Labutí jezero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Labutí jezero, 4.akt, Odetta mezi labutěmi

Labutí jezero (rusky Лебединое oзеро, lebedinoje ozero) je jeden z nejznámějších baletů, který napsal ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij.

Jedná se o klasický balet o čtyřech aktech. Původní libreto napsali Vladimír Petrovič Begičev a Vasilij Fjodorovič Gelcer. Premiéru měl 4. dubna 1877.

O díle[editovat | editovat zdroj]

Labutí jezero je spolu s Romeem a Julií baletem nejhranějším a nejznámějším. Existuje v nespočtu premiér a verzí, které se liší především v pojetí hlavních rolí Odetty a Odilie. Jde buď o dvojroli nebo verzi tančenou dvěma tanečnicemi. Také závěr má dvě verze. Konec může být buď tragický nebo typický "happyend".

V srpnu 1875 předložil Valentin Petrovič Běgiče a Fedor Vasiljevič Gelcer P. I. Čajkovskému libreto, k němuž použili jako předlohu pohádku Labutí proud ze sbírky Německých národních pohádek. Čajkovského zaujal tento námět pravděpodobně i proto, že již koncem šedesátých let složil pro domácí divadelní produkci kratičký balet Jezero labutí, který se nedochoval, ale jehož motivy téměř jistě v Labutím jezeře zaznívají. První premiéra Labutího jezera se konala v březnu 1877 v Moskvě. Choreografem byl Václav Reisinger a byl to jeden z okamžiků, kdy český umělec vstoupil do světových dějin baletu. Představení ale nebylo podle dobových zpráv příliš zdařilé a v recenzích se také mluvilo o Čajkovského hudbě jako o monotónní, nudné, bez fantazie a plné divných motivů... Podstatné ale je, že se inscenace i přes tyto reference udržela na repertoáru ve 40 reprízách až do roku 1883 a Joseph Hansen při jejím obnovení (1880 a 1882) vycházel právě z choreografie Václava Reisingera. Jedinou změnu, kterou provedl, bylo rozdělení partu Odetty a Odilie. S novým stoletím opustila německá pohádka s hudbou ruského geniálního skladatele hranice carství. Poprvé se tak stalo v roce 1900, kdy bylo uvedeno ve Varšavě v choreografii P. Grassiho.

Labutí jezero neutrpělo ani I. světovou válkou a po II. světové válce dokonce dochází k tanečnímu boomu, k rozšíření klasické baletní techniky a klasického repertoáru do Ameriky i Austrálie. Mezi nejfrekventovanější tituly patří dodnes právě Labutí jezero.

V Česku byla roku 1888 uvedena krácenou a upravenou verzi nejslavnější části díla (II. dějství) připravil Augustin Berger, který také tančil prince Jaroslava (Siegfrieda), Odettu-Odilii tančila Giulietta Paltrinieri a travesti roli princova přítele Marie Zieglerová. Toto bylo jediné představení Labutího jezera, které Čajkovskij viděl, do svého deníku si po zhlédnutí ukázky poznamenal: "Ohromný úspěch — minuta absolutního štěstí." [1]

Do Národního divadla se Labutí jezero dostalo roku 1907.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Příběh pojednává o hodné princezně Odettě, kterou zaklel zlý čaroděj Rudovous (někdy označován také jako von Rotbart) do labutě. Tu si zamiluje princ a slíbí jí lásku. Ale na oslavu princových narozenin přijde Rudovous se svou dcerou Odílií, které přičaroval podobu Odetty. Princ ji nepozná, myslí si, že to je jeho láska a tak si ji vezme.

Různá nastudování baletu se liší svým závěrem. V některých Odetta zemře z nešťastné lásky, v jiných nastudováních spolu nešťastní milenci utonou, v dalších princ Odettu zachrání a všechno dobře dopadne.

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Princezna Odetta se prochází podél jezera, kde narazí na Rudovouse. Ten ji promění v labuť.

První akt[editovat | editovat zdroj]

Začíná oslavou osmnáctých narozenin prince Siegfrieda. Princ dostává jako dar samostříl. Zároveň mu matka připomíná, že nadešel čas, aby se oženil. Na zámku se připravuje ples, na kterém si má princ vybrat nevěstu. Po oslavě narozenin odjíždí princ s přáteli na hon.

Druhý akt[editovat | editovat zdroj]

Princ je na lovu na břehu jezera, když zrovna přilétají labutě. Labutě se však mění v krásné dívky. Odmítnutý čaroděj Rudovous zaklel dívku Odettu a její přítelkyně do labutí podoby, aby se pomstil její matce. Pouze věrná láska může zničit sílu zlé moci a Odettu zachránit. Princ Siegfried přísahá Odettě věčnou lásku.Avšak to nedodrží.

Třetí akt[editovat | editovat zdroj]

Zámecký ples je v plném proudu, když se náhle mezi hosty objeví neznámý cizinec a jeho dcera Odilie, která je k nerozeznání podobná Odettě. Podvedený princ přísahá lásku tentokrát Odilii. Nepoznaný Rudovous je spokojen.

Čtvrtý akt[editovat | editovat zdroj]

Odetta je Siegfriedovým činem zdrcena. Zoufalý princ, který poznal osudovou chybu, běží za Odettou k jezeru. Nešťastná Odetta mu odpouští, přichází však Rudovous a dochází k boji. Když se Rudovous chystá po vyhraném souboji prince zabít, rozběhne se Odetta ke břehu a skáče do rozbouřené vody. Rudovous s princem přestanou bojovat a princ zoufale skače do vody, aby Odettu zachránil. Oba však ve vodě utonou, Rudovous klesne k zemi a zemře žalem. Vychází slunce a labutě se poklidně pomalu vracejí na jezero.

Alternativní konce[editovat | editovat zdroj]

  • Princ nepozná Rudovousovu léčku s Odilií a k Odettě se nevratí, ta potom umírá žalem.
  • Princ přemůže v souboji Rudovouse a tím zlomí prokletí nad Odettou.
  • Rudovous přemůže prince a vrátí se k Odettě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Muzikus.cz, Tanec: Labutí jezero v Praze

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu