Přeskočit na obsah

Petr Iljič Čajkovskij

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pjotr Iljič Čajkovskij
Obraz Čajkovského od malíře Nikolaje Kuzněcova (1850–1929)
Obraz Čajkovského od malíře Nikolaje Kuzněcova (1850–1929)
Narození25. dubnajul. / 7. května 1840greg.
Votkinsk
Úmrtí25. říjnajul. / 6. listopadu 1893greg. (ve věku 53 let)
Petrohrad, Ruské impérium
Příčina úmrtícholera
Místo pohřbeníTichvinský hřbitov
Alma materImperátorská škola právní vědy (1850–1859)
Petrohradská konzervatoř (do 1865)
Povoláníhudební skladatel, libretista, dirigent, choreograf, hudební pedagog, klavírista, autor autobiografie, hudební kritik, autor deníků, překladatel a vysokoškolský učitel
RodičeIlja Petrovič Čajkovskij a Alexandra Andrejevna Čajkovská
Manžel(ka)Antonina Ivanovna Miljukovová (1877)
PříbuzníModest Iljič Čajkovskij, Anatolij Iljič Čajkovskij, Alexandra Iljinična Davidovová a Ippolit Iljič Čajkovskij (sourozenci)
Významná dílaLabutí jezero
Louskáček
Šípková Růženka
Symfonie č. 6
Klavírní koncert č. 1 b moll
… více na Wikidatech
MecenášNaděžda Filaretovna von Meck
OceněníŘád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Vladimíra
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petr Iljič Čajkovskij v mládí

Petr Iljič Čajkovskij, (rusky Пётр Ильич Чайковский, Pjotr Iljič Čajkovskij; Chyba: neplatný časjul., Votkinsk – Chyba: neplatný časjul., Petrohrad) byl ruský hudební skladatel. Je jedním z nejvýznamnějších světových hudebních skladatelů.

Několikrát také navštívil Prahu, kde 6. prosince 1888 dirigoval premiéru své opery Evžen Oněgin.[1]

Dětství

Narodil se ve Votkinsku v Rusku jako syn důlního inženýra (později vykonával funkci vrchního správce) Ilji Petroviče Čajkovského, jehož zaměstnání ho přivádělo do různých částí Ruska. Jeho matkou byla Alexandra Alexejevna, rozená d'Assierová, kterou měl velmi rád. Rodina jeho matky pocházela z Francie. Pradědeček z otcovy strany, Fjodor Čajka, byl ukrajinský kozák, který se vyznamenal v bitvě u Poltavy na straně Petra Velikého.[2] Protože se rodina kvůli zaměstnání otce stěhovala z místa na místo, citlivý a neurotický chlapec hluboce trpěl odloučením. Ve čtrnácti, když mu milovaná matka zemřela na choleru, se celý Petrův svět zřítil. Nikdy poté nebyl schopen o této katastrofě mluvit, ač byl jinak o svých vnitřních prožitcích sdílný.

Vyrůstal v početné rodině (měl 5 bratrů a sestru) a v blahobytu, a tak nechyběl v této rodině ani klavír, u něhož trávil Petr podle svých slov až „příliš mnoho“ času. Také zde byl pozoruhodný hudební nástroj zvaný orchestrion, který mechanicky reprodukoval zvuky orchestru. Tomuto nástroji, podle jeho vlastních slov, vděčil za „vášnivé uctívání“ Wolfganga Amadea Mozarta a za své „první hudební dojmy“.

Studium

V mládí nejprve studoval na právnické fakultě v Petrohradě. Mimo toto studium bral i hodiny hudby, a když se ve svých devatenácti letech stal pomocným úředníkem na ministerstvu spravedlnosti, jeho touhy už byly zcela upřeny k hudbě. Dále částečně studoval, ale když měl v roce 1863 promovat jako právník, opustil státní službu a dal se zapsat na konzervatoř.

Život

Na Petrohradské konzervatoři udělal velký dojem na jejího ředitele Antona Rubinsteina, který poté přiměl svého bratra Nikolaje, aby jej, začínajícího skladatele, přijal jako učitele harmonie na nově otevřenou Moskevskou konzervatoř.

V červnu 1877 se oženil s Antoninou Ivanovnou Miljukovovou. Soužití nemělo dlouhé trvání, po dvou měsících se manželé rozešli, ale nerozvedli se. Po rozchodu následovala skladatelova tvůrčí krize.[3]

V roce 1888 při Čajkovského návštěvě Prahy mělo v Národním divadle zahraniční premiéru druhé dějství Evžen Oněgin. Čajkovskij si po představení zapsal do deníku: „Mimořádný úspěch. Okamžik absolutního štěstí.“[4] Čajkovskij se přátelil s českým skladatelem Antonínem Dvořákem, kterého v roce 1890 pozval koncertovat v Rusku.[5]

Zemřel v roce 1893, oficiálně na choleru, když se sám napil infikované vody. Vyjma tohoto vysvětlení se v literatuře objevila řada spekulací, nejčastější z nich je, že skladatel spáchal sebevraždu. Teorii o sebevraždě nasvědčuje fakt, že za svého života trpěl častými stavy melancholie a depresemi, které byly možná způsobeny tím, že se nikdy zcela nevyrovnal se svou údajnou – veřejně nepřiznanou – homosexualitou.[6]

Charakteristika hudby

Komponoval tzv. romansy – ruské umělé písně pro sólový hlas s klavírním doprovodem. Jeho symfonická hudba zrcadlí jeho vnitřní svět. Vypovídá o autorově zádumčivosti a o jeho životním pesimismu. Ve svých skladbách má velmi málo radostnějších motivů.

Dílo

Čajkovskij v pozdějších letech svého života

Složil šest symfonií (např. Patetická; sedmá byla dokončena po jeho smrti), programní symfonii Manfred, symfonické básně (Romeo a Julie, Francesca da Rimini), slavnostní předehru 1812, Italské capriccio, čtyři suity (Mozartiana), smyčcová kvarteta (D dur a další), tři klavírní koncerty (jeho asi nejznámější dílo Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll), houslový koncert, romance, sbory, kantáty a mnohá další díla. Dále mj. složil deset oper, z nichž nejznámější jsou Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa a Panna Orleánská.

Nejvíce ho však proslavila jeho baletní díla Labutí jezero a Šípková Růženka. Libreto k oběma operám bylo vytvořeno volným zpracováním básní ruského básníka A. S. Puškina. Velmi populární je (i mezi dospělými) pohádka Louskáček.

Balety

Opery

Symfonie

  • 1866: Symfonie č. 1 g moll, op. 13, „Zimní sny“
  • 1872: Symfonie č. 2 c moll, op. 17, „Malá Ruská“, přepracovaná v letech 1879–1880
  • 1875: Symfonie č. 3 D dur, op. 29, „Polská“
  • 1877–1878: Symfonie č. 4 f moll, op. 36
  • 1885: Symfonie Manfred h moll, op. 58
  • 1888: Symfonie č. 5 e moll, op. 64
  • 1893: Symfonie č. 6 h moll, op. 74, „Patetická“
  • Symfonie Es dur (někdy uváděna s pořadovým číslem 7) – psána v roce 1892, ale opuštěna a nedokončena (Čajkovským byla instrumentována jen první věta), její části byly použity v jiných skladbách (Klavírní koncert č. 3 a posmrtně vydané Andante a finale pro klavír), rekonstruována v letech 1951–1955 Semjonem Bogatyrjovem[7]

Koncerty

Soubor:Тростянець. Пам'ятник П. І. Чайковському..JPG
Čajkovského pomník v Sumské oblasti na Ukrajině
Ruská poštovní známka
Poštovní známka Kazachstánu znázorňující Labutí jezero
  • 1874–1875: Klavírní koncert č. 1 b moll, op. 23
  • 1878: Houslový koncert D dur, op. 35
  • 1879: Klavírní koncert č. 2 G dur, op. 44
  • 1892: Klavírní koncert č. 3 Es dur, op. 75

Ostatní díla

Pro orchestr

  • 1868: Fatum, symfonická fantazie, op. 77
  • 1869, rev. 1870 a 1880: Romeo a Julie, předehra-fantazie
  • 1873: Bouře, symfonická fantazie podle Shakespeara, op. 18
  • 1876: Slovanský pochod, op. 31
  • 1876: Francesca da Rimini, op. 32
  • 1876: Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, op. 33
  • 1880: Italské capriccio, op. 45
  • 1880: Serenáda pro smyčce C dur, op. 48
  • 1880: Slavnostní předehra 1812, op. 49
  • 1891: Vévoda, symfonická balada, op. 78

Pro sbor, komorní těleso a pro sólový klavír

  • 1883: Moskva, slavnostní kantáta, op. 11
  • 1871: Smyčcový kvartet č. 1 D dur, op. 11
  • 1874: Smyčcový kvartet č. 2 F dur, op. 22, věnován Ferdinandu Laubovi
  • 1876: Smyčcový kvartet č. 3 Es dur, op. 30
  • 1890: Smyčcový sextet Vzpomínky na Florencii d moll, op. 70
  • 1876: Roční období, op. 37a
  • 1878: Album pro děti, op. 39
  • 1882: Klavírní trio a-moll, op. 50

Transkripce

Odkazy

Literatura

  • BERBEROVÁ, Nina. Čajkovskij. Překlad Hana Hornová a Miroslav Koláč. Praha: Humanitarian technologies, 2000. ISBN 80-86398-07-2. 

Reference

  1. ↑ Inzerce. Národní listy. 6. 12. 1888, s. 6. 
  2. ↑ Alexander Poznansky, Tchaikovsky Through Others' Eyes, 1999, s. 1.
  3. ↑ GRBIĆ, Dario. Čajkovského opera Evžen Oněgin. Brno, 2011. Diplomová práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Vedoucí práce Jindra Bártová. s. 17. Dostupné online.
  4. ↑ "Čajkovskij, Petr Iljič (1840 – 1893)"
  5. ↑ "Petr Iljič Čajkovskij". Český rozhlas.
  6. ↑ FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. ISBN 80-7272-010-4. Kapitola 35, s. 238-241. 
  7. ↑ tchaikovsky-research.net

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Iljič_Čajkovskij&oldid=16556701“