého schizmatu v různých architektonických stylech.

Do konce první světové války byly dokončeny dvě třetiny Vomáčkových staveb.[12] Historička umění Michaela Marek jej charakterizovala jako „technika“ a představitele konzervativní architektury. [13]

Vlastní návrhy[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Prokopa v Praze-Braníku

Nejzřetelnějšími svědectvími o samostatné architektonické tvorbě Rudolfa Vomáčky jsou některé profánní, ale především sakrální stavby, které jako architekt navrhl a postavil. Příkladem prvního je novobarokní budova českého učitelského učiliště (dnes Základní škola Kamenná Stezka) v Kutné Hoře z let 1905–1907 navržená spolu se Sylvestrem Schapkou.[14] Pro druhý jmenovaný typ je to například novogotický kostel sv. archanděla Michaela v Oloví u Sokolova z let 1901–1902 a sv. Prokopa v Nýřanech u Plzně z let 1903–1904, dále novorománské kostely sv. Prokopa v pražském Braníku v letech 1900–1904 a Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě v Kutné Hoře v letech 1905–1908 (pravděpodobně spolu se synem Jaroslavem),[15] [16] nakonec 1909–1911 spolu se svým synem Rudolfem postavil novogotickou hřbitovní kapli sv. Prokopa v Charvatcích, kde předtím upravil také farní kostel. [17]

Architektura Rudolfa Vomáčky

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Vomáčka na německé Wikipedii.

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice v Podskalí, sign. TRP Z14, s. 44
  2. ↑ Kniha Pokřtěných [Taufbuch] z města Litomyšle od roku 1881‒1888, fol. 36
  3. ↑ Nachweis mit Abbildung des Grabsteins (abgerufen am 1. Januar 2019)
  4. ↑ Bohemia. Ein Unterhaltungsblatt Nr. 210 v. 2. August 1874, S. 5
  5. ↑ Bellmann's Jahrbuch für Böhmen. Verlag Carl Bellmann, Prag 1904, S. 148
  6. ↑ Hochschul-Nachrichten (Wien), Bände 10–12, 1900, S. 61
  7. ↑ Petr Sládeček: Novorenesanční kostely v Čechách a na Moravě [Neorenaissance-Kirchen in Böhmen und Mähren]. Diss. Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, 2015, S. 60
  8. ↑ Petr Sládeček, S. 61
  9. ↑ Bohumil Matějka: Památek historických a uměleckých v politeckém okresu Roudnickém [Historische und künstlerische Denkmäler im politischen Bezirk Raundnitz]. Teil 1, Prag 1898, S. 97–100
  10. ↑ Petr Sládeček, S. 61, 110
  11. ↑ Karolína Juzová: Nejvýznamnější sakrální dominanty obce Dolní Újezd [Die bedeutendsten sakralen Dominanten im Ort Niederaujesd]. Diplomarbeit. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra dějepisu, 2007, S. 33–40
  12. ↑ S. zur Baugeschichte die ausführlichen Darstellungen in der digitalen Encyklopedie Prahy 2 unter dem Titel Univerzitní areál Albertov[nedostupný zdroj] [Das Universitätsareal Albertov] sowie in der Beschreibung des Stadtteils Vyšehrad unter dem Titel Vědecká líheň na pražském Albertově [Wissenschaftliche Brutstätte im Prager Albertov] (beide tschechisch; abgerufen am 1. Januar 2019)
  13. ↑ Michaela Marek: Universität als ‚Monument‘ und Politikum. Die Repräsentationsbauten der Prager Universitäten 1900–1935 und der politische Konflikt zwischen ‚konservativer’ und ‚moderner’ Architektur. Oldenbourg Verlag, München 2001 (Veröffentlichungen des Collegium Carolinum, 95), S. 106
  14. ↑ Zur Geschichte der Schule Archivováno 21. 5. 2022 na Wayback Machine. (tschechisch; abgerufen am 1. Januar 2019)
  15. ↑ Vgl. Vlček et al. (Literatur)
  16. ↑ Mariä-Himmelfahrt-Kirche in Grunta im Internet-Auftritt der Stadt Kutná Hora (abgerufen am 11. Januar 2019)
  17. ↑ Eintrag von Rudolf Vomáčka ml. (= jun.) im tschechischen Architekten-Netzwerk (abgerufen am 1. Januar 2019)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Vomáčka&oldid=22851069“