Psí maso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Psi v Hanoji
Talíř s psím masem

Psí maso, tedy maso ze psa, je v některých kulturách součást lidského jídelníčku. Může být jedeno jako jiná potravina pro svou výživovou hodnotu, nebo může být jedeno pro léčivé účinky připisované různým částem psa. V kulturách, které hojně chovají psy jako domácího mazlíčka, bývá často požívání psů tabu, či dokonce trestné[1]. Dominantní euroatlanický kulturní vliv se přelévá i do oblastí, kde se psi běžně konzumují, což vede k sporům.[2]

Některá náboženství, například židovství (v rámci kašrutu) a islám (v rámci halaly) konzumaci psího masa přímo zakazují.

Konzumace psího masa není běžná celosvětově, jako je tomu u jiných druhů masa, rozšířená je hlavně v některých zemích Asie, konkrétněji Čína, Vietnam[3], nebo Korea. Bývá mnohdy považována za kulturní stereotyp. V Česku byla například jeden čas velmi populární reklama na internetový vyhledávač (Bóbika), která prezentovala čínskou restauraci jako podnik, kde se vaří psi na zakázku.

Naproti tomu, lze tvrdit, že historicky byla spotřeba psího masa rozšířena celosvětově[4] a že teprve v nedávné době došlo díky euroatlantskému kulturnímu vlivu[zdroj?] k jeho potlačení.

Konzumace psího masa má tradici u původních obyvatel Severní Ameriky, kde nejrozšířenější kmeny indiánů (Apači, Siouxové) psí maso konzumovali a považovali ho za pochoutku. V současnosti je konzumace psího maso v některých státech USA zakázána[zdroj?], zatímco v Kanadě platí zákaz prodeje a konzumace volně žijících druhů, pro ostatní psy platí, že musí být poraženi podle běžných veterinárních předpisů. V Mexiku je konzumace psího masa v současnosti považována za tabu, ale Aztékové psa konzumovali běžně a jak dokládají zápisy dobyvatelů, bylo toto maso běžně v prodeji. Na konzumaci psího masa u Aztéků také ukazuje výzdoba keramiky a dalších předmětů denní potřeby. Podle Cortéze byl k tomuto účelu chován speciální druh, zvaný itzcuintlis.

V Evropě bylo psí maso do počátku 20. století konzumováno celkem běžně, např. ještě v roce 1910 bylo prodáváno v pařížských řeznictvích. Zhruba od poloviny 20. století se konzumace psího masa stala tabu, proto lze obtížně zjistit skutečný stav, zjištění skutečného stavu ještě komplikují různé organizace bojující za práva zvířat. Zajímavostí je, že velká část Evropy považovala psí sádlo za léčivé, zejména na plíce.

O původních stravovacích návycích afričanů je velmi málo zpráv a tak není jejich postoj ke psímu masu znám. Je známo, že psí maso je v Ghaně považováno za sváteční a jako takové je využíváno zejména při svatbách.

Nejrozšířenější je konzumace psího masa v Asii, kde je ve velké části považováno za pochoutku[5] a běžně patří na jídelníček mnoha obyvatel. Nejvíce se konzumací psího masa proslavila Čína a Vietnam. V Číně se psí maso prokazatelně konzumovalo již kolem roku 500 př. n. l., ale předpokládá se, že v oblasti Číny byl již v tomto období pes tradiční jídlo. Tradiční čínská medicína předpokládá, že psí maso má léčivé účinky, pozitivně mělo působit zejména na plodnost a v zimních měsících mělo pomáhat udržet lidské teplo. V souvislosti s Čínou je třeba zmínit skutečnost, že v Hong Kongu platí od roku 1950 zákaz porážky psů. Na Tchaj-wan se pro psí maso používá označení "voňavé maso" a přestože je jeho konzumace méně obvyklá než v Číně, platí zde stejné zvyklosti jako v Číně. Roku 2004 byl na nátlak západní kultury vydán zákaz porážky psů, ale psí maso je v některých restauracích běžně dostupné.

Ve Vietnamu je psí maso považováno za pochoutku, která navíc zvyšuje sexuální aktivitu, proto je někdy považováno za nevhodné, aby ho jedly ženy. Z astrologických důvodů se psí maso má jíst v druhé polovině lunárního měsíce, protože konzumace psího masa v první polovině lunárního měsíce nemá pozitivní účinky a mohla by přinést smůlu. Z těchto důvodů mají speciální psí restaurace v první části tohoto období zavřeno.

Nejpopulárnější je psí maso patrně v Koreji, kde lze konzumaci psího masa sledovat až do období neolitu, porážka psa je dokonce zaznamenána na nástěnných malbách v hrobkách z Kogurjo. V současnosti je v Jižní Koreji konzumace psího masa zakázána od roku 1984, tento zákaz bývá dáván do souvislosti s pořádáním LOH v roce 1988[6]. Přestože oficiálně není možné maso konzumovat, zákon není nijak vymáhán a v zemi existuje zhruba 6500 psích restaurací.

Mimo tyto země je v Asii konzumace psího masa populární zejména v Japonsku, kam se psí maso dováží především z Číny a Thajska. Velmi vyhledávané je také ve Východním Timoru či u sibiřských národů, či v polárních oblastech, kde jsou psi zároveň používáni k tahu.

Konzumace psího masa v Česku[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že pes není zařazen na seznam potravinových zvířat, je uvádění do oběhu a prodej psího masa v ČR zákonem zakázáno. Konzumace masa z vlastního chovu je povolena.[7] Poměrně často ho konzumují Romové, v některých případech také Vietnamci, naopak mezi Čechy je konzumace psů velmi neobvyklá. Policie v posledních letech odhalila několik případů nelegálních psích jatek, provozovaných právě Vietnamci.[8] Nicméně zprávy o tom, že se v Česku v čínských a vietnamských restauracích a bistrech připravují pokrmy z psího masa, které je nabízeno zákazníkům jako hovězí či vepřové, se vesměs nezakládají na pravdě. Pro české Vietnamce je psí maso drahá, obtížně dostupná pochoutka, kterou rozhodně nebudou ze zlomyslnosti přidávat do pokrmů určených pro české zákazníky. Je to něco podobného, jako kdyby se zákazník v české restauraci bál, že místo pečeného kuřete dostane bažanta nebo místo hovězího guláše zvěřinu.

Způsoby přípravy[editovat | editovat zdroj]

Ve velké většině případů je porážen pes, který je za tímto účelem chovaný od počátku, nejvhodnější je porážet psa ve věku od šesti měsíců do jednoho roku. Obecně lze říci, že psí maso je vhodné jak k dušení, vaření či grilování, tak jako maso do klobás, polévek. V Asii je jako příloha nejčastěji podávána rýže, původní obyvatelé Severní Ameriky ho jedli bez přílohy, v sibiřských oblastech je konzumováno s obilnými plackami.

Platí, že v různých regionech se příprava psího masa liší, přesto existuje několik základních způsobů jak lze psa připravovat. V Číně je nejobvyklejší konzumovat psí maso s hustou omáčkou přičemž maso je dušené, při této přípravě nebývá maso příliš kořeněno. V Koreji jsou nejznámější čtyři způsoby přípravy. Nejoblíbenějším jídlem je bosintang, což je výrazně kořeněný psí guláš, velmi oblíbené je také vařené psí maso - gaesuyuk. Mimo tato jídla je ze psa připravována hustá polévka jménem gaejangguk, která slouží jako hlavní chod a kokteil, který obsahuje psí maso, tento nápoj se v orientální medicíně používá při léčbě neplodnosti.

Ve Vietnamu existuje sedm základních příprav psího masa, přičemž je dost dobře nelze seřadit podle obliby, protože každé jídlo je oblíbeno v jiné části země. Nejnáročnější na přípravu je Gieng Me Mam Tom což je slavnostní jídlo s dušeným psím masem, dušenými krevetami, rýží a zázvorem.

  1. Thịt Chó Hấp - dušené psí maso
  2. Rua man - dušené psí maso s krevetovou pastou,
  3. Doi cho - psí klobása
  4. Thit cho nuong - grilované psí maso
  5. Canh Xao Mang Cho - Bambusové výhonky se psím morkem
  6. Cho Xao Sa Ot

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dog meat na anglické Wikipedii.

  1. [http://askville.amazon.com/countries-people-eat-dogs/AnswerViewer.do?requestId=415239 In what countries do people eat dogs?]
  2. Zpráva ohledně diskuzí nad psím a kočičím masem na ceskenoviny.cz
  3. Zpráva o požívání psího masa na stránkách animalrights.webz.cz
  4. http://magazlin.zln.cz/pes/index.htm
  5. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/psi-maso-je-vietnamska-pochoutka-rika-odbornice_72245.html
  6. http://www.sportvital.cz/sport/olympijske-hry/psi-maso-zmizi-z-jidelnicku-behem-olympiady-v-pekingu
  7. http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/je-libo-psika-dejte-si-nasup-trestne-to-neni.html
  8. http://zpravy.idnes.cz/ochrankyne-uz-leta-upozornuje-na-zabijeni-psu-pro-maso-pg6-/domaci.aspx?c=A101204_1493673_vary-zpravy_bor

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]