Pacov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Vysočině. Další významy jsou uvedeny v článku Pacov (rozcestník).
Pacov
Děkanský kostel sv. archanděla Michaela a klášterní kostel sv. Václava na náměstí Svobody v Pacově

Děkanský kostel sv. archanděla Michaela a klášterní kostel sv. Václava na náměstí Svobody v Pacově

znak obce Pacovvlajka obce Pacovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0633 548511
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Pelhřimov (CZ0633)
obec s rozšířenou působností: Pacov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 35,85 km²
počet obyvatel: 4 933 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 615 m
PSČ: 395 01
zákl. sídelní jednotky: 14
části obce: 6
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Městský úřad Pacov
náměstí Svobody 320
395 01 Pacov
starosta / starostka: Lukáš Vlček
Oficiální web: http://www.mestopacov.cz
E-mail: podatelna@mestopacov.cz

Pacov
Red pog.png
Pacov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Pacov (německy Patzau) je město v okrese Pelhřimov v kraji Vysočina, 17 km severozápadně od Pelhřimova, na západním okraji Českomoravské vysočiny. V roce 2011 zde žilo téměř 5 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou. Patří k němu místní části Jetřichovec, Velká Rovná, Bedřichov, Roučkovice a Zhoř.

Pacovem prochází 15 stupeň východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času. Od roku 2000 se v Pacově každoročně pořádá vícežánrový festival Pacovský poledník.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemné zmínky o Pacově pochází z počátku 14. století, hmotné doklady jsou však ještě mnohem starší.

15. a 16. století je obdobím prvního rozkvětu – Pacov totiž obdržel první městská privilegia. Právo volby purkmistra, užívání pečeti a znaku získalo město roku 1519. Roku 1597 byl Pacov povýšen na panské město. Po krátkém období vlády Jana st. Černína z Chudenic přešlo město do majetku Zikmunda Jana Myslíka z Hyršova. Na základě jeho závěti se panství i město stalo majetkem církevního řádu bosých karmelitánů. Tento řád byl zrušen za josefinských reforem.

Až v polovině 19. století došlo znovu k oživení hospodářského, kulturního a spolkového života. V tomto období má svůj základ také současná průmyslová výroba – strojírenství pro potravinářský průmysl (mědikovectví), stejně tak jako drobná kožená galanterie.

Roku 1888 došlo k otevřené českomoravské transverzální dráhy. Tím Pacov získal rychlejší spojení se světem.

Pravděpodobně na začátku 20. století vznikla první myšlenka založení mezinárodní motocyklové federace. Ta byla uskutečněna 22. prosince 1904 v Paříži na prvním kongresu FIM. O dva roky později se na Pacovském okruhu jely první mezinárodní závody.

Po roce 1918 docházelo po hospodářské stránce především k rozvoji truhlářství. K propagaci kvalitního pacovského nábytku sloužily i dobře organizované nábytkářské trhy.

20. a 30. léta 20. století jsou spojená se jménem nejznámějšího pacovského rodáka – tím je Antonín Sova. Návštěvy básníka byly pro město vždy výjimečnou kulturní událostí.

Německá okupace a 2. světová válka znamenaly především ztráty na životech. Ve městě bylo poměrně hodně židovských obyvatel. Většina z nich se však z Osvětimi, Terezína a dalších táborů nevrátila.

V poválečných letech došlo v Pacově k oživení jak podniků a živností, tak i kulturního a společenského života. Po roce 1948 přišla vlna znárodňování a načas ustala i spolková činnost. V 60. – 80. letech 20. Století došlo k podstatnému rozšíření podniků s tradiční výrobou. Vznikaly i podniky nové. V této době byly také vystavěny nové školní budovy, sídliště a poliklinika s lékárnou.

Turistické cíle, památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Pacově.

Zámek Pacov[editovat | editovat zdroj]

Původně hrad založený ve 13. století byl v 16. století přestavěn na rozlehlý opevněný zámek, který však až do 1. poloviny 18. století obsahoval četné části původního hradu.

Zámecký, dříve klášterní, kostel sv. Václava v Pacově, filigránské dílo doby vrcholného baroka z pol. 18. století.

Mezi významné majitele patřil rod rytířů Španovských z Lisova a od 40. let 17. století baron Zikmund Jan Myslík z Hyršova - císařský polní maršálek, generál a válečný rada. Roku 1708 přišel do Pacova (dle jeho odkazu) z Prahy řád bosých karmelitánů. Ti po roce 1718 postupně změnili šlechtické sídlo v klášter s kostelem sv. Václava. Kilián Ignác Dientzenhofer, slavný architekt, navrhl roku 1739 plány na další stavební úpravy. Za vlády Josefa II. byl roku 1787 klášter zrušen a budova se znovu užívala jako šlechtický zámek. V 19. století bylo ubouráno vstupní křídlo, vnitřní nádvoří zaniklo a zámek se otevřel do města pěkným čestným dvorem.

Část zámku posléze sloužila i jako škola a byt pro učitele (v 60. letech 19. století). Tehdy se v rodině učitele Jana Sovy narodil dne 26. 2. 1868 básník Antonín Sova. Do května roku 1945 vlastnila pacovský zámek rodina Weiss von Tessbach, poté zámek přešel pod státní správu. Roku 1947 ho obsadila vojenská posádka ČSR, která zdevastovaný objekt opustila roku 1992. Teprve roku 1997 byl zámek převeden do majetku města, jenž zámek vzporně obnovilo a opět jej zpřístupnilo veřejnosti.

Pacov, čestný dvůr zámku. Vzádu se tyčí věž zámeckého kostela sv. Václava.

V dnešní době zde sídlí Městský úřad Pacov, Městská knihovna, Městské muzeum Antonína Sovy a Technické informační centrum.

Děkanský chrám sv. Archanděla Michaela[editovat | editovat zdroj]

Mezi dominanty Pacova patří také Děkanský chrám sv. Archanděla Michaela, který se nachází na náměstí Svobody. Založen byl ve 13. století. Z původní stavby je zachována věž a půdorys. Do dnešní podoby byl přestavěn v druhé polovině 15. Století. Většina maleb v interiéru je z 2. poloviny 16. století. Severní a západní empora v lodi stejně jako zbytky malby pochází z počátku 17. století. Mobiliář chrámu je z větší části barokní. V lodi je osazen raně gotický žulový náhrobek ze 13. století na památku zakladatele pacovského hradu – Hrona z Pacova. Ve zdi po obvodu kostela jsou vsazeny i další náhrobní desky. Věž byla do soudobé výšky dostavěna až v 70. letech 19. století. Vnější oprava byla dokončena v roce 1997.

Městské muzeum Antonína Sovy[editovat | editovat zdroj]

Městské muzeum Antonína Sovy bylo založeno jako historické muzeum v roce 1908 prof. Ferdinandem Pakostou. Ve 30. letech 20. století se muzejní sbírky rozšířily o literární pozůstalost básníka Antonína Sovy a později i o pozůstalosti dalších významných rodáků – malíře Jana Autengrubera a Jana Vojny a divadelníků Jiřího Frejky a Saši Machova.

Muzeum se nyní nachází v prostorách pacovského zámku. Návštěvníci mohou vidět stálou expozici, která zahrnuje galerii Jana Autengrubera, dějiny Pacova, síň básníka Antonína Sovy a motocyklový sport v Pacově. Pro milovníky umění muzeum připravuje i časté krátkodobé výstavy.

Židovský hřbitov v Pacově[editovat | editovat zdroj]

Židovský hřbitov v Pacově byl založen roku 1680. Nejstarší zachovalé náhrobky pocházejí z 18. století. Nachází v Myslíkově ulici, na okraji města u silnice vedoucí do Hořepníka. Hřbitov je součástí městské památkové zóny Pacov.

Synagoga Pacov[editovat | editovat zdroj]

Pacovská synagoga vznikla patrně na počátku 19. století. Postavena byla v klasicistním slohu s pseudorománskými prvky. Stojí uvnitř domovního bloku mezi Hronovou ulicí a náměstím Svobody. Veřejnosti je nepřístupná – dnes je v soukromém vlastnictví.

Kaple sv. Anny[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Anny byla postavena v barokním stylu v letech 1701–1703. Postavena byla kvůli údajně zázračnému pramenu vody. Přestavěna byla ve druhé polovině 18. století do podoby, v jaké je dnes. Zevní osmiboký kruhový půdorys kaple pochází z poloviny 18. století. Kopule je vymalovaná malbou znázorňující pohled na Pacov počátkem 18. století. Uvnitř se nachází rokokový oltář z 18. století.

Hřbitovní kostel sv. Barbory[editovat | editovat zdroj]

Původně hřbitovní osmiboký kostelík, který byl přestavěný a podstatně rozšířený hraběnkou Johanou Eusebií Barborou ze Ždáru v letech 1681 – 1682. Hlavní oltář je stylem barokní s obrazem sv. Barbory, jako ochranitelkou ve smrtelném nebezpečí a jmenovkyní patronky. K původnímu vybavení patří kazatelna, varhany pravděpodobně z poloviny 18. století.

Park Antonína Sovy[editovat | editovat zdroj]

Park Antonína Sovy se nachází u silnice z Pacova směrem na Lukavec. Roku 1934 byl v parku vztyčen kamenný pomník. V něm je uložena urna s básníkovým popelem. Nápis na desce zní „Kruh se uzavírá“.

Hřbitov německých vojenských zajatců (1939 – 1945)[editovat | editovat zdroj]

284 německých vojáků z II. světové války odpočívá na hřbitově německých vojenských zajatců. Hřbitov se nachází u silnice za Pacovem směrem na Eš.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Místní občan Michal Čeřen se rozhodl vykonat pouť do Jeruzaléma. Prohlásil, že pokud se do roka nevrátí, má být za jeho peníze pořízen nový zvon pro místní kostel sv. archanděla Michaela a statek prodán ve prospěch chudiny. Dlouhá léta byl pryč, když náhle začal jeho zvon sám od sebe zvonit. Lidé viděli, že se z ciziny vrací starý Michal Čeřen. Dobelhal se ke svému domu, na jehož prahu vysílením zemřel a jeho zvon ustal ve zvonění.[2]

Motocykly[editovat | editovat zdroj]

V Pacově vznikla roku 1904 myšlenka založení Mezinárodní motocyklové federace (FIM) a na historickém okruhu z roku 1906 se pořádají VETERAN RALLYE. Na nedalekém hradě Kámen lze navštívit expozici motocyklů od veteránů až po soudobé stroje.

15. poledník[editovat | editovat zdroj]

Pacovem prochází 15. stupeň východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času. Každoročně se na začátku července koná festival Pacovský poledník.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Turistické cíle v okolí Pacova[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. STEJSKAL, Martin; MARENČIN, Albert. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu